Safety pin

Kapitola 7.

Na skupinové sezení přišli ješte tři holky a dva kluci. Ann, Jasmine, Ute, Peter a Gustav. Každý z nich měl už své místo a jmenovku a všichni si mezi sebou povídali. Když Yuki s Alexem přišli do dveří byli hned středem pozornosti, která se jako tlesknutím vrátila do konverzace, kterou mezi sebou vedli. ,,Jsem ráda, že jste tady. Tady máte jmenovky a posaďte se na svá místa." Doktorka vypadala velice přívětivě s lehce přísným pohledem, který ji dodával takové zvláštní kouzlo a hlavně autoritu. Yuki se posadila vedle Gustava a Alex se posadil hned vedle ní. Na druhé straně od něj bylo volné místo, které bylo určeno pro psycholožku. Za chvilku se k nim posadila, urovnala si papíry na klíně a začala. ,,Všechny vás tu zdravím, dnes vám chci představit nové dva členy." Yuki se podívala po ostatních dětech, jestli zahlédne někoho kdo by vypadal, že je třeba i novější než ona, ale nikdo to na sobě nenechal znát. ,,Samozřejmě doufám, že se nebudete stydět a představíte se sami Ute a Yuki." Ty na sebe jedna na druhou zamrkali na znamení, že to jedna druhé s radostí předá. ,,Vidím, že jsem se mýlila takže začneme třeba u Yuki. Řekni nám něco o sobě." při těchto slovech si doktorka přitakávala propiskou na dokumentech, které měla položené na klíně. Yuki se nejistě postavila. ,,Nemusíš se stydět, všichni tu mají podobné problémy jako ty a byli stejně vyděšený, někteří i více." Zamrkala na Gustava a pokynula ji, aby pokračovala. ,,Ahoj, mé jméno je Yuki a přišla jsem sem protože ani nevím proč tu jsem." Zalhala, ale v jejím hlase to bylo jasně znát. ,,Ale Yuki, přeci nechceš, abych to tu řekla za tebe." Tyhle slova ji vyděsily, že polkla naprázdno. ,,Dobře tedy. Vzala jsem si větší množství prášků, protože jsem si myslela, že se mi uleví. Škola klade vysoké nároky a na mě toho bylo trochu moc." ,,Vidíš, že to jde. Tedy jsi se chtěla zabít nebo co jsi přesně od toho očekávala?" ,,Víte, drogy mi přijdou odporné, ale chtěla jsem utlumit své myšlenky, které mám jak na trní a trochu jsem to přehnala. Jen jsem si chtěla oddychnout. Ehm jako když někdo hulí trávu asi." ,,Ach tak." Soucitně, ale zároveň přísně se na ni podívala. ,,Posaď se, teď Ute ty." Ta se postavila a začala. ,,čau, já jsem Ute a mám problémy s nezvládáním svých emocí, tedy tak bych to nazvala, protože neznám přesný název téhle nemoce." Bez vyzvání se posadila, doktorka se na ni jen zamrkala a začalo sezení. Každý vždy něco deset minut střídavě vyprávěl a každý kdo znal odpověď na to, co udělal daný z nich špatně se přihlásil a za dobrý postřeh dostal body, které v průběhu hospitalizace znamenali značnou výhodu. Gustav a Peter jich měli nejvíce. Yuki též dost věděla, ale jelikož byla nová nemohla body ještě dostat a proto dostala, alespoň stužku, aby ji nebylo líto, že není ohodnocována podle vědomostí. Takhle se bavili ještě hodnou půl hodinu a pak se rozloučily a šli buď odpočívat, jíst nebo na kontrolní vyšetření. Yuki si šla okamžitě lehnout, protože takové události kde jsou víc jak čtyři osoby ji vyčerpávalo. Když usnula ve spánku ji děsil její dech, ale tentokrát již věděla, že přízrak v bílé ji nenavštíví. Ještě nebyl onen čas, aby se tomu tak stalo.