Safety pin

Kapitola 8.

Po týdnu na oddělení si Yuki připadala, že to nemůže být horší, protože ji přeložili na jiné oddělení. Bez Alexe jedinou osobu, které zde mohla věřit. Byla na pokoji s Blaire, která mluvila ze spaní divným jazykem, což ji pochopitelně děsilo, ale za ten čas co s ní byla na pokoji si zvykla a občas si nějaká ta slova zapisovala a pak ze srandy zkoušela jestli jí to google přeloží. Někdy jí to ještě více vyděsilo a utvrdilo v tom, že Blaire je divnější než se zdá. Ta zde byla kvůli anorexii. Na to, že byla moc krásná byla dost nesmělá a myslela si, že je hnusná a lékaři ji každý týden museli dávat umělou výživu, protože stále dělala blbosti a ne a ne se poučit, že by ji to mohlo stát život. Jenže tohle při této nemoci častokrát nepomáhá. Yuki nyní seděla u okna a sledovala hejno ptáků, které letělo kolem. V tom někdo zaklepal. Otočila se. ,,Mohu dál?" ve dveřích stál Alex s lehkým úsměvem ve tváři. ,,Jestli můžeš dál? To je snad jasné, už jsem o tobě týden nevěděla. Jak se máš?" Vyskočila ze židle a rychlým, šouravým krokem šla k Alexovi, který předtím přemýšlel jaká bude Yukiina reakce. ,,To jsem moc rád, pan doktor mě k tobě pustil jen na hodinu, prý jsi smutná, ale já bych na tomhle oddělením také dvakrát nejásal radostí do stropu". Uchechtl se a objal Yuki jednou rukou, která se zabořila do jeho ramene. ,,Vůbec mě tu tu nebaví, navíc mám podezření, že moje spolubydlící je posedlá nebo se mě chystá použít jako svoji obětinu". ,,Ach to by bylo velmi strašné". Začal se smát načež ho Yuki začala  mlátit, že to není vtipné. Nehodlá být obětina a už vůbec nemá znalosti ve vymítaní démonů z těla lidí. ,,Nechceš si se mnou dojít pro něco k pití?". Změnil téma, aby ji trochu uklidnil. ,,No dobrá, ale nejprve si musím najít župan, protože nevím kam jsem si jej dala." ,,pomohu ti, ať rychle vypadneme z tohoto oddělení" ,,fajn! Tak rychle." Pět minut trvalo, než župan našli pod hromadou oblečení, kterou měla uklidit na žádost lékaře již předchozí večer.

,,Co si dáš?" zeptala se Yuki Alexe cestou k automatu. ,,Nevím, na tomhle oddělení jsem zatím nebyl. Co tu máte?" ,,No, máme tu klasickou čokoládu, pak nějaké cappuccino, bílou kávu, irskou kávu, klasickou černou kávu a něco co se vzdáleně podobá amarettu, kakao a dva druhy čaje." ,,Dva druhy čaje? Ještě jsem neviděl automat, který by nabízel víc jak jeden druh čaje." ,,Také jsem na to zprvu civěla jako vyjevená. Jsou docela dobré. Není to ten hnusný citronový, který je ve většině automatech, ale černý a ovocný." ,,Páni, ty si tedy žiješ." Zasmál se Alex a už si připravoval drobné. ,,Asi se sem také nechám přeložit." ,,To by bylo fajn, chybí mi tvoje přítomnost." Yuki se zadívala na automat a na chvilku se zdálo, že se jí v očích zalesklo. ,,Neboj, vždy tu budu pro tebe, víš přeci, že jsem o oddělení výše a vždy se za tebou mohu podívat. Navíc máme stále společné sezení." ,,To je také fakt, jen nechápu, proč mě tedy nenechali na stejném oddělení." ,,Ty jsi se jich neptala?" ,,Neptala, nějak mě to v tom shonu nenapadlo." ,,Aha, no tak až přijde doktor, zeptej se ho a nebuď smutná a pojď si vehnat cukr do žil." Alex se usmál do široka a promnul si šibalsky ruce. ,,Tak co tu máme." ,,Než si vybereš, tak já si zatím koupím kávu. Jen nevím, zda-li si ji mám dát bez cukru nebo s cukrem." Zamyslela se a po chvilce pokračovala. ,,Tak asi s cukrem. Nemám chuť na černou kávu bez cukru. ,,Máš recht, káva bez cukru není pro tebe to pravé. Ta je vhodná spíš pro psychopaty a to ty rozho..." Alex se na chvilku odmlčel kvůli dramatičnosti. ,,dně nejsi." Yuki na něj ze srandy vrhla vražedný výraz a už pomaličku cpala drobné do automatu. ,,Kolik je vlastně hodin?" Zeptala se Alexe, který se po chvilce hledání nástěnných hodin obrátil zpět na Yuki. "Máme ještě patnáct minut čas. Takže si v klidu můžeme ještě povídat."

Zbylý čas patřil jen jim. Bylo fajn si po dlouhé době s promluvit s Alexem, který jí rozuměl a nesoudil ji. Když se chýlil čas ke konci, objali se a každý šel na své oddělení. Cestou se Yuki ještě ohlédla, aby si tento okamžik uchovala až do konce, protože až se příště setkají. Nemusí být vše tak jako bylo nyní a toho se ona děsila nejvíce.