Vlčí láska

Tímhle to nekončí!

Celá jeskyně byla od krve a všude mrtvá tělíčka vlčat. ,,To nemůže být pravda'' řekla jsem klepavým, vystrašeným hlasem. ,,Ne, to nemohli udělat'' Vyšla jsem ven a zavětřila. Ctím je, jsou blízko a vidí mě. Dneska to pro jednoho znás nedopadne dobře.

        Draco s ostatními se postavili za mě a připravili jsme se k boji. Z křoví před námi vyšel ten odporný slizoun Dan a v závěsu za ním šel Jack ,,Ale, ale. Kohopak totu máme?'' zeptal se tím svím slizkým hlasem Dan a kouknul se na nás jako kdybychom byli jen pouhá skupinka malých vlčat. Nenechala jsem se rozhodit a co nejhladněji jsem řekla ,,Nedělej blbýho Dane, ponižuješ se před mou smečkou.'' Páni nevěděla jsem že mám až tak hnusnej hlas. Z přemýšlení o mém hlasu mě vytrhl hlas někoho jiného. Jacka. ,,Tvojí smečkou?! Koukni se co zní zbylo! Jste nic. Je vás pár a nás spousty. Vzdej se nebo zhyň!'' Zamrazilo mě až v morku kosti. Jak jen jsem někomu takovému mohla někdy říct že ho miluji? Nechápu kde se to v něm vzalo, dřív takový nebyl, to ta jeho ''mamuška'' ho změnila. ,,Kdo to říká ten to je, tomu se to rýmuje.'' Proboha jsem jak malý dítě, ale rozhodilo je to. Nečekali žže se jim postavím. Reakcí na mouvýzvu k boji byl Danův nechutnej hlas ,,Všichni na svá místa. Zabte ty chcípáčky! Arriu jsem slíbil někomu jinému.'' Připoslední větě se díval na Jacka. To nemůže myslet vážně. Otočila jsem s na kluky a řekla jsem jim co mají dělat a jaký mám plán. 

        postavili jsme se naproti sobě. Sakra, je jich o dost víc něž jsem čekala. Může jich být tak patnáct zatímco my jsme jen 4. Jako první jsme zaútočili  my. Kluci zatím zvládali všechny a já se zatím jen uhýbala útokům od jacka. přešla jsem k našemu plánu. Nechtěla jsem to udělat, ale kluci na tom  trvali. Začala jsem utíkat conejrychleji jsem mohla k nedaleké řece. Jack mi byl celou dobu  v patách. Byl zmatený že utíkám z bojiště a nechávám tam svou smečku na pospas. Taky jsem byla zmatená že to chtěli oni sami. vyskočila jsem na takový velký balvan a otočila se k němu čelem. Zavrčela jsem jak nejděsivěji jse dokázala a dívala jsem se mu zpříma do očí. ,,Copak, vzdáváš se své smečky? Necháváš je tam umřít? Tak to jsi teda dobrá vůdkyně'' Dal do toho tolik ironie že se mi chělo zvracet. ,, věř mi že ani já nejsem zrovna dvakrát šŤastná že jsem je tam nechala.'' Musela jsem se kouknout jinam. Cítím se strašně. ,, Notak nebuď smutná, nebudou trpět dlouho.'' A dost teď ho zabiju.

        S řevem jsem na něj skočila a zakousla se mu do zad. Ohnal se po mně a kousnul mě do nohy. Okamžitě z ní začala téct krev. Kopla jsem ho do krku a tím mu na chvíli vyrazila dech. Posbírala jsem se a postavila jsem se před něj. Chvíli sípal, ale pak se na mě nečekaně vrhnul a kousl mě do boku. V zápalu zuřivosti odhodil mé tělo to vody, ta se ihned začala zbarvovat mou krví. Ticho prolomil jeho hlas ,,Je konec Arro. Nemáš už šanci. Přiznej si, že jsi zklamala.'' Má pravdu. ,,Přiznávám udělala jsem mnoho chyb, které nejdou vrátit.'' přímo ze mě prýštilo zoufalství. Zase promluvil, ale mluvil zvláštním tónem. ,,Tvé oči. Byl jsem do nich blázen. Bohužel patřím k jiným a ty by jsi mi stejně neodpustila tak je to jedno.''  Celou dobu se mi díval do očí a já jemu. Pomalu jsem se zvedla připravena k další obraně, i když jen chabé. Najednou se cosi pohnulo v lese a z lesa se vyřítil mladý vlk a skočil na mě. Kousnul  mě do mé rány v boku a já zařvala bolestí. Pak mě hodil do řeky a já byla unášena proudem, než jsem se potopila pod hladinu vody slyšela jsem jak  Jack řve na toho vlka ,,Ty kreténe!! Ta byla moje a nechápu jak si mohl udělat něco tak podlého a nečestného!!!'' Pak bylo slyšet jen zavrčení a zvuk mučivého kňučení. Hladina se nade mnou zavřela a já se potopila do toho úžasného ticha říčního proudu. Už jsem se těšila až budu volná a konečně v nebi, když něco prudce rozrazilo hladinu, chytlo mě za kůži na krku a táhlo pryč od toho volání smrti. Dostala jsem se nad hladinu a nadechla se. Něměla jsem ale dost síly abych se dostala na břeh tak jsem se nechala vláčet oním zachráncem. Ucítila jsem pod sebou pevnou zem a lehla na ní vyčerpáním. Sebrala jsem poslední síly a podívala se a svého zachránce a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

        Tak a je tu další část :) Takhle se mi líbí  a doufám že se bude líbit o vám :)

dále se moc omlouvám že nebyl dlouho žádný díl, ale neměla jsem čas ani nápad :/

A do třetice všeho dobrého :D omlouvám se jestli někde budou chybě mezery, nebo budou nějaké chybky :)

Každá vote a koment potěší :) 

Lucigornerova :)