Safety pin

Kapitola 5.

,,Řekla jsi mi, že si už nic nevezmeš." Bylo první co uslyšela, když se ráno probouzela na nemocničním lůžku. Promnula si oči a vysoukala se o něco výše, aby se pevně opřela o polštář. ,,Co prosím?" ,,Slyšela jsi dobře. Proč jsi to udělala? Víš jak jsem se o tebe bála?" ,,Já vím, uvědomuji si to, ale..." ,,jaký ale?! jsi nezodpovědná. Nechám tě tu dokud si plně nebudeš uvědomovat čeho jsi se dopustila. Tak, já jsem zde hotová a doufám, že budeš na sestřičky hodná, chtějí ti jen pomoct, dobře?" ,,Dobře" povzdechla si a začala si hrát s hadičkou, kterou měla zavedenou v ohybu ruky. ,,Mám tě ráda..." Pohladila Yuki po tváři, rozloučila se a odkráčela z pokoje pryč. Asi po půl hodině k ní přišel lékař a začal si prohlížet tabulku co měla připevněnou na lůžku. ,,Vidím, že dnes už dostala své léky Susan, takže si odškrtněte, že tomu tak bylo, kdyby náhodou došlo k nějaké nehodě." šibalsky se usmál na sestřičku a ta hned vzala kartu a rovnou čarou zaškrtla políčko. ,,Jak se cítíš? Nechybí ti nic?" Tentokrát starostlivým hlasem přešel na Yuki. ,,Nic pane doktore." Vycenila na něj zuby jako podomní prodejci, kteří se za každou cenu snaží cokoliv prodat. ,,Jistě, že je." Nedůvěřivě si znovu zkontroloval kartu, pokynul sestřičce, aby ji přinesla čaj a odešel. Ta hned na to přišla se džbánkem plným černého čaje, usmála se a odešla. (Jako by nestačilo, že tu není klid, ještě sem budou chodit a ptát se mě jak mi je, i když ví přesně jak mi je. Taková ironie až mě to irituje...) Otočila se na bok a snažila se usnout, ale to se jí nepovedlo jelikož ani ne za pět minut přišla do pokoje sestřička, která na lůžku přivážela nějakého pacienta, který ještě spal, kvůli nasazeným lékům. ,,Kdo to je?" ,,Ale toho i nevšímej, to je jen kluk co...co má prostě s něčím problémy a o další se nemusíš starat" ,,ale když je se mnou na pokoji tak mě to docela zajímá" ,,zatím to necháme být ano?" Podívala se na ni milým pohledem, aby přestala vyzvídat. ,,Navíc si to jistě potom povíte sami" Vše zapojila a do upravila, odškrtla pár kolonek v listu a odešla. Podívala se na něj a pomaličku se zvedla z postele. (To by v tom byl čert nebo doktor, abych se sama nepodívala co mu je.) Nasadila si pantofle a dosoukala se k jeho listu, který měl připevněný na přední straně lůžka. Měl tam nějaké latinské bláboly takže se na to vykašlala a šla si lehnout. On jí to když tak sám jistě řekne a usnula.