Aren't we awesome? (Czech)

2.

Jakmile jsme vešli, Chris mi představil svého nového kamaráda, Jeffa. Vypadal pěkně, avšak byl úplně jiný, než Chris. Zatímco můj nejlepší přítel byl jako vždy perfektně opálený a na hlavě se mu kroutily jemné kudrlinky tmavě hnědé barvy, až do černa, Jeff byl poměrně bledý a měl světle hnědé vlasy.

„Ahoj, já jsem Jeff,“ řekl s úsměvem a hned na to mi podal ruku. Takže gentleman, pousmála jsem se. „Ehm. Tak já vás tady trochu provedu,“ oznámil a ukázal nám většinu domu.

Party probíhala na prostorné zahradě. S tím domem jsem se nemýlila. Opravdu byli dost bohatí. Součástí velké terasy byl i bar a výřivka. Měli tu také velký bazén.

„A kde máš rodiče?“ zajímala jsem se, když jsem viděla, kolik lidí už tam bylo. „Vlastně je moc často nevidívám. Jezdí domů tak dvakrát za měsíc a to vždy jen na jeden až dva dny. Mě už je devatenáct, a tak si řekli, že to tady zvládnu sám,“ pokrčil Jeff rameny. Chvilku jsem mu jeho volnost záviděla, ale potom jsem si představila, jaké by to bylo, být skoro bez rodičů. Najednou jsem měla chuť mu říct, že je mi to líto. Když jsem ale zase vzhlédla od své skleničky s koktejlem, Jeff už přede mnou nestál. Až teď jsem si uvědomila, že jsme si povídali jen my dva a Chrise jsem už dobrých patnáct minut neviděla. Popošla jsem směrem k bazénu a snažila se rozeznat jednotlivé lidi. Nikoho kudrnatého jsem nezahlédla. Možná je na záchodě, napadlo mě. Za chvilku jsem už měla prázdnou skleničku, a tak jsem zamířila k baru, abych si ji doplnila. Když jsem se k němu blížila, zahlédla jsem tu známou postavu. Chris tam stál s Jeffem a o něčem horlivě diskutovali. Podle Chrisových výkřiků a držení těla jsem usoudila, že už toho vypil o dost víc, než já. Každou chvíli vybuchl smíchy a neustále poplácával Jeffa po rameni. Uvědomila jsem si, že jen tak stojím a zírám na ně, a tak jsem vykročila.

„Tak jak se bavíte?“ prohodila jsem směrem k nim. Chris se rozzářil: „Jé! Tady jsi. Víš, já jsem tě hledal. Ale nenašel,“ rozřehtal se, „ale bavím se výborně. A jak se bavíš ty?“ Musela jsem se začít smát. Takhle jsem ho dlouho neviděla. Naposledy to bylo, když jsme si ven vzali nějakou láhev a pak dělali blbosti. A to už bylo docela dlouho. „Já? Právě teď se bavím víc, než dobře.“

Udělala jsem si nový drink a zamířila pryč od těch dvou. Nechtěla jsem je vyrušovat a byla jsem si jistá, že Jeff by Chrisovi nic neprovedl, takže ho hlídat nemusím. Zastavila jsem se poblíž výřivky a přemýšlela, za kým půjdu. Nakonec, když jsem prohlédla skoro všechny lidi, co tu byli, jsem usoudila, že nepůjdu za nikým. Zjistila jsem, že tady nebyl skoro nikdo, s kým bych se tak mohla začít bavit. Alespoň mi to tak přišlo. Pak jsem si uvědomila, co tady dělám. Přišla jsem sem s kamarádem, kterého sem pozval jeho kamarád. Vlastně jsem ani nebyla pozvána. Hodila jsem zbylý obsah skleničky do sebe a mířila zpět k místu, kde jsem Chrise viděla naposled. Byla jsem jen pár kroků od nich, když jsem si všimla, že teď není ta nejvhodnější chvíle. Jeff byl opřený o bar a Chris přitisknutý na něj. Jemnými polibky ochutnával jeho krk. Jeff měl přivřené oči a ruky obmotané kolem Chrisova krku. Usoudila jsem, že tady budu muset ještě chvilku být, protože musím říct Chrisovi, že odcházím. A tohle chvilku potrvá.

Chvilku jsem tam jen tak postávala a rozmýšlela, jestli za někým prostě jít, představit se a začít si povídat, nebo raději počkat, až někdo přijde sám. Pak jsem však dostala strach, že bych mohla zešedivět a zvolila první možnost. Vykročila jsem s myšlenkou, že promluvím k prvnímu sympatickému klukovi, avšak osud to chtěl jinak. Po asi pěti krocích do mě bokem vrazila nějaká holka a zelená tekutina z její skleničky skončila na mém triku.

„Ježiš, moc se omlouvám! Fakt promiň, tam ten blbec na mě spadl a já už to nemohla zastavit,“ spustila dívka okamžitě a ukazovala na brýlatého kluka opodál, kterého muselo podpírat několik lidí. Když si všimla politého trička, které se mi lepilo na tělo, začala znovu: „Panebože! To je mi fakt líto. Jestli chceš, přines mi ho zítra a já ti ho dám vyprat-„ chtěla pokračovat, ale přerušila jsem ji: „Ehh- Ne, to je v pohodě. Klídek. Není to nějak sváteční, nebo tak.“ Usmála jsem se, jakože to myslím vážně.

