Experiment *pozastaveno*

Útěk

Sestra podala veterináři injekci s průhlednou látkou a ten ji opatrně šikmo zapíchl do spodní čelisti jejich nového objevu. Byli zde snad všichni: Od šlechtitelů po prezidenty a doktory.

,,Kolik jich máte?"

,,Zatím dvacet, z toho pět březích samic." Odpovídal při práci.

,,Jak funguje jejich rozmnožovací soustava?" Zajímal se známý vědec.

,,Po tříletém výzkumu jsme zjistili, že se rozmnožují až po složitých námluvách a to stejným způsobem, jako ostatní živočichové. Odhadem samice naklade vejce po pěti měsících a víc."

,,Kolik vajec to tak může být?"

,,Poslední dvě samice měli snůšku a každá po čtyřech kusech."

,,Čím je krmíte?"

,,Spořádají všechny druhy masa."

,,Včetně ryb." Doplnila sestra a posvítila uspanému zvířeti na zorničky. Z těch se rázem staly černé škvírky.

,,Kdy budou k prodeji?" Nebál se vhodit do ringu citlivý dotaz postarší prezident. Veterinář se rychle otočil.

,,Nechcete je snad použít jako zbraně, že ne? Jsou to živí tvorové...."

,,Jsou to jen tvorové?! Měli být už vyhynulí a pod návalem prachu, štěrku a hlíny. Ale díky vám jsou tady. Nemají žádná práva."

,,Už nejsou vyhynulí. Jeden tady leží před vámi!"

Takhle to začalo.... Hádali se, co je pro ,,vyhynulé" monstrum nejlepší. Jenže nevěděli, co se zatím dělo v ohradě....

Raptoři napjatě vyčkávali u dvířek ve výšce čtyř metrů, kterými jim házeli jídlo. Netrpělivě přešlapovali dole pod nimi a hašteřili se. Věděli, že jedna z jejich tlupy - zlatavá samice, které se přezdívalo číslo tři nebo také Kami - chybí. A hodlali ji dostat zpátky. Proto bylo toto stepování pouhá zástěrka. Další tři škrábali a útočili na malou ventilační šachtu, ze které přicházela nakyslá a nezkrotná vůně lesa. Už si svůj střed zájmu prohlíželi za ty měsíce mnohokrát a docházelo jim, že se hned za pletivem zvětšuje tak, aby se tam vešli. Jejich šance útěku. A i když hřebíky, matice a dráty, které měli mimochodem tři vrstvy, drželi pevně, nakonec se přece jenom podařilo uvolnit kousek železa. Tahali za něho pár dní, než se štěrbina podřídila velikosti jejich tlamy. A jelikož nad touto částí ohrady rostly bujné stromy, nikdo zevnitř nevěděl, oč běží. Jeden mladý samec uchopil zbytkové opatření do zubů a vší silou zatáhl. Pletivo se s křupáním a vrzáním odtrhlo a průchod byl po dlouhé a úmorné práci volný. Echo - samice s broskvovým nádechem a meruňkovými pruhy po celé délce těla - kousla jemně do lopatky svého mladšího bratra a ten odběhl zpátky ke dvířkům na jídlo. Sdělil ostatním novinu a i s celou tlupou v patách se vrátil. Smaragdově zelený alfa se k ventilaci nahnul a očenichal pomalu zbytky drátů. Poté se skrčil a prolezl skrz. Nejdřív se trochu zasekl, ale s trochou úsilí se mu přeci jen povedlo proběhnou šachtou až na druhý konec. Zatím přilezl i zbytek. Zmateně se rozhlíželi kolem, ošívali se a větřili. Vdechovali příjemnou vůni stromů a kapradin. Pár z nich se bez ohledů ostatních rozuteklo ve smečkách přibližně po pěti raptorech a zbytek sedmy stvoření se vplížil do budovy. Poháněl je strach, že znovu skončí na tom samém místě, hněv ze zajetí, potřeba pátrání po tom, jak nízko jsou v potravním řetězci a přirozený pud. A především touha po návratu člena. Vtrhli na veterinární kliniku, kde byl pach nejsilnější. Převaha sedmy čilých zabijáckých příšer byla ohromná. Dávala slovu smrt nový význam. Veterinář vyděšeně zakřičel, než mu zelený netvor rozsápal hrdlo. A když se ošetřovaná probudila, vydali se dál, za zbytkem svých druhů....

