black & white

Chapter 8

,,Slyšela si, že si Courtney našla někoho nového? Prý spolu něco měli na té párty. Nikdo o něm nic moc neví, je tu vcelku krátce, do kampusu přijel o tři týdny později." ozvalo od dveří vedlejšího pokoje.

Svraštila jsem obočí a snažila se ignorovat hlas mé spolužačky, která si cizí drama užívala jakoby to bylo vše, pro co doteď žila.

Urychleně jsem odemkla dveře od mého pokoje a vlítla dovnitř. Od mého útěku z bistra uběhly dva dny. Nic moc se nestalo ani nezměnilo, lidé ve škole a po celém kampusu o tom mluví, a já se Justinovi vyhýbám, jak to jde. A myslím, že i on mně.

Černý batoh jsem hodila do rohu pokoje a padla na postel. Dnešek byl více než vyčerpávající, nehledě na dvou hodinový seminář, do kterého jsem se nejspíš zapsala omylem.

Koukla jsem se na své hodinky na ruce a povzdychla si. Dnes jsem měla poprvé mít první videohovor s mojí rodinou. Samozřejmě jsem se těšila, ale byla jsem tak fyzicky i emočně vyčerpaná, že bych se nejraději schovala pod peřinu a už nikdy nevylezla.

Z nočního stolku jsem vzala svůj notebook. Jakmile začal pracovat a já se přihlásila na svůj účet, objevila se na obrazovce kolonka s příchozím videohovorem. Promasírovala jsem si obličej, vydechla, usmála se, a hovor přijala.

,,Carly! Zlatíčko! Ahoj! Bože, tak ráda tě zase vidím!" vykřikla moje máma v prvních sekundách.

Pousmála jsem se. ,,Ahoj mami. Já tebe taky."

,,Jak se tam máš? Co škola? Co kampus? Co Justin? Dává tam na tebe pozor?"

,,Mám se dobře mami. Škola mě zatím baví, kampus pěkný a Justin.. se má fajn." pokrčila jsem rameny.

,,Tak to jsem ráda. Moc často si se neozývala, začínala jsem mít obavy.."

,,Já vím, promiň. Jen toho mám hodně."

,,Samozřejmě že máš. Ale.. chybíš mi tu. I PJovi. Co si odjela tak se změnil.. myslím si, že začal trávit čas s tou špatnou partou z jejich školy. Mám o něj obavy."

,,Mami, není mu šest. Dokáže se o sebe postarat. Má rozum. Je přeci po mně, ne?"

Máma se usmála a přikývla. ,,Asi ano."

,,A co ostatní, Addie s Lesli už odjeli do Paříže?"

,,Ano, zrovna dneska ráno. Včera se tu ještě stavovaly, i s Liamem."

,,Jak se má? Nemluvila jsem s ním od té doby, co jsme odjeli.."

,,Stejně jako před tím.. tu ztrátu nese těžce a to že jste všichni odjeli a on tu zůstal, mu nepomohlo."

,,Asi bych se měla na pár dní vrátit domů.." zamrmlala jsem.

,,To v žádném případě! Si tam teprve pár týdnů a už bys chtěla zpět domů? To ti teda nedovolím, mladá dámo."

Pousmála jsem se. ,,Dobře mami."

,,Budu muset končit zlatíčko. Klepe mi na okno soused, nejspíš mi nese další domácí marmelády." uchechtla se.

,,Dobře. Pozdravuj PJe a všechny ostatní. Mám tě ráda!" usmála jsem se naposledy, než jsem hovor ukončila.

Oddychla jsem si a notebook odložila. S kapsy si vyndala telefon, který jsem celé odpoledne ignorovala a otevřela nepřečtené zprávy.

OD:Justin

Mrzí mě to Carly. Měl jsem ti to říct ale.. sotva jsem si na to pamatoval. Chybíš mi.

OD:Justin

Mohli bychom si prosím promluvit? Nesnesu tohle ticho mezi námi.

OD:Justin

Ozvi se až budeš připravená. Chci ti to vysvětlil. Mám tě rád Carly, nejvíc na světě. Doufám, že to víš.

Všechny zprávy jsem smazala a přivřela oči. Chtělo se mi brečet a zároveň křičet. Nevěděla jsem, jestli být smutná nebo naštvaná. Nevěděla jsem, co se to se mnou děje.

Otevřela jsem novou zprávu a začala psát.

PRO:PJ

Ahoj bráško! Dneska jsem volala s mámou, myslela jsem, že už budeš ze školy doma? Každopádně, chybíš mi! Doufám, že dáváš na mámu pozor. Mám tě ráda, ozvi se až si to přečteš

Zprávu jsem odeslala, telefon odhodila a svůj obličej schovala do polštáře. Chtěla jsem zmizet. Doslova.