„Tak jo, ale zvu tě na panáka,“ rozzářily se jí oči. Podívala jsem se na svou skleničku. Byla prázdná, a tak jsem se nemohla vymluvit na to, že mám svoje.

„Dobře,“ přikývla jsem. Hned na to mě ta holka chytla za ruku a táhla k dalšímu baru.

„Mimochodem, já jsem Ellie,“ křikla na mě po cestě. „Já Liz.“

Po chvíli.

Seděla jsem na jedné z barových židlí naproti Ellie, která se mohla přetrhnout, jen aby mi odvyprávěla celý její dosavadní život. Jako bych snad měla být příštích několik let její nejlepší kamarádka, se kterou bude sdílet úplně všechno a před kterou nesmí mít žádná tajemství. Možná to byl pouhý důsledek velkého množství alkoholu, který jí koloval krví, ale bylo mi to jedno. Každou chvíli jsme společně vybuchli smíchy nad nějakým jejím trapasem, či vtípkem. Řekla mi, že dnes slaví devatenácté narozeniny. Potřásla jsem jí rukou a řekla klasické ‚všechno nejlepší‘. Vděčně se na mě podívala a přitiskla své rty na ty mé. No jistě, narozeninová pusa, napadlo mě, ale pletla jsem se. Tahle ‚pusa‘ trvala dýl, než ta narozeninová. Ellie mi dávala klasického francouzáka. Přidala jsem se k ní. Bylo to dobré. Po chvíli mi došel dech a tak jsem se odtáhla, abych se nadechla. Jakmile jsem to udělala, došlo mi, co to dělám. Líbám se s holkou. Já nejsem lesba. Teda nikdy jsem nebyla. A holky mě nevzrušují. Následně jsem se urychleně vymanila z jejích rukou, kterými mě během polibku obmotala.

„P-promiň, to nejde. Já-,“ nadechla jsem se, „já jsem na kluky.“ Zasmála se: „No, nevypadalo to tak. A dobře líbáš. Jsi si jistá?“

„Naprosto. Užij si to narozeniny, já už budu muset.“

Rychle jsem se klidila pryč od baru a chystala se najít Chrise. Našla jsem ho tam, kde předtím, jen tentokrát seděl na barové židli zády ke mně, ruce na stole a hlavu položenou na nich. Přiskočila jsem k němu a jemně s ním zatřásla. Protestně zamručel, ale probudil se a pohlédl na mě.

„Liz? No konečně. Hledal jsem tě. Jeff odešel. Toho jsem taky hledal. Ale s někým se líbal. Ach jo, Liz. Mně se moc líbí. Proč se líbal s někým jiným?“ Díval se na mě narudlýma očima, nejspíš z breku a alkoholu. Bylo mi ho líto.

„To nic. Klid. To se vyřeší,“ uklidňovala jsem ho a rukou pročesávala jeho kudrliny. „Teď pojď domů, dobře?“

„Tak jo. A Liz? Mohl bych prosím dneska přespat u tebe? Nechci, aby mě naši takhle viděli. Přece jenom, vaši to berou jinak. Prosím.“

„Jistěže můžeš,“ odpověděla jsem a pak mu nabídla ruku. Chytil mě za ní a seskočil z židle. Proplétali jsme se kolem lidí ruku v ruce a mířili k východu. Stihla jsem postřehnout, že nástěnné hodiny ukazovaly dvě hodiny a asi patnáct minut. Vyběhli jsme ze dveří na chodníček vedoucí z domu, poté na udržovaný trávník a nakonec až na silnici, kde jsme zastavili. Podívala jsem se na temně modrou noční oblohu nad námi a Chris udělal to samé. Stisknul mi ruku a já mu to oplatila. Věděla jsem, že tímto si mohu být jistá. Jím. Námi. Naším přátelstvím. I když jsem si občas přála, aby byl víc, než jen kamarád. Ale to nešlo. Naštěstí. Nemohla bych o něj přijít. A určitě bych přišla. Jako s přítelkyní by se mnou moc dlouho nevydržel.

Chvilku jsme tak vydrželi a pak jsem se dala zase do běhu. Pořád mě držel za ruku a klopýtal za mnou. Kdo by nás viděl, pomyslel by si, že jsme blázni. Nebo malé děti. Každý má v sobě malé dítě. Někteří ho zamknou hluboko v sobě a jiní se nebojí ho občas pustit na povrch.

Doběhli jsme až k nám domů, co nejtišeji se dostali přes dům až do mého pokoje, oba se svlékli jen do spodního prádla a unaveně sebou plácli do postele, bok po boku. Oba jsem nás zakryla. Chris ležel na boku a díval se mi do očí. V těch jeho se střídal smutek se štěstím.

„Neboj se, všechno bude v pořádku,“ pošeptala jsem mu a odpověděla tím na onen smutek. Pousmál se: „Hlavní je, že jsme v pořádku my.“ Usmála jsem se také. Myslel na to stejné, co já: Nezaleží na tom, jestli jednoho z nás raní nějaký kluk (popřípadě holka), hlavní je, abychom tu byli my jeden pro druhého, pomáhali si a podporovali se.

„Miluju tě.“

Omlouvám se, před chvílí jsem přidala špatnou část příběhu.. Naštěstí si ji moc lidí nepřečetlo. :D Také se omlouvám za případné chyby, potom je kdyžtak opravím. Děkuji, že čtete. ;)