Elliot:
To jméno jsem už někde slyšel... William Mourner. Nemohu si vzpomenout kde. To teď, ale není podstatné.
,,Ehm..Wille?"
,,Ano?" pokynul mi hlavou, aby mi dal znamení, že mohu pokračovat.
,,Mo-mohu se tě na něco zeptat?" doufal jsem v kladnou odpověď.
,,Jistě, že můžeš," řekl Will, který přešel místnost a sedl si na jeho postel.
,,Já jen... co se stalo?" vážně mě to zajímalo. Jak jsem se sem dostal?
,,Odpovím Ti, až mi řekneš, kde tě to bolí, i když vzhledem k tomu, co se stalo, vím o jednom místě jistě," řekl s klidem.
,,Je-je to tra-pné," přece jen, kdo by chtěl někomu cizímu říkat, že ho bolí anální otvor, břicho a hlava.
,,Ale prosím tě..." pokroutil hlavou a pokračoval: ,,...tak já budu hádat, dobře?"
,,Tak-tak jo," doufal jsem, že ho ono místo nenapadne.
,,Ok, nejdříve Ti, ale povím, co se stalo.." na chvíli se odmlčel: ,,..hlavně pak nevyšiluj!"
Celkem jsem se vyděsil. Jak jako, abych nevyšiloval? Jak to myslel? Teď se jen bojím, co z něho vypadne.
,,No.. víš.. nevím jak to říct," nervózně se zasmál a poškrábal se na zátylku.
,,Dobře.. huh... jednou bych Ti to stejně musel říct... Takže. Když jsem odcházel z baru, ve kterém pracuješ, tak jsem šel k autu, které jsem měl v jedné ze zadních uliček u baru. Když jsem tak procházel, tak jsem uviděl nějaké tělo na zemi. Došel jsem k němu blíž a zjistil, že je to tělo nějakého chlapce a je oblečený jen v delším špinavém tílku. Opodál ležel batoh, ve kterém jsem našel tvoje věci. Byla tam dokonce i peněženka se všemi penězi, takže to nebylo loupežné napadení. Když jsem se na tebe otočil, zjistil jsem, že na tvé tílku se nacházejí krvavé stopy a na některých místech, dokonce i na tvých stehnech a obličeji, byl i ejakulát. Nevěděl jsem co dělat. Chtěl jsem zavolat policii, ale vím, že by to ublížilo tvému zaměstnavateli, protože by se muselo vysvětlit, co jsi tam dělal. Nakonec jsem tě vzal do náruče a odnes do svého auta. Ošetřil jsem tě až tady, také umyl a převlékl do čistého. Tím pádem usuzuji, že by tě měl bolet anální otvor a podle podlitin, které se Ti objevili na hrudi, i břicho. Také si se silně uhodil do hlavy, nebo Ti dali pěstí a to pořádnou šlupku, protože máš nalomený nos. Naštěstí, toto nás na škole také učili, takže jsem Ti to utáhl a nemělo by to tolik bolet..."
,,Takže.. takže oni-oni mě znási-lnili?" zeptal jsem se a začal vzlykat.
,,Je mi to moc líto, ale neboj, ochráním tě. Už se Ti to nestane..." řekl William a objal mě.
,,Myslíš to vážně?"
,,Co myslíš?"
,,No to, že mě budeš chránit.."
,,Ano, myslím," odvětil a nadále mě mačkal ve svém objetí.
***
Ciano!
Tento díl měl vypadat úplně jinak, ale co už...
Doufám, že jsem vás nezklamala!
Omlouvám se, že nebyl dlouho díl a těším se u dalšího, v pořadí jedenáctého, dílu!
S láskou
PS: Poslechněte si tu písničku! Je dokonalá^^
A ten Andyho hlas...^^♥
ČTEŠ
He changed my life ✔
RomanceJedna událost. Dva chlapci. Příběh Elliota Volmmeta a Williama Mournera. (C) 2016 hokejkaa-11 (psán 25.1.2016 - 17.3.2017) #FREELGBT