Vlčí láska

První společné chvíle

Posunul se ke mně blíž a upřeně se mi zahleděl do očí. ,,Není to kvůli tobě. Udělal jsem to proto, že jsem chtěl. Bolo to mé rozhodnutí a už od tebe nikdy nechci slyšet že za to můžeš ty.'' 

Chvíli jsme tam takhle leželi a přemýšleli. Po pár hodinách spánku a nabírání sil jsme se zvedli a vyrazili společně vstříc novému životu.

Šli jsme pár dní  na sever. Musíme se dostat za hranice lesa, potom už nad námi nebudou mít moc. Jdeme tam i z jiného důvodu, proslýchá se, že daleko za severní hranicí žije duch ledu. Je to mohutný vlk, ovládající led. Udržuje rovnováhu mezi duchovními silami. V jeho paláci  jsou v ledu uchovány duše zesnulých. Když někdo umře, jeho duše putuje buď do nebe, nebo do jeho paláce. Do nebe jdou ty duše, které zemřeli přirozenou smrtí. Do paláce jdou ty zavražděné. Čekají, až přijde jejich vrah a vyjasní si to. Do té doby musejí zůstat ve zdech ledového paláce. Jdu tam kvůli své sestře, chci jí toho tolik říct, ale hlavně s sebou vedu Jacka, jejího vraha. Doufám že se jí potom dostane klidu.

,,Jacku?'' Prolomila jsem to ticho mezi námi. ,,Ano Arro?'' odpověděl mi a zadíval se mi do očí. ,,"Mám hlad, nepůjdeme si něco ulovit?'' Usmála jsem se na něj. ,,Jasně! Padám hlady!'' Zasmál se a skočil přede mě. ,,Co to děláš?'' zeptala jsem se ho. On se mezitím otočil na mě a začal radostně poskakovat. ,,Co bych dělal? Těším se! Ani nevíš jak dlouho jsem nelovil. Lovili  za nás omegy.'' Zasmála jsem se jeho dětinskosti a natěšenému výrazu. ,,Vypadáš komicky!'' Řekla jsem a zasmála se. On udělal výraz jakože Co? Jak? Proč? a zatvářil se naoko smutně. Podívala jsem se na něj soucitným pohledem. ,,Ale prosimtebe, aby jsi nám tu nebrečel.'' A udělala na něj smutný kukuč. Zasmál se a já s ním. Smáli jsme se hrozně dlouho, ukončilo to až kručení uvnitř mého břicha. ,,Zatímco se tu smějeme, utíká nám oběd.'' Řekl Jack a pokynu mi ať jdu za ním. 

Plížili jsme se ke skupince laní. Zaútočili jsme oba naráz. Jack chytl mladou laň a táhl ji pryč. Já měla jiný cíl, velkého jelena stojícího opodál. Běžela jsem přímo k němu, všiml si mě a začal utíkat. Chudáček neměl nejmenší šanci, chytla jsem ho hned. Dotáhla jsem jelena k Jackovi a chlubila jsem se svou kořistí. ,,No teda, to bych do tebe neřekl'' Pochválil mě Jack. Jenom jsem se usmála a pustila se do toho šťavnatého kusu masa.

Nová část je zde :) . Omlouvám se že tak dlouho nebyla. :/

Nahoře máte obrázek ledového vlka ♥

Omlouvám se za různé chyby a tak :)

Děkuji za přečtení, vote i komentáře a za neuvěřitelnýh 400 přečtení!!!!!! :3 :3 ♥ děkuji vám moc, ani nevíte co to pro mě znamená <3

Love ya lucigornerova <3