Došel jsem ke dveřím Chenova pokoje. Zaklepal jsem a pomalu vešel. "Chene?" otázal jsem se. "Proč za mnou posíláš Chanyeola?" zeptal jsem se ho. "Nechtělo se mi tam chodit." řekl jednoduše a jen co to dořekl, odložil mobil na stolek vedle postele a z lehu se posadil.
***
"Tak co potřebuješ?" zeptal jsem se ho, jelikož jsem měl v plánu se ještě vrátit na pohovku a dokoukat tu animovanou pohádku, co tam teď v televizi běží.
Chen se na mě podíval s nějakou jiskrou v oku. "Luhane, řeknu ti to narovinu. Je tu jedna holka, co se mi líbí... No a... Jestli bys nemohl... To..." koktal. "Jestli bych ti ji nedohodil?" pochopil jsem o co mu jde a usmál se. Tak Chen se nám zamiloval. Jak pěkné.
"Ano hyung." sklopil pohled, jakoby očekával zápornou odpověď. "Jasně, udělám, co budu moct. Ale kvůli tomu jsi mě nemusel řušit u pohádky..." řekl jsem naoko uraženě a mu se rozzářily oči. Jako by to ještě více šlo.
"Díky hyung." vyštěkl a objal mě. A to pořádně pevně. Když už mi to přišlo dlouhé, snažil jsem se ho trošku odstrčit a dát mu tak najevo, že mě objímá už pár minut. Ale on se držel až moc pevně.
"Děje se něco?" zeptal jsem se ho. On se pousmál a zničehonic ležel na mě. Cože? Co? Jak? Chen se na mě díval a usmíval se od ucha k uchu. "Jongdae? Co to má znamenat?" nechápavě jsem zíral. "Co myslíš? Že bych nechal někoho tak pěkného jako jsi ty pro někoho jiného?" řekl. Cože to právě řekl??!
Pokusil jsem se vymanit s jeho sevření, ale on na mě ležel celou vahou, takže mi to bylo na nic. "Pusť mě!" začal jsem protestovat. Moment... Znamená to, že si mě sem zavolal kvůli tomuhle? Vymyslel si to s tou dívkou? "Ach Lulu... Jsi vážně tak bezbranný a nevinný, až je to roztomilé. Roztekl bych se tady, ale až moc mě vzrušuješ." řekl a olízl si spodní ret.
"A co ta holka?" zeptal jsem se ho hned. "Jaká holka? Vymyslel jsem si to. Nikdy se mi nelíbily holky. Jsi až moc dobře zmanipulovatelný Luhane." řekl a mě jakoby srdce vynechalo úder. Po tolika letech mi řekne tady tohle? Vážně?!
"To snad nemyslíš vážně..." zamumlal jsem. Chen mě přišpendlil k posteli ještě víc. Vypadalo to, že je vážně dost vzrušený. Vše tomu napovídalo, i tam dole. Chene, vážně... Tohle se mi snad jenom zdá. Tohle nechci. Jak mi to může udělat?!
"Už to nevydržím." řekl si Chen spíše pro sebe, ale já to stejně slyšel. Vzpíral jsem se a vypadalo to, že bych ho dokázal odstrčit, ale nakonec mě zase povalil na postel.
Pomalu se ke mě naklonil a mě už po tváři začaly stékat slzy. Tohle jsem nechtěl. Obzvláště ne od nejlepšího kamaráda. "Nechci." zavzlykal jsem, ale on nereagoval. Přiblížil se ještě blíže a já ucítil jeho dech na mém krku. Najednou, jakoby že mě všechno spadlo a já se přestal vzpírat. Nevím proč.
Chen se usmál a chystal se mě políbit. Pak najednou ztuhl a koukal směrem na dveře. Podíval jsem se stejným směrem a i přes slzy jsem mohl vidět Xiumina, jak stojí u dveří a chce něco říct, jenže jakoby si to rozmyslel, smutně se otočil na podpatku a zmizel. Chen vypadal zaraženě, tak jsem toho využil a vymanil se z jeho sevření.
Okamžitě jsem se rozběhl za Minseokem. "Počkej." zavolal jsem na něj. "Není to tak jak si myslíš!" zvolal jsem a doběhl ho až u pokoje. On mi ale zavřel dveře před obličejem, takže jsem si narazil čelo. Chytnul jsem se za postižené místo a otevřel dveře. Xiumin stál uprostřed pokoje a byl otočený zády.
Stáli jsme tam v tichu nějakou dobu, abych si mohl promyslet, jak mu to vysvětlím. Cítil jsem se strašně. "Xiu... Nevím, co si teď myslíš, ale opravdu jsem tohle neměl v plánu. Nemám s ním nic. Ani on se mnou. Já..." zastavil jsem řeč. Musel jsem to pomalu rozdýchávat.
"Nemusíš říkat nic. Viděl jsem to na vlastní oči a ty mi to teď popřeš?" zeptal se... Smutně a naštvaně? Proč? Otočil se směrem ke mě. "Není to tak, jak to vypadá..." zamumlal jsem. "Tak jak to teda je?" zvýšil hlas. "Nech mě to vysvětlit." Moment... On žárlí? To... Vážně, dneska se toho děje až moc...
EXO DORM, 20:00.
Po menší hádce jsem mu to nakonec všechno vysvětlil a on pak u večeře Chenovi jednu málem vrazil. Tím se mezi něma vytvořil křížek, který nakonec vždy spolehlivý Suho ukončil s tím, že oba dva poslal spát.
Nemohl jsem si jít lehnout za Minseokem, takže jsem si ustlal na pohovce a koukal na telku. Výborně, nestihl jsem tu pohádku dokoukat. Přemýšlel jsem hlavně nad tím, co se dneska stalo a jak to bude dál. Proč se mě tolik Xiumin zastává? A žárlí? Podle jeho chování... Nevím, nevyznám se v něm.
Myslel jsem si, že aspoň Chena znám dobře, ale teď už vím, že jsem se mýlil. Tohle je fakt moc. To, že ke mně měl Chen vždycky dobrý vztah vím, ale že až takhle. Že to musel celou tu dobu dusit v sobě... Vážně, cítím se hrozně.
A nevypadá to, že by minimálně jeden z nich chtěl se mnou v blízké době mluvit, takže si o tom budu muset promluvit se Suhem. Kdysi nám řekl, že až se něco bude dít, máme jít jenom za ním, ale tohle nikdo nedodržuje, takže jsem se Suhem ještě nemluvil otevřeně.
Už při tom pomyšlení... Necítím se o moc lépe no. Jenže... Nedokážu mu říct, co Chen udělal. Mohl by to říct manažerovi a ten Chena vyhodit ze skupiny....
Prostě o téhle situaci pomlčím a tak by to mohlo zůstat jenom mezi námi třema. Jenže proč mám takový zvláštní pocit, že teď už to nebude takové jako dřív?
