black & white

Chapter 2

Oakwood University, Alabama

O měsíc později

,,Věděla si, že Pascal a Adkinsová jsou manželé?" zamrmlal zaujatě Justin, mezi tím co jsme spolu stáli před učebnou anglické literatury, která mi měla začít za pět minut. Byl to jeden z předmětů který mě tu zaujal, takže jsem se nemohla dočkat až začneme probírat nové dílo jednoho z mých oblíbených spisovatelů.

,,No a?" nadzvedla jsem obočí a dál projížděla nejnovější příspěvky na mém Instagramu.

Jeho pohled se přemístil na mě. ,,No a?" vyhrkl. ,,Vždyť Adkinsová je tak o půl století mladší než on!"

Ušklíbla jsem se. ,,Tady nejsme na základní škole, Justine. Nesmíš se zamilovat do profesorky, tentokrát by to mohlo dopadnout stokrát hůř než v sedmé třídě."

Převrátil očima. ,,Uznej, že stála za to." přehodil ruku kolem mých ramen a podíval se na mě naléhavým pohledem.

Pokrčila jsem rameny. ,,Měl by si jít, ať nepřijdeš pozdě." usmála jsem se a přitáhla si ho blíž. Vtiskla jsem mu pusu na tvář a na oplátku si od něj vysloužila úsměv.

,,Za hodinu a půl jsem tu jako na bílým koni. A kdyby ne, zdržel jsem se s Adkinsovou." mrkl na mě a dal se na odchod. Zbývaly mu tři minuty do začátku přednášky, kterou měl v budově na druhé straně kampusu, ale vypadalo to že ho to netrápí. Naopak, má dost času na to zastavit se u stánku a koupit si jeho oblíbený mátový čaj.

Pokroutila jsem hlavou nad jeho bezstarostností a vešla do třídy. Byla poněkud plná, ale našla jsem své místo na kterém obvykle sedám volné. Notebook jsem vyndala z tašky a položila ho na desku přede mnou, tašku jsem dala vedle sebe.

Když jsem se přihlásila na svůj účet, do třídy se zrovna vřítila profesorka anglické literatury, slečna Simonsová. Měla jsem jí ráda. Každou hodinu se snažila oživit nečím zajímavým aby zaujala své studenty, a to jsem na ní obdivovala. Musí svou práci milovat.

,,Dobré ráno. Doufám, že jste se dnes dobře vyspali, protože dnes budete pracovat v kolektivu. Vytvořte skupinky po třech a poté vám řeknu, co se bude dít." usmála se na všechny a svou tašku položila na svůj profesorský stůl.

Všichni se zvedli a začali tvořit skupinky. Vypadalo to, že už se v průběhu měsíce seznámili, ovšem já byla trošku pozadu.

Pohledem jsem vyhledávala někoho, kdo by mě zaujal, ale nikdo takový nebyl. Otočila jsem se na dvojici která seděla kousek ode mě. Byla to blondýnka s klukem s havraními vlasy. Usmála jsem se a chtěla začít mluvit, ale jakmile spatřili že má slova budou směřovat k nim, hodili na mě znechucující pohled a otočili se zády ke mně.

Povzdychla jsem si.

,,Tak, všichni ve skupinkách?" zeptala se Simonsová. Porozhlídla jsem se kolem a zakousla si do rtu. Zvedla jsem ruku. ,,A vy jste?"

,,Carly Bryal." zamrmlala jsem potichu a své kudrnaté vlasy si nesměle zastrčila za ucho.

Přikývla. ,,Dobře. Připojíte se do trojice ke slečnám Cartney a Blair." pokynula ke dvou dívkám sedící nalevo ode mě.

Cartney, kterou jsem znala od pohledu, se zašklebila. ,,Ale paní profesorko-"

,,Ano?"

,,Omlouvám se, ale my jí ve skupině nechceme. Vždyť se na ní podívejte-" otočila se na mě. ,,je.. z ghetta." vyhrkla nedbale. Mé srdce vynechalo úder. ,,Pochybuji že anglickou literaturu chápe tak jako my. Její kultura jí to-"

,,Ještě jedno takové slovo a vyhodím vás z mé hodiny Cartney!" upozornila profesorka Simonsová a bouchla do stolu. ,,Jestli něco takového uslyším od někoho z vás, počítejte s tím že na mé hodině už nejste vítáni. A to bez výjimky!" zakřičela přísně. Já jen nehybně seděla. Do očí se mi nahrnuly slzy a srdce mi bylo jako splašené. Chtělo se mi křičet.

,,Slečno Bryal-"

,,Omlouvám se, já nemůžu." vyhrkla jsem a rychle vzala svůj notebook a tašku s učebnicemi. Seběhla jsem dva schody a s brekem vyběhla ze třídy plné úšklebků a překvapených pohledů. 

Na chodbě naštěstí nikdo nebyl, takže mi nikdo nebránil v cestě. Běžela jsem na nejbližší toalety. Zavřela jsem za sebou dveře o které jsem se následně opřela a sjela po nich až na zem. Neměla jsem na to. Neměla jsem sílu na to se jakkoliv bránit. Doufala jsem, že tady začnu od znova, žádné pomluvy a odsuzování. Ovšem, mýlila jsem se. Rasová nenávist je po celém světě, a já byla naivní když jsem si myslela, že tady budu konečně volná.

Zbytek hodiny jsem seděla nehybně zírajíc do zdi a přemýšlením o tom, jaký by byl svět bez předsudků, nenávisti a odsuzování.