Náhoda? Nemyslím si...✔

12. Kapitola

Chantal, Christian a já se hlasitě tlemili, Chantal roztáčela flašku a padla na mě.

"Joo" vybuchl smíchy Christian "konečně zase ty Feyo"

"Ták otázečku... Chodila bych s Patrickem?" zeptala se s úsměvem Chantal. Dneska mě žádne narážky na Patricka mě nenaserou.

"Nebudu odpovídat" usmála jsem se a stáhla si ponožky.

Christian a Chantal vybouchli smíchy...

...

Christian se ke mě pomalu přibližoval a hypnotizoval mě pohledem.

"Jsi tak krásná" pošeptal mi.

Pak už jsem jen cítila sladkost jeho rtů. Je nádherný.

...

Probudila jsem se a to už bylo ráno. Do očí mi vhrkla slza při pomyšlení na Christiana a Chantal.

"Co se ti zdálo?" zeptala se Glori a vešla do pokoje. Když mě spatřila, dodala: "Fey, co se děje?"

Mám jí to říct? Znám ji sotva den...

"Nic, neřeš to" odpověděla jsem "vzpomínky, víš?" dodala jsem, když se nechápavě zadívala.

Přikývla, přešla ke mě a objala mě...

*Po pár týdnech...*

S Glori vycházím dobře, s Nickem taky... Joshe stále hledají a chtějí ho zabít. Ani se jim nedivím. Theodor někam odjel.

"Dobré ránko" usmála se Glori.

"Dobrééé" zívla jsem a protáhla se.

Novinkou taky bylo, že jsme měli pokoj vedle kluků. Stále jsem vzpomínala na jeden den, na který nezapomenu.

Jen tak jsem šla za klukama, jestli nepůjdem někam na pláž, která je kousek, nebo do bazénu.

Zaslechla jsem ale hlasy, co mě zastavily.

"Fabian ji stále chce? Víš že nemá srdce." To byl Nick.

"Bohužel, chce, měli jsme s tím počítat. Musíme jí ochránit" odpověděl Theo.

"Kámo, je to prohraný, prostě Fey musí pryč" ozval se neznámý hlas.

"Kdy musí pryč?" zeptal se Nick

Já tedy půjdu za nějakým Fabianem. Mě jen tak nechají jít? Okeey, dobře, chápu. Ne, upřímně mě to dost sere. To jsem jim dobrá co?

Do místnosti vešel Nick. Jen se rozhlédl a šel zase pryč. Divné.

"Fey, nezdáš se mi úplně v pohodě... Děje se něco?" zeptala se Glori, když se za Nickem zabouchly dveře.

"Vždyť ty víš..." zamumlala jsem.

"Já to chci slyšet od tebe." Nedá si říct...

"Jde o Christiana a Chantal, pak o Fabiana" vysvětlila jsem. "Chrise a Chantal znám z nemocnice, kde jsem byla předtím, než mě sem otec 'poslal'..."

"Ty ses do něj zabouchla, viď?" zeptala se Glori. "A Fabian... Nemyslíš toho-"

Na první otázku jsem nejistě pokrčila rameny. Chrise jsem znala chvilku... O Fabianovi se bavit nechci, budu k němu muset jít tak jako tak.

Bylo již docela pozdě. Vstaly jsme s tím, že si uděláme jídlo. Došly do kuchyně a začaly něco kuchtit, nakonec tedy palačinky. Z chodby se ozývala hádka třech mužů, dva hlasy jsem zřetelně znala.

"Tady jste holky. Fey, zabal si jen to nejnutnější." vyhrkl Theodor, který právě vrazil do dveří.

"Proč?" vyhrkla hned Glori "Fey tu zůstane!"

Theodor si jen povzdechl. "Promiň Glori... Nadešel Feyin čas... Vysvětlím ti to potom"

Objala jsem Glori a věděla, že to je asi naposledy, co ji vidím. Došla do pokoje, vytáhla malou tašku a naházela do ní nějaké oblečení, mobil, kosmetiku... Vyšla jsem ven.

"Já pojedu s tebou, nemáš se čeho bát. Prozatím." uklidňoval mě Theo, zatímco jsme nastupovali na zadní sedadla nějakeho drahého auta.

"Fabian bude mít radost..." usmál se řidič.

"Danieli, nechceš nám cestu spíše zpříjemnit?" zabručel Thedor.

Řidič - Daniel protočil oči v sloup. Nastartoval a vyjel.

Jeli jsme docela dlouho, projeli pár městy, vesnicemi a zdálo se, že ještě nebude konec.

Zrovna, když jsme jeli po silnici, jsme prudce zabočili a vjeli do stromu. Tedy do křoví, byla to nějaká zapomenutá cesta. Strach ve mě se stupňoval. Když jsem se mrkla na tachometr, tak jsme jeli 180 km/h, což na opuštěnou silnici je docela dost. Že mě ještě něco překvapuje.

Po pár zatáčkách se před námi objevila ohromná masivní brána a plot. Bylo to tak 10x vyšší, než auto, v němž jsme přijeli.

Daniel dupnul na brzdu, div, že jsme všichni zůstali živí. Pomalou rychlostí už dojížeděl ke zvonkům.

"Kdo je?" ozval se hrubý mužský neosobní hlas.

"Daniel 564, vezu Fey" odpověděl Daniel.

Místo odpovědi se začala otevírat brána. Věděla jsem, že odteď už není varianta, že bych se kdy dostala domů a to, co jsem prožila doteď, byl jen začátek.