Vlčí láska

Lov

*nádech* *výdech**nádech*výdech* Jdu na to. Vybíhám ze křoví a ženu malou laň směrm k útesu. Vítr mi pročesává srst a já s nechávám unášet tím pocitem moci a rychlosti. Laň běží přesně tam, kam chci aby běžela a já se jen ušklíbnu nad tím, jak je hloupá. 

Zastvuji se a dívám se dolů na malé mrtvé  zvířátko. Rychlostí blesku jsem dole a vláčím si svou kořist do jeskyně, kde se řádně posilním. Po vydatné svačince se chci vrátit zpět ale zastaví mě nepříjemný pocit. Pocit že mě někdo sleduje. Otočím se a spatřím JEHO. Bytost, kterou nenávidím ze všeho nejvíce - Jacka. ,, Co po mě ještě chceš?'' Řeknu mu nevrlým tónem a zavrčím na něj. Jen se ušklíbne a sedne si. 

,, Ale ale, takhle se vítá starý známí?'' Tak tohle si myslí? Že je to v pohodě? Tak to se chlapeček trochu zmýlil. ,,Ty si už asi zapomněl kdo nás zradil, kdo nás ponížil a kdo zničil to poslední co jsem měla! Byl jsi to ty kdo rozcupoval mé srdce na milion kousíčků a kdo zabil mou milovanou sestřičku!'' Už jsem křičela a do toho vrčela. Jeho reakce mě překvapila. Vstal a udělal krok ke mě. Jenom jsem vycenila zuby a naježila se. Potom mě tím jeho podle něj svůdným pohledem přejel od nohou až k uším a nejslaději jak to šlo řekl ,,A víš co? Ani mě to netrápí, teď jsem u lepších a silnějších než jste vy. Mám moc a sílu. Co máš ty?'' ,,Rozum a hrdost!!!'' Už jsem to na něj vykřikla protože jsem cítila, že musím nějak uvolnit tu energii, jinak ho tu na místě zabiju. 

,,Uvidíme kolik budeš mít hrdosti až tu vaši tlupu pozabíjíme.'' Zvedl se a odběhl kamsi do lesa. Na nic jsem nečekala a běžela ke svým...

Ták nová část :) Doufám že se bude líbit a budu hrozně ráda za každý vote nebo koment ;)

Jo a moje poznatky v textu budou tlustě zvýrazněny :)

S láskou k vám lucigornerova <3