Náhoda? Nemyslím si...✔

15. Kapitola

*Pohled James*

Probouzím se docela pozdě. Kouknu na budík - půl jedenácté. Musím uznat, že včera byl náročný den. Co mě ale překvapuje, neslyším vedle sebe oddychování. Otočím se. Nikdo vedle mě neleží a ani neležel. Zvedám se, jdu ke skříni a beru si džíny, černé tričko a trenky. Jdu do koupelny a dávám si rychlou sprchu. oblékám se a vycházím ven.

Mířím si to do kuchyně, přes obývák samozřejmě. Jdu rychlým krokem, jelikož mám hlad. Nic moc se mi nechce dělat. Dělám si dvě palačinky a odcházím do jídelny, která je propojená s kuchyní. Stále mi vrtá hlavou, kde je Fey.

Neřeším. Jdu do obýváku a tam ji uvidím. Obličej má nateklý, brečela pravděpodobně celou noc. Vypadá jako mrtvá. Skloním se k ní. Slyším, že těžce oddechuje. Tohle jsem způsobil já? Odcházím do své pracovny. 

"J-Jamesi" uslyším její hlas, když vycházím z místnosti, ovšem nereaguji. Nemusím. 

Třídím v pracovně papíry. Naše firma oficiálně vyrábí vrata, ovšem doopravdy je to obchod s drogami a zbraněmi. Teď vyřizuji poptávku. V Anglii není žádná jiná taková firma. Oni jsou buď překupníci, nebo nájemní vrazi. Nebo se živí nečím úplně jiným, co já vím. Sedám k počítači a dávám si dohromady seznam, z koho udělám svou pravou ruku, z koho Underbosse a koho povýším na Cápa. Nemůžu na nikoho přijít. 

Capů je po celé Americe asi dvacet. Docela dost. V Anglii jsou tři. Je divný pocit být Boss. 

Napadne mě jít za Fey a nabídnout jí, jestli si nechce aspoň vzít deku. Vstávám a jdu za ní. Nijak mě nepřekvapuje, že tam stále leží. Jdu k ní a vzbudím ji.

"Fey, vstávej" zatřesu s ní.

Pomalu otevírá oči a pak si je promne. "Jamesi"

"Nechceš deku? Nebo si lehnout jinam?"

"Kam"

"Do ložnice"

Vzal jsem ji do náruče, došel do ložnice a položil ji do postele, přikryl jsem ji a šel si přichystat oběd. 

Z přemýšlení mě vytrhne zvuk mého mobilu. Zvednu se od stolu, kde jím oběd a zvedám mobil. Volá mi skryté číslo.

"Ano?"

"Zaplatíš za to, že jsi skřivil Harrymu jen vlásek na hlavě." Hlas, který nepoznávám.

"Dostal to, co si zasloužil, víc nemám co říct."

Pokládám telefon. Neuběhne ani deset minut a mobil zvoní zase. Zvednu ho.

"Sraz za dvě hodiny za Rohem"

Pak to ten dotyčný típl. Trik jak mě zabít? Jednomu Casinu jsme říkali Roh. Hazardní hry nejsou nic pro mě. Ovšem za tím tzv. Rohem je ideální místo pro sraz, protože to místo zná každý. Oblékám se, za pas si dávám pistoli a zamykám byt. Underbosse jsem si stále nevybral. Ani pravou ruku.

Můj "vrátný" či jak ho nazvat se jmenuje Xavier. Oznámím mu, kam jdu, vezmu si klíče od auta a nasedám.

Cesta utíkala rychle a já během skoro dvou hodin stanul za Rohem. To se mi nelíbí tohle.

Vystupuji z auta. To nevypadá dobře. Je sice sám, ale je to jeden z nejobávanějších mafiánů po celém světě. Proč on. 

Jdu za ním.

"Čekal jsem tě," pronese. Blonďaté, nagelované, ulízané vlasy, jasně modré oči. Je to pohledný mladík. Ale šrám přes celá záda a přes celou hruď svědčí o tom, že s tímto člověkem by si nikdo neměl zahrávat, pokud chce zůstat naživu. Taky zjizvené ruce. Je o pár centimetrů vyšší jak já. Ano... Patrick.

"Co chceš?" Nehodlám se s ním zdržovat.

"Chudák Harry..." Pronesl a usmíval se.

"Co po mě chceš?"

"Proč?"

"Co proč?" Nechápu. On mě začne obcházet. Tak kdo je tu Boss,já nebo on? Je ale pravda, že z něho měli vždy respekt. 

"Proč tak trápíš tu nebohou dívenku, která je dcera Joshe?"

"Já jí netrápím." odsekávám. Nemám náladu se s ním bavit. "Odkdy se TY o ní zajímáš."

"Proč jí trápíš?"

"Děláš, jako by ti na ní bůhvíjak záleželo."

On jen protočil oči. Starej známej Patrick. "Kdyybych ti řekl" začal, "že ona umírá, co bys dělal?"

"Neumírá."

"To tvrdíš ty a zjevně jsi to i myslíš. Jsi tak naivní." On se mi vysmívá. Vždyť... Ne. Fey nesmí umřít.

"Měj se Patricku" zašeptal jsem, otočil se, nasedl do auta a vyrazil domů. Nervy jsem měl až někde hluboko. Co ta holka se mnou dělá? Nevnímám ani tak cestu, přemýšlím o ní. Jak já miluju mít její rty na těch svých.

Ohlašuji se, parkuji auto a vystupuju. Málem běžím. Odemykám byt. 

Jdu do ložnice, nicméně Fey tam není. Hledám všude možně, ale nikde není. Pak si vzpomenu. Jediná místnost, kde jsem nehledal je.. Koupelna vedle ložnice. 

Vcházím a mým očím se naskýtá příšerný pohled.

Již přes 400 přečtení <3 Děkují moc :3 

Connie