12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

15. Já si vás najdu!

Čekám tu už pár hodin. Touhle dobou už by se měli vracet. Kde ti dva vězí?! Doufám, že zase nesbírají bobule nebo něco takového. Snad jsou oba v pořádku. Slyšela jsem jeden výstřel z děla, ale nemyslím, že by to mohl být Kyle nebo Sean. Kyle určitě jen sundal nějakého profíka sekyrou, nic víc uklidňuji se v duchu.
     Brzo se bude stmívat. Uvažuji, jestli nemám jít kluky hledat. Měli sem přijít do dvou hodin - teď by to mohlo být minimálně pět hodin. Nakonec dotahuji Corďu a zvedám mu hlavu od trávy. Asi je trochu pošetilé běhat po aréně a volat jména dvou lidí. Tak radši pojedu - to je ještě horší. Aneb Jenn inteligence nezná hranic říkám si pro sebe.
     Strkám levou nohu do levého třmenu a vylézám na Corďův hřbet. To sedlo je fakt pohodlné - ještěže jsem ho vzala! Počkat! Už vím, na co jsem zapoměla! Já jsem tak blbá! Určitě tam nebyl... Uklidňuju se. Jop, já blbá jsem si zapoměla vzít luk.
To je teď jedno. Každopádně, pobízím Coriho do pomalejšího klusu směrem k rohu hojnosti. Celkem by mě zajímalo, proč se ti dva inteligenti tak někde zdrželi?
Cesta ubíhá pomalu a tak stejným tempem bloumám svou myslí, abych nějak zabila čas - bohužel, po něm nůž hodit nemůžu.
Jak tak přemýšlím, dostanu se až k tématu - Já + Kyle. Nevím, jestli to hraje i on, ale upřímně - já na to kašlu. Jsem ještě horší herečka, než jsem si původně myslela. Jsem si jistá, že mému a Kyleho vztahu nevěří ani to nejmenší dítě v Kapitolu.
Takže... Už to nemá cenu. Spojenec a kámoš je to vážně dobrý, ale nemyslím si, že se k sobě hodíme. Zato se mi začíná zamlouvat Sean... What?! Co to tady melu?! Ne! Nemám na to čas!
Můj vražedný pohled schytá nevinný strom... A proč jsem vlastně tak naštvaná? Corďa má ze mě nervy v kýblu a tak si dobrovolně naskočí do nevyrovnaného cvalu a já se radši klidním. Zpomalím ho zpět do klusu a popár metrech i do kroku.
Začínáme se nebezpečně blížit k rohu hojnosti, tak doufám, že si nás nikdo nevšimne. Koneckonců, herečka jsem sice strašná, ale nenápadnost, hihihi... Ok, tak to mi taky nejde nějak božsky.
Můj pohled zvedám k nyní zamračené obloze. Mraky nesou tmavý odstín šedé a já jen doufám, že nás nezastihne nějak veliká bouře. Ano, jen doufám. Sotva totiž dokončím tuto myšlenku, na nos mi dopadne první nadpřirozeně velká kapka dešťové vody. Měli bychom si pohnout...

K louce kolem rohu dorážíme svižným cvalem. Zastavíme na kraji lesa a já se rozhlížím po louce. Už celkem lije, ale zatím je to k vydržení.
Profíci jsou očividně zalezlí v rohu a o něčem tam horlivě debatují. Slyším jejich hlasy, ale přes déšť nerozeznám slova. Napadne mě, že se třeba Kyle se Seanem schovali někde tam, kde je profíci honili. Tak pobídnu Corďu do klusu a po obvodu lesa si nenápadně klušeme směrem, kde jsem naposledy kluky viděla...
Však já si vás najdu!

Ahoj,
zdravím všechny, kteří se mnou tuhle povídku zatím vydrželi a taky vám chci moc moc moc poděkovat, že tu stále jste a ještě jste se na mě nevyprdli... K tomu navazuje další téma - moc moc moc se vám omlouvám, že poslední dobou prostě nic nevydávám, ale prostě mi to nějak nejde... Vážně se teď začnu ještě víc snažit! A taky vám chci moc moc moc poděkovat za již +1K přečtení u téhle fanfikce! Děkuju, vážně moc ^=^

(570)