black & white

Chapter 4

,,Jestli se bude opakovat to co včera, okamžitě mi zavoláš, je to jasný?" zastavil se přede mnou Justin a já převrátila očima nad jeho ochranitelskou povahou. ,,A nepřevracej nade mnou očima, mladá dámo!" vyhrkl.

Začala jsem se smát. ,,Bože, zníš jak moje máma," utřela jsem si slzu od smíchu. ,,slibuju že ti zavolám, ok? A teď už běž, nechci tu být za holku co se o sebe neumí postarat."

,,Ale no tak, všichni víme že umíš." ušklíbl se a stáhl mě do rozlučkového objetí. ,,Až skončíš tak mi napiš, zajdeme na oběd."

Přikývla jsem a vymanila se z jeho láskyplného objetí. Mávla jsem mu na pozdrav a s nádechem vešla do třídy, kde se naposledy odehrál onen incident. Podle pohledů kterých jsem si všímala už několik dní, se to rozkřiklo po celé škole celkem rychle.

Sedla jsem si na to samé místo a podívala se směrem tam, kde minulé hodině seděly Cartney a Blair. Jejich místa byla prázdná a já si v duchu oddychla.

Pár minut na to se do třídy vřítila slečna Simonsová se štosem papírů v ruce. ,,Takže všechny vás tu opět vítám," usmála se a položila je na stůl. ,,Minule jsme začali s tvořením skupinek po třech podle vás, dnes tomu tak nebude. Každého jsem přiřadila do skupiny, a nechci slyšet žádné odmlouvání."

Následně začala číst jména a v neposlední řadě přečetla to mé. Byla jsem ve skupině s Damienem Skotskim a Felixem Cameronem. Pro mé neštěstí jsem ani jednoho neznala.

,,Uhm, ty si Carly?" vyrušil mě nejistý hlas z přemýšlení kluk z hnědými vlasy a brýlemi.

Usmála jsem se. ,,Ano, to jsem já."

,,Oh," oddychl si. ,,Skvěle, už jsem se lekl, že se tu ztrapním, opět," nervózně se zasmál. ,,Jsem Felix, Felix Cameron." představil se s menším úsměvem.

,,Těší mě." pousmála jsem se nad jeho nervozitou. ,,Znáš toho Damiena?" nadzvedla jsem obočí a posunula si své učebnice tak, aby si je na stůl mohl vyložit Felix.

Poškrábal se na krku. ,,Jo znám, ale radši bych neznal." zamrmlal a já svraštila obočí. ,,Je to takový ten oblíbený sportovec tady na škole. Určitě takové typy znáš. Ponižuje ty méně společenské povahy a využívá více laciné studentky." pokrčil rameny.

,,Aha, takže-"

,,Hádám že ty si Carly?" ozvalo se nad námi a já zvedla hlavu. Vedle nás stál černovlasý kluk s vypracovaným tělem a zářivým úsměvem. Přikývla jsem. ,,Já jsem Damien. Jsem rád, že budu ve skupině s tak okouzlující dívkou," mrkl na mě a následně se otočil na Felixe. ,,a ty si?" zeptal se s nepříjemným podtónem.

,,Felix."

,,A sedíš na mém místě vedle Carly proč?"

,,Je s námi ve skupině." přerušila jsem ho.

Pohled přemístil na mě a znovu se usmál. ,,Aha."

Následných padesát minut Damien nepřestal mluvit. Většina témat byla o něm a o tom, jak skvělý je hráč fotbalu, o jeho bratrstvu a párty které pořádá s jeho bratry. S menším úsměvem jsem tu a tam přikývla a občas se snažila připojit do konverzace i Felixe, jenže byl vždy přerušen nevhodnou poznámkou od Damiena.

Když následně hodina skončila, Damien s tím že se uvidíme, vyřítil ze třídy. Já i Felix jsme si oddychli.

,,Tak to bylo unavující." zamrmlala jsem a posbírala si všechny věci.

Felix přikývl a oba jsme vyšli ze třídy. ,,To mi povídej, nemám toho kluka rád." zamračil se. ,,Nechápu proč nás s ním dala slečna Simonsová dohromady. Ví, že ho nesnáším, a on mě."

,,Neboj se, máš i mě. Zvládneme to." pokrčila jsem s úsměvem rameny.

Úsměv mi opětoval. ,,Radši bych na to byl sám. Věř mi, nechceš se s ním zaplést. Umí holky pořádně zblbnout."

,,Myslím, že to zvládnu."

,,Co bys měla zvládnout?" ozval se známý hlas za mými zády. Následně jsem ucítila, jak mi Justin vtiskl pusu do vlasů.

Usmála jsem se. ,,Ale nic." mávla jsem rukou a všimla si, jak Felix opět znejistil a vzdálil se. ,,Justine? Tohle je Felix. Děláme spolu projekt u Simonsové."

,,Vážně? Doufám, že pomáhá a nenechává všechnu práci na tobě," ušklíbl se a podal Felixovi ruku. ,,Jsem Justin."

Felix Justinovu ruku přijmul a následně si upravil své brýle. ,,To ne. Zapojujeme se oba. Carly je vážně chytrá."

Uculila jsem se.

,,Jo, to je." přikývl Justin a přehodil mi ruku přes ramena aby si mě přitáhl blíž.

Felix opět zbystřil a odkašlal si. ,,Tak já- už půjdu. Rád jsem tě poznal," podíval se na Justina. ,,a my se asi uvidíme, že?" otočil se na mě.

,,Správně." přikývla jsem.

,,Fajn kluk." poznamenal Justin když se dal Felix na odchod.

Přikývla jsem. ,,Trochu se stydí. Ale myslím, že to bude v pohodě. Je to jeden z mála lidí kteří tu jsou milí. Líbí se mi."

,,Mně taky." kývl Justin na souhlas. ,,Takže, italská nebo americká kuchyně?"

,,Mám chuť na hamburger, takže rozhodně americká!" doširoka jsem se usmála a s prázdným žaludkem jsem se vydali hledat nejbližší známý McDonald.