Poznávací tábor (Yaoi)

Chatky 2.část

Z pohledu Luise:

„Nestydím se." Bránil jsem se, ale jen co jsem to řekl, celý jsem zrudnul studem. Jo, stydím se, ale to ty vědět nemusíš. Pomyslel jsem si. Ještě, že jsem byl k němu otočený zády. Sundal jsem kufr z postele na zem, abych se do ní mohl uvelebit sám. Povlečení příjemně chladilo a to v tomhle vedru byla výhoda. Proč ji nevyužít?

„Říkal, že půjdeme na oběd a pak budeme mít ještě chvíli klid a po té nás vezmou k vodě se koupat." Odpověděl jsem Ronovi na jeho otázku, co budeme následně dělat. Podíval jsem se na něj. Jaksi jsem doufal, že spolu půjdeme na oběd a taky, prostě jsem předpokládal, že on bude teď se mnou, když jsme tým. Zkoumavě jsem si ho prohlížel, protože mě opravdu zajímal, i když jsem se za to i tak trochu styděl.

Na mou odpověď o studu-nestudu řekl, „aha, tak dobře." Pak se usmál a pochválil mi moje-bratrovotričko. Zase jsem kvůli tomu zrůžověl. „E... dík." Uculil jsem se. Byl milý i když já sám jsem si nemyslel, že bych v tomhle triku byl hezký, ale to tričko jsem měl jednoduše rád. Pak si Ron také lehl na svou postel, načež řekl: „Fajn, takže půjdeme spolu na oběd." Prohlížel si mě též, co jsem si tak všiml. Nakonec mi položil otázku, co rád dělám. Vypadal, že hoto vskutku zajímá, soudil jsem podle toho, že se na mě otočil a upřeně mě pozoroval s úsměvem na tváři. Takže jsem tady nebyl jediný, kdo si někoho prohlížel důkladněji. Jasně, trochu mě tím znervózňoval, ale on sám vypadal docela klidně a naprosto v pohodě.

„Rád čtu mangu a koukám na anime."Odpověděl jsem Ronovi. Trochu jsem se styděl přiznat mu, že kromě toho také rád dělám Cosplay, tedy za ženské postavy, že mě to hodně baví a že tohle dělat skutečně chci. Chtěl bych se vypracovat k co nejvěrohodnějšímu ztvárnění mých oblíbených hrdinek. Chtěl bych v tom být opravdu dobrý.

Ron se tak hezky usmíval, až mě ten jeho úsměv hřál na hrudi. Zaujatě poslouchal, to bylo tak hezké od něj. Ne každý se zajímal o to, co rád dělám. Hned po mé odpovědi se ptal dále. „Čteš mangu, to je prima. A co jsi třeba četl? Co se ti líbilo." Ron si prohrábl rukou své hnědé vlasy a jeho oříškové oči se stále upíraly k mé posteli a přes to všechno byl tak uvolněný až jsem mu to uvolnění záviděl, protože já jsem musel každou chvilku zápasit s červenáním se.

„Viděl jsem a četl toho už docela hodně. Téměř všechno se mi svým způsobem líbilo. Samozřejmě některé příběhy méně a jiné více." Usmál jsem se a posadil se na posteli, abych v zápětí vytáhl svou oblíbenou mangu. „Tuhle mám nejraději." Ukázal jsem mu ji. Na obálce časáku byla velmi kozatá slečna v šatech služebné a pak také ve vojenském oblečení. Šlo o jakési akční dílko. „To je Aimi." Oznámil jsem Ronovi. Pak jsem ten časopis zase schoval a pohlédl jsem na něj. Co na to asi řekne?

Z pohledu Daniela:

Když jsem pohledem zabloudil k Teddýskovi, všiml jsem si té jeho náhlé reakce. Musel jsem se nad tím pobaveně usmát, došlo mi, že se stydí. A vlastně mi jeho rozpaky ukázal už podruhé. Cukly mi koutky v neskrývaný úsměv. Vzal jsem tedy své kraťasové plavky a triko do ruky a ještě s kontrolním pozastavením pohledu na chlapcových zádech, jsem se odebral do koupelny. Ano, tahle chatka měla i vlastní maličkou koupelnu, na rozdíl od těch ostatních, které ji neměli.

Z koupelky jsem na Teddyho hodil očko, jen tak kontrolně. Akorát si nandával plavky a dost s tím spěchal. Takže si je přeci jen rozhodl vzít už teď. Měl moc hezkou prdelku. Takovou krásně a přesně do dlaní. Před očima mi vyvstal krátký obrázek představy, jak tu roztomilou prdelku mnu. Skoro jsem ji i cítil fyzicky jako reálnou, ale byl to jen záblesk. Zalezl jsem zase zpět do koupelny.