Safety pin

Kapitola 2.

Probudila se obklopena studenty a několika učiteli. ,,Mysleli jsme, že se už neprobudíš" Dostala ze sebe jedna z těch, kteří vždycky panikaří a vyděsí víc lidí než sama situace, která se odehrává. Tahle však byla užší postavy a měla dlouhé blond vlasy, které ji sahali k bokům díky čemuž dokonale vyčnívala. Před minulým rokem se přistěhovala z severského ostrova, tak ještě moc jazyk neovládala, ale byla moc ambiciózní a hrdá na to, aby to nezvládala. Yuki se na ni podívala jako by měla skoro dvě promile v sobě, zvedla se kolébavým pohybem ze židle a šla, držíc si břicho k oknu. ,,Mám za to, že mrtvoly nedýchají" pronesla k oné spolužačce, která v tu chvíli byla znechucena jejími nechutnými připomínkami o mrtvolách, které tak s oblibou používala. No, teď ji do smíchu zaručeně nebylo, ale věděla, že za žádnou cenu nesmí zvracet, protože všechna její snaha se odtamtud dostat by byla ve chvilce marná. Přidržela si ústa a polkla žaludeční kyselinu, kterou ostře cítila na jazyku. Přidržela se okenní římsy a otevřela okno, aby se ji udělalo trochu lépe. Chvíli inhalovala kyslík, než se ji konečně vrátila zdravá barva do tváří. Spokojeně se usmála a šla si sednou do lavice. ,,Není tu až moc lidí na to, že je čtvrtá hodina?" Chtíc rozpustit hlouček lidí se ohlédla po okolí, kteří se v mžik odebrali tam, kde mají být.

Učitelka biologie vstoupila do učebny, zapsala kdo chybí a započala hodinu tím, že si vyvolala někoho k tabuli. Dnes měla Yuki štěstí, protože si vybírala jiné než jako obvykle.

Raději byla tichá a zdálo se, že dnes to prošlo. Ostatně někdo jistě učitelku informoval co se zde stalo, takže se vůbec nemusela bát, že ji vyvolá.

Předposlední hodinu se omluvila, jestli by si mohla dojít za třídní učitelkou, u které se později uvolnila z poslední hodiny, protože by tu už nevydržela ani chvilku i kvůli tomu, že do ní spolužačka stále hučela co se vlastně stalo. Když ji třídní viděla v jakém stavu je, pustila ji už na tuto hodinu, jen si musela ještě dojít pro zbytek věcí v učebně.

,,Yuki co se stalo? kam jdeš?" ptala se spolužačka, když si uklízela do tašky učení. ,,nic, jen musím na kontrolu k lékaři, to víš, pořád chtějí něco kontrolovat" ,,ach a budeš tu zítra?" zahleděla se na propisku, kterou Yuki vždy měla v kapse u saka. ,,nevím, uvidím" nepřítomně k ní prohodila, sebrala tašku, rozloučila se a šla domů. Spolužačka se za ní dívala ještě chvilku z okna, dokud nezmizela za rohem.