Co se stane, když se z lovu stane boj? Když se z nenávisti zrodí láska? A když se poklidný život změní na záchranu vlastní kůže? Tento příběh je vyprávěn Arrou - bílou vlčicí s fialovíma očima.
,,Jacku já... Já doopravdy nevím. Poslední dobou si rozumíme a nejsme nepřátelé. Ne po tom, co jsi mi zachránil život, ale pořád si nejsem jistá a hluboko uvnitř mého srdce je stále černá skvrna, která se tam vytvořila, když jsi mi zabil sestru. Nechci aby to vyznělo jako definitivní odmítnutí, spíš jako odmítnutí dočasné. Nevím co se v blízké budoucnosti změní nebo nezmění, ale vím jistě, že o nechci uspěchat." Vyletělo to ze mě ani nevím jak. Nemohla jsem se mu podívat do očí, tak jsem koukala všude kolem, jen ne na něho. Po chvilce trapného ticha jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na něj a očekávala odpověď. V jeho očích se zračilo zklamání, ale také pochopení.
,,Chápu tě. Udělal jsem neodpustitelnou věc a je jen na tobě jestli mi budeš zase někdy věřit. Do té doby můžeme zůstat přátelé. Stejně ani jeden z nás nikoho jiného nemá." Odpověděl mi a já provinile svěsila ocas. Je kvůli mně smutný, ale bohužel s tím nemůžu nic dělat.
,,Měli by jsme jít ať nás nedohoní a už tam chci být." Navrhl a rozešel se zase na sever. Následovala jsem ho a snažila se si urovnat myšlenky.
Když se začalo stmívat, našli jsme si strom s větvemi až na zem, aby nás nikdo hned neviděl kdyby šel kolem. Schoulila jsem se do klubíčka, zavřela oči a už jsem pomalu usínala, když si ke mně Jack lehl a obmotal kolem mě ocas. Ztuhla jsem, ale po chvíli jsem se uvolnila a nechala to být. Přeci jenom byla zima a topení navíc se hodí vždy.
Ráno jsme se vydali na lov a po nasycení našich žaludků jsme se vydali na cestu. Povídali jsme si snad o všem možném a navzájem jsme se škádlili. Hráli jsme hry aby nám cesta ubíhala rychleji a já jsem mu vyprávěla o mé sestře.
,,Byla krásná." Začala jsem se rozplývat. ,,Přesný opak mě samotné. Měla uhlově černou srst s bílou náprsenkou a dokonalé tmavě hnědé oči. Pamatuji se, že když se naštvala, tak jí oči skoro až zčernaly." On sice věděl jak vypadala, ale já jsem se někomu potřebovala vypovídat. ,,Vždycky byla hodná a milá. Snažila se všem pomáhat a nejvíce jí bavilo starat se o mladé. Nebyla vůbec vůdcovský typ, takže tahle pozice pro mě byla zcela přístupná. Pamatuji se, jak jsme si hrály ještě jako štěňata. Běhaly jsme po lese nebo se praly. Občas jsme si dokonce vytyčili někoho za svůj cíl a naháněli ho jako králíka. Byla to obrovská zábava, ve které jsem vynikala. Vždy jsem byla ta rychlejší a silnější, ale první místo za čistotu srdce vyhrála na plné čáře ona. Ach moje malá Sif. Jak já ji milovala." Do očí se mi nahrnuly slzy a já je mrkáním rychle zaplašila zase zpět. Jack šel celou dobu vedle mě se svěšenou hlavou a v naprosté tichosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Je mi to tak... tak strašně líto. Byl jsem kretén. Pořád jsem, ale chtěl bych ti to nějak vynahradit. Vím, že to nejde smazat a zapomenout na to, ale aspoň část toho co jsem uděl bych chtěl nějak odčinit. Prosím řekni mi co, a já to udělám. Udělám cokoli." V jeho očích jsem viděla jenom smutek a beznaděj. Opravdu se to snažil napravit. Ale já se ještě necítila na to, mu odpustit. Není nic, čím by to zpravil, ale vlastně jedna věc by tu byla. Původně jsem u nechtěla říct kam ani proč jdeme na sever, ale teď mi přijde ten správný čas to všechno vyklopit.
,,Je tu jedna věc" V očích se mu zaleskly jiskřičky naděje. ,,Důvod, proč teď jdeme na sever je ten, že navštívíme Ledový palác a mojí sestru, které se omluvíš a ona bude moci odejít pokojně do nebe mezi ostatní z naší smečky." Nevypadal překvapeně, takže to nejspíš očekával.
,,Udělám cokoli, co chceš. Navíc tohle jsem chtěl navrhnout sám, když jdeme pořád na sever." Spadl mi kámen ze srdce, když mi odpověděl. Byla jsem ráda, že neprotestuje.
Celý zbytek dne jsme běželi lehkým klusem s přestávkama na lov nebo odpočinek. Večer jsme si zalezli do jeskyně, na kterou jsme narazili a usnuli jsme tvrdým spánkem.
Takže nová část je na světě. Jako náhradu za ten konec-nekonec je o něco delší. Je to docela nudný a nic moc e tam neděje, ale i tak doufám, že se bude líbit :)
Nahoře máte fotku Jacka a v textu obrázek Sif. :)
Moc děkuju za všechnu podporu a za těch 2,1K přečtení! ♥