Hledat nové útočiště....

Teď už mrtví nebyli. A museli to ukázat všem. Jak? Jediným způsobem: Útok!

_____________________________

O pár měsíců později....

Protřela jsem si oči, udělala krouživý pohyb zápěstím a vydala se na snídani. Chodby sirotčince byly cítit jako starý zapadlý kostel. Okolo mě se prohnal malý kluk a zmizel někde v útrobách jídelny. Moje nohy se automaticky stočily tím samým směrem. Netrvalo dlouho a já se ládovala do syta rohlíkem s máslem a čajem.

,,Keiro!" Zamávala od jednoho stolu blondýnka ostříhaná na mikádo.

,,Ahoj Liso." Zopakuji moji každodenní větu. Přisedla si.

,,Ahoj. Vyspala jsi se dobře?"

,,Ani ne." Prohodila jsem a znechuceně pohlédla na mračící se kuchařku.

,,Ta samá noční můra?" Zakousla se Lisa do žlutého jablka.

,,Jo. Zase o smrti mých rodičů..."

,,Neměla by jsi se na tu autonehodu tolik fixovat, nemyslíš?"

,,Asi jo. Ale já mám takový divný pocit, že mi něco uniká...."

,,Že jsi alergická na olivy ti neuteklo, a pokud nemáš další smrtelné alergie, je to v pohodě, ne?"

,,No jo no." Zamručím a podívám na Lisu. Najednou jeden kluk, myslím, že to byl ten, co vběhl do jídelny přede mnou, zapištěl a ukázal na okno. Všichni tam stočili pohled. Tu se ale skleněná výplň roztříštila a vysypala všude po podlaze. A spolu s ní i nějaké obrovité zvíře. Odskočila jsem dozadu, převrhla židli, začala couvat ke zdi a přitom si prohlížela nevítaného návštěvníka. Silné zadní nohy s jedním vztyčeným drápem, ocas, který byl stejně dlouhý jako tělo, štíhlá hlava plná ostrých zubů na poměrně vysokém krku, přední tlapy s obrovskými pařáty, zlaté oko, místo panenek měl čárku, hnědá barva. Lisa zakřičela a snažila se postavit, ale stůl jí přimáčkl nohu. Okenním rámem proskočil další, tentokrát šedý se zelenou duhovkou. Přistál na rozdíl od toho prvního elegantně na zadních. Zavrčel, vycenil tesáky, vydal podivný hrdelní zvuk a pustil se vpřed. K Lise. Ta se snažila vyprostit, ale marně. Zakousl se jí do ramene. Všude stříkala krev, jak s ní třepal. Její oči se na mě naposledy zahleděly, než ztratily jiskru. Byla mrtvá... Zabil ji.... Pustil její bezvládné tělo do temné kaluže a párkrát máchl ocasem. Co je to vlastně za monstrum? Bylo mi to jedno. Všechny moje smysly zbystřily. Hnědý se postavil a chytil za ruku v běhu malou holku, která nestihla zmizet. Ovládl mě instinkt a emoce. Bylo jich hodně, ale nakonec přece jedna zvítězila: Uteč! Otočila jsem se a zalomcovala klikou dveří. Ty se otevřely a já jako první opustila bojiště. Nevědomky kam mám běžet.... Nohy se ale nedaly ovládat. A už vůbec ne zastavit. Bylo to nad slunce jasné: Kdo uteče vyhraje.

Ahóóóój lidičky! Rozhodla jsem se vás přivést k šílenství a napsat další příběh. A dle mého skromného názoru se mi tahle kapitola úplně nehorázně povedla (Strašně jsem si to psaní užívala.). Snad se vám líbí stejně. jako mně.