Vlkodlačí srdce

2. část

Probudila sem se v bíle místnosti a slišim pípat nějaké přístroje, vubec si nepamatuju to co se stalo po tom co do nás narazilo to auto. Po půl hodině za mnou přišel pán v plášti a se soucitným výrazem ve tváři, pochopila sem že to bude doktor takže budu v nemocnici ach jo. Přišel ke mě a oslovil mě „ Ahoj Jess jak ti je ? "
„ je mi dobře jen si skoro nic nepamatuju " „a můžeš mi řict co si pamatuješ ? " „ pamatuju si ze jedu s mámou a tátou nakupovat když do nás nabouralo to auto víc si nepamatuju " doktor si něco zapsal a začal zase mluvit „ no Jess neni to stebou zas tak zle maš zlomené tři žebra a nohu k tomu lehký otřes mozku takže to tu brzo opustiš " dořekl a usmál se „ a co mí rodiče ? " zeptala sem se a doktorovi hned zmizel usměv z tváře „ no viš Jess .........tvoji rodiče tu autonehodu nepřežily " hned jak to dořekl tak sem propukla v pláč který nešel zastavit. Doktor se na mě soucitně díval a řekl „ je mi to líto Jess, dělaly sme co sme mohly " a s těmihle slovy odešel.
V nemocnici sem ležela měsic potom mi řekli že nenašli žádného příbuzného tak me musí dát do sirotčince. Zbalila sem si věci co sem měla v nemocnici a vyšla sem z pokoje, potom sem vyšla pred nemocnici kde stáki policajti „ si Jess Carleova ? " „ ano "„ pojď s nami odvezem tě do dětského domova " řekl jeden z nich a mě nic nezbývalo než nastoupit do auta které mě má odvest do svého nového domova ve kterém budou lidé jako ja bez rodiču a bez rodiny. Jeli sme asi pul hodiny nez sme vystoupily před budovou která bude mím domovem. Hned jak sem vešla do budovy tak k nám přišla trochu starší žena mohlo ji byt asi tak 42 - 43 let hned jak mě uviděla tak se usmála a zeptpokecat!„ si Jess Carleova ? " „ ano " odpověděla sem ji „ tak to je dobře pojď ukážu ti kde máš pokoj, doufam že ri nevadi spolubydlicí ? " zeptala se „ ne nevadi mi to" odpověděla sem. Hned jaka sem to dořekla tak ta pani otevřela dveře které byly polepeny plakáty a na tech plakátech byl Justi Bieber jako fakt ???? Vešla sem do pokoje který měl bílou barvu a tmavý nábytek byla tam jedna velká skříň a bíle dveře asi do koupelny potom tam byly dvě postele a na jedné z nich seděla holka bylo ji asi tak jako mě, měla zrzavé vlasy a modré oči, mela sluchátka v uších takže si nás zatím nevšimla . Pani co mě přivítala u dveři si odkašlala ale ta holka ji stejně neslyšela znova si odkašlala ale zase nevnímala to už té paní došla trpělivost a vzala té holce suchátka, holka se strašně lekla že trochu vyjekla ale jdyž zjistila kdo ji vzal sluchátka tak ji ta paní začala hned karat„ Mio vždyť sem ti zakázala ty sluchatka ne ?? Tak proč si je měla na ušich? Kolikrat ti to mam ještě říkat!!! " „ promiňte už se to nestane " zapřísahala holka a sklopila hlavu „dobre ale jestě kednou tak ti ty sluchátka zabavim, jasny ?? " „ ano" „ dobře tak se seznamte ja už musím jit " řekla ta pani a odešla, ta holka se na me podívala svýma modrýma očima a zeptala se „ ty si Jess Carleova že ?? " kolikrát se mě na tohle ješte někdo zepta už mě to štve „ jo " řekla sem otráveným tónem ta holka si toho tónu nevšimla a začala mluvit páte přes devaté „ to je úžasne kolik ti je ? Co poslouchaš ? Odkud jsi ? Jak si ztratila rodinu ? " ta poslední otázka me docela zaskočila ale vypadalo to že ta holka byla dlouho sama tak potrebovala s někým pokecat takže sem ji začala odpovidat „ takže je mi 15 , posloucham metal a rodiče sem ztratila kvůli autonehodě. " ta holka na mě na chvíli civěla jak na magora než se vzpamatovala a řekla „ ty poslouchaš metal ??? Jak někdo muže poslouchat tak uřvanou hudbu to ja radeji Justina Biebra "„ to ja raději ten metal Justina nemam vubec rada" na chvíli si mě měřila naštvaným pohledema le potom se její výraz zase zmenil na usměvavou holku „ no co každý poslouchá něco jiného " řekla a vyšla z pokoje ja se jwn dívala jak záda te dívky mizí za dveřmi a to neznám ani její jméno. Najednou se její hlava zase ocitla ve dveřích „ promiň ale musíme jít na večeři pojď zavedu te do jídelny " jak ro dořekla její hlava zase zmizela ze dveři a já šla za ni abych se tu neztratila. Když sme šli k jídelně tak se najednou zarazila a plácla se do čela „ sakra jase ti vlastně zapoměla představit sem Mia Stone a je mi 16 " na chvíli sem se an ní dívala ale to už znovu šla k jídelně tak sem šla rychle za ni ať nejsem sama.
Jídelna byla obrovská byly tam kulaté žluté stoly a židle stěny byly oranžové vypadalo to tu příjemě.
Po večeři sem šla zase s Miou na pokoj a ani jedna z nás nic neřekla tak sem se zeptala „ jak to že se stebou nikdo na večeři nebavil ? " otočila se na me a usmála se „ no pro ostatní sem divna a nechcou se semnou bavit viš ale mě to nevadi, ale vypadá to že ty si docela zapadla když bylo u tebe plno lidi " řekla a usmála se ja sem se taky usmála a odpověděla sem „ no ja nejsem moc přatelská docela mi tahle pozornost vadila rači bych byla sama nebo aspoň s tebou " hned jak sem to dořekla tak už Mia otevítala dveře a vešla dovnitř, šla sem za ni a zavřela dveře. Mia se an mě usmála a řekla „ si fajn holka Jess určite si budem rozumět " „ doufam že jo " řekla sem a usmála se.
Když sem se osprchovala tak sem si šla lehnout a ptala sem se sama sebe jak to se mnou dopadne .