Poznávací tábor (Yaoi)

Chatky

Z pohledu Rona:

Vzal jsem mu tu těžkou tašku a neslmu ji do stínu pod strom, kde jsem si ihned kecl na zadek a byl jsemrád, že jsem ten bágl mohl položit. On mě následoval a posadil se automaticky vedle mně. Věnoval jsem mu vřelý úsměv. Pak jsem mu podal ruku se slovy: "Jsem Ron a ty?"

Na to se i on usmál. Měl pěkný úsměv. Drobné rty, ani ne tenké, ani ne široké. Řekl bych tak akorát. Ruku přijal a představil se mi. "Já jsem Luis... ale... říkají mi Lů." Všiml jsem si, že po mně nenápadně pokukuje, což mi vytvořilo lehký úsměv v koutcích rtů.

"Těší mě Luisi, nebo chceš, abych ti také říkal Lů?" Zeptal jsem se chlapce vedle mne. I on se mi líbil. Mohl jsem předpokládat, že bychom mohli být dobří kámoši. Koneckonců, on byl určitě mladší a já starší a tudíž bych ho měl hlídat. V duchu jsem se uculil. No, snad nemá už někoho domluveného předem.

Tak si tak přemítám, v tom se rozezní hlas instruktora a tělocvikáře Daniela. Lehce dloubnu ramenem do Luise. "A jéje, bude proslov. Doufám, že to nebudou moc protahovat." Poznamenal jsem k Luisovi. A on se tiše zasmál. "Můžeš mi říkat klidně Lů." Odpověděl mi Luis.

Oba jsme pak poslouchali učitele. Luis soustředěně naslouchal slovům Dana a já jsem si prohlížel Luisův profil obličeje. Já už totiž věděl, co přijde. Už jsem tu byl loni. Když Dan domluvil, Luis se na mne podíval a já jsem z jeho tváře mohl vyčíst překvapení, smutek, zklamání a možná i trošičku naštvání. Vše to ale z jeho obličeje zmizelo, jakmile jsem se na něj usmál s otázkou. "Už máš parťáka?"

Zavrtěl hlavou a oplatil mi úsměv. "Můj parťák zůstal ve škole." Odpověděl mi. Ale stejně... kdyby to měl být spolužák z jeho třídy, musel by si najít staršího, stejně jako Luis, takže ve výsledku by nakonec spolu v týmu nebyli.

"Fajn, tak už ho máš." Zazubil jsem se a jemně jsem Luise plácl do ramene. Lů byl tak hezký a roztomilý. Měl jemné rysy, které mu dodávaly až dívčí vzhled. Ale pořád to byl kluk. Bože, ať už jsme na chatce. Pomyslel jsem si.

"Děkuji." Řekl a bylo na něm vidět očividné nadšení. Moje nabídka jej opravdu potěšila a tím pádem jsem pro to byl i já rád.

"Pojď, zapíšeme se, ať to máme z krku." Vybídl jsem jej a chtěl jsem se postavit, načež mě ale předběhl se slovy: "Dobře, já tam půjdu, klidně počkej tady." To už se elegantně vzdaloval od místa, kde jsem seděl a já jsem mohl sledovat jeho vlnící se zadeček. Opravdu s ním tak rozkošně pohazuje? Nebo už mám halucinace z horka? Skousl jsem si při tom pohledu na něj ret, ale ihned jsem se vzpamatoval. Prohrábl jsem si vlasy a čekal na něj, až vyřídí zápis u Dana.

Z pohledu Theodora:

Když učitel promluvil, pozorně jsem ho poslouchal. Pak však následovaly moje rozpaky. Cože? Najít si staršího spolužáka? Ale, nikoho tu neznám. Rozpačitě jsem se rozhlížel kolem sebe. Vypadalo to tak, že ve většině případů si spolužáci už někoho našli.

Tím pádem jsem tam jen tak stál a pokukoval po ostatních. Ne, že bych si nechtěl nikoho do dvojice najít. Jistě, že jsem chtěl, ale jak to tak vypadalo, kamarádi se už dali dohromady. Zůstal jsem na ocet a díval se, jak se spolužáci zapisují u instruktora.

Dokonce mě napadlo, spojit se s tou holkou, která též byla sama. Jenže bylo jasné, že to by nikdo nedovolil. Chatky byly striktně rozděleny na dívčí a chlapecké osazenstvo. Což znamenalo, že ona bude v chatce s učitelkou. Tý jo, to je ale pech. Prolétlo mi soucitně hlavou.