black & white

Chapter 7

Po pár hodinách lehkého spánku jsem pomalu otevřela oči. Denní světlo mi udeřilo do očí, a já otráveně zabručela do peřiny. Instinktivně jsem se chtěla převalit na druhý bok, jenže mi v tom bránilo něčí tělo. A ne tak ledajaké. Justinovo.

Poté co jsem si protřela mé unavené oči jsem vstala a namířila si to rovnou do koupelny, kde jsem vykonala svou každodenní ranní rutinu. Po půl hodině zpívání si mých oblíbených písničkách ve sprše jsem se převlékla a vylezla ven. Justin spal ve stejné poloze jako před tím. Ne že bych byla překvapená. Naopak. Těším se, až celý den bude litovat toho, že vypil tolik piva a proklínat včerejší večer.

Pousmála jsem se nad tím, jak roztomile ve spánku vypadal a vzala telefon z nočního stolku, abych tu roztomilost mohla zaznamenat. Následně jsem telefon zamkla a zvedla notebook, se kterým jsem se odebrala ke křeslu. Byl to jeden z těch dní, kdy jsem měla první přednášku později odpoledne, takže jsem mohla v klidu pracovat na jiných úkolech. A že jich nebylo málo.

Čas plynul a já si po napsání několika desítkách slov mé eseje všimla, že Justin sebou začíná cukat. Vypadalo to, že se každou chvíli probudí. A také se tak stalo.

,,Pane bože," zazkuhral. 

,,Dobré ráno šípková růženko. Jak si se vyspala " ušklíbla jsem se.

,,Moje hlava. Co se to včera sakra dělo?" zamumlal a zabořil hlavu do polštáře.

 ,,To by mě taky zajímalo. I když.. vlastně ne. Nezajímalo." pokrčila jsem rameny a svůj pohled zaměřila zpět na obrazovku mého notebooku.

,,Byla bys tak hodná a dala mi nějaký prášek s vodou prosím?"

Povzdychla jsem si a notebook odložila. ,,Jasné," odpověděla jsem a došla pro prášek a sklenici vody. ,,Tady máš."

Justin se na mě podíval. Jeho vlasy byly rozjařené do všech stran a oči brečely bolestí. ,,Děkuju." zamrmlal a hodil do sebe prášek. ,,Doufám, že jsem si včera neudělal velkou ostudu."

Pokrčila jsem rameny. ,,To nevím, ale jak tě znám, určitě udělal."

Povzdychl si a lehl si zpátky do peřin. ,,Co vlastně dělám tady?" podíval se na mě zmateně.

,,To si z včerejší noci vážně nic nepamatuješ?" zamumlala jsem, vzala mu sklenici z ruky a položila ji na noční stolek.

Pokroutil hlavou. ,,Ani ne. Jen že si brzo odešla. I s Felixem. A já si šel dát panáka. S Damienem. Hm," broukl. ,,pak si už jen pamatuju, jak jsme si šli zahrát beerpong. Od tý doby už nic."

,,Aha." kývla jsem.

Justin svraštil obočí. ,,Proč?Vyváděl jsem tu nějak?"

,,Ne. Jen si mě vzbudil ve čtyři ráno. A to bohatě stačilo na to, abych na tebe v tu chvíli byla dost naštvaná.

Povzdychl si. ,,Promiň Carly." řekl a podíval se na mě štěněcíma očima. ,,Nezlobíš se na mě, že ne?" zeptal se a přitáhl si mě tak, abych na něm ležela a neměla šanci se odtáhnout.

Pousmála jsem se. ,,Zlobím. Ale urovnáš to tím, když mě pozveš na pořádnou snídani."

Doširoka se usmál.

  ** 

,,Tohle bysme měli dělat častěji. Anglická snídaně na kocovinu fakt pomáhá." ušklíbl se Justin a zakousl se do své slaniny.

,,Jasně. Měli. A ne jenom kvůli tvým kocovinám." poznamenala jsem. Zvonek nad dveřmi bistra zacinkal a já svou pozornost přemístila za Justina. Do bistra právě věšel Damien s kluky z Kappa Nu.

Hned jak nás zaregistroval, namířil si to s velkým úsměvem přímo k nám.

,,Justine! Ty žiješ brácho! Po včerejší noci jsem myslel, že už tě neuvidím." zasmál se a ťukl si s ním na pozdrav.

,,Jak vidíš, jsem tu. Živý a s pořádnou kocovinou."

Damien přikývl. ,,A co tu vůbec děláš takhle po ránu s Carly?" zeptal se a podíval se na mě. ,,Ahoj Carly."

Kývla jsem na pozdrav a upila si ze své kávy.

,,Jak to myslíš?" zeptal se zmateně Justin.

,,No, tipoval bych že se budeš ještě teď válet s Courtney u ní v posteli. Naposledy jsme se všichni loučili před jejím pokojem. A vy dva jste se k sobě dost měli. Málem jste si to rozdali už před všemi na párty." ušklíbl se a kluci za ním se smíchem kývli.

Jakmile jsem uslyšela její jméno, srdce mi vynechalo úder. Zmateně a zároveň ublíženě jsem se podívala na Justina. Podíval se na mě omluvným pohledem, zatímco mně se tlačily slzy do očí.

,,Carly.."

Stopla jsem ho. Urychleně jsem vstala a namířila si to ke dveřím. 

,,Sorry kámo. Nevěděl jsem, že spolu něco máte. Jinak bych s tím nezačínal." uslyšela jsem Damienův hlas před tím, než se dveře bistra zavřely. A já se mohla přede všemi venku rozbrečet.

Pozn. má cenu ještě pokračovat?