Dračí sémě

Tři dary

„Děkuji," usmála jsem se na Alayne a vzápětí sklopila oči. I ona byla krásná, se svými kaštanovými vlasy, které jí splývaly podél obličeje. Jedinou vadou na jejím obličeji bylo to, že se nikdy na nikoho nedívala příliš dlouho, jako by na něm nemohla spočinout zrakem. Kdykoliv jsem se zmínila o Tyrionovi, začala hrozně rychle dýchat, jako by jí někdy ublížil... ale on mi přitom přísahal, že žádnou dívku jménem Alayne ani nikdy neviděl. Podivné. Ale Alayne mi vždy sloužila dobře a měla i bystrý rozum, který mi nejednou zachránil pověst. Věřila jsem jí jako své sestře, kdybych nějakou měla.

„Královna mi řekla, že hned, jak budete hotová, máte jít do Velké síně. Má prý pro vás ještě jeden dar, který můžete přijmout jen z jejích rukou." Alayne sklopila oči. „Skutečně vám to dnes velmi sluší. Oberyn Lannister z vás jistě nespustí oči."

„Nepřišel sem, aby se ucházel o ruku bastarda. Přišel, aby se jeho otec mohl podívat na ostatky své sestry," namítla jsem. Alayne zavrtěla hlavou a položila mi ruku na holý krk.

„Má paní, jste z rodu královny. Jste její jediný potomek. Je téměř jisté, že vám jednoho dne dá své jméno, ale i kdyby ne, stále jste krví draka, ať se jménem, nebo ne. Pro rod Lannisterů by bylo velmi cenné, mít dalšího dračího potomka."

„Teď mluvíš jako rozená politička. Jak to všechno víš?"

Alayne maličko zrudla a upřeně se zadívala na koberec, který pokrýval mou podlahu.

„Prosím, nechci o tom mluvit," zamumlala a potom vytřeštila oči.

„Já zapomněla na boty! Omluvte mne, má paní," vyjekla a rychle se otočila, aby mohla zvednout lehké sandály, také olemované zlatými nitěmi. Muselo to být velmi drahé, všechno. Už v ten okamžik mě napadlo, že Alayne má možná pravdu a matka mě skutečně chce provdat do rodu Lannisterů. Zbavila by se tak nepříjemných rivalů, jelikož od té doby, co se stala vládnoucí královnou, platilo v Západozemí Dornské pravidlo; je jedno, jestli jste žena, nebo muž, jakožto starší máte právo vládnout pozemkům svého otce. Bylo to... znepokojivé. Oberyna uvidím poprvé v životě. Jistě, některé panny, které má matka vychovat ho, již viděly a prohlásily, že je tím nejkrásnějším mužem planety. Ale jednou nás navštívila jediná živá dcera Eddarda Starka, Arya Stark, která se stala dědičkou severu, a varovala mě, že nemám hodnotit muže podle vzhledu, jelikož Joffrey Baratheon sice byl krásný, se svými plavými vlasy, ale zároveň byl krutý šílenec. Oberyn Lannister je jeho bratranec, tudíž by mohli být stejní.

Opatrně jsem vložila nohu do sandálů a chvíli ji zkoumavě pozorovala. Silná, se světlou pokožkou. Na matčin popud mi služebné vytrhaly všechny chloupky z nohou, abych prý nepřipomínala medvěda. Následně jsem se podívala na Joraha Mormonta a vyprskla smíchy. Bylo by minimálně obtížné, připomínat ho.

„Děkuji, Alayne. Můžeš odejít." Jemně jsem ji poplácala po rameni. Dívka se uklonila a odběhla z místnosti, ostatně jako vždy, když jsem ji propustila. Nerada se mnou trávila víc času, než je bezpodmínečně nutné, ale pořád mě měla radši, než ostatní lidi.

Zhluboka jsem se nadechla a vyšla ven. Do Velké síně to není daleko, ale najednou se mi útroby svíraly nervozitou. Ať mi matka chce dát cokoliv, jistě to nebude příliš dobré.

Přede dveřmi se na mě usmál Šedý červ, vzal mě za rámě a vedl skrz labyrint chodeb. Nebylo by to nutné; znám to tu stejně dobře jako on. Nejspíš měl své příkazy.

„Khaleesi je dnes v mimořádně dobré náladě," řekl mi. „Darovala nové šaty snad půlce dvora."

„Spíš nechce, aby vypadala jako žebračka. Jen nechápu, co to do matky vjelo. Dát mi takové šaty..." Zavrtěla jsem hlavou. Šedý červ pokrčil rameny.