12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

23. Vzhůru za smrtí

Už to nemá smysl. Všechno mě bolí a už se skoro nedokážu hýbat. Jsem tu sama. Úplně. Všichni mě opustili. Nevím, jak se mi povedlo dosud přežít, ale asi to byla prostě náhoda.
A teď tu takhle ležím. Jsem troska. Čekám, až si pro mě přijde smrt. Vzdala jsem to. Na světě už jsem sama. Všichni mí přátelé jsou mrtví! Zoe, Sean, Naomi... a Cordino. Můj společník po všechna ta léta se pro mě obětoval. Ano, čtete správně! Je mrtvý, je mrtvý, je mrtvý!!! A všechno jenom kvůli mě, je mrtvý!
Má to být snad znamení pro mě, že mám taky umřít? Stejně bych měla. Aby tam nebyl sám. Sebevraždy nebyly v Horse Hunger Games nezvyklé. Občas bylo jednoduší se zabít sám, než čekat na brutální pitvu v roli profíků.
Nedokážu si představit, jak se teďka cítí moje rodina doma. Jsou ze mě zklamaní? Nebo naštvaní? To je jedno. Stejně jsem dozítra mrtvá. Když jsem říkala, že jeskyně je dočista prázdná, myslela jsem to doslova. Nezbylo tu ani jídlo ani deky. Mám jen svůj svetr a rajtky.

Po několika hodinách bezvýsledného čumění do stropu jsem se rozhodla, že už mě to tady nebaví. Mohla bych to umírání trochu urychlit. Posadím se do tureckého sedu, přičemž mi prokřupne pár kostí. Necítím nohy.
Mohla bych spočítat přeživší. Výborný nápad. Kdo byl včera na obloze si ještě pamatuju. Byl tam kluk z prvního kraje, holka z druhého, Kyleův Diablo, Naomi, Corďa... Takže pokud správně počítám, zbyli tu čtyři lidi a pět koní.
No jo vlastně! Ankara stále žije. A pak tu zbyli ještě koně z prvního a druhého kraje, kteří utekli těm zemřelým profíkům. A kde mají vlastně profíci svoje koně? Mají je v Rohu? Mohla bych je vypustit! Ne, to je blbej nápad. Nudaaaaaa. Mohla bych najít Ankaru a toho oldenburga z prvního a ryzáka z druhého... aspoň se nějak zabavím při tom umírání.
Buumm! Rána z děla. A sakra. Prosím, ať to není Ankara, prosím, ať to není Ankara. Musím ji zachránit. Slíbila jsem to Seanovi. Fajn, vzhůru za jistou smrtí! Jééééj! Je na čase to tady ukončit!
     Zvedla jsem se na své zdřevěnělé nohy a pokusila se udělat pár kroků. Bolelo to hodně, ale já to určitě rozchodím. Vykouknu ven z jeskyně. Všude létá sníh. Myslím, že se schyluje k další vichřici. Tak teď mám dvě možnosti. Za prvé - můžu vylézt na horu, rozhlédnout se po okolí a umrznout. Za druhé - můžu se vyhnout umrznutí přesunem do údolí, tam je však možná schůzka s profíky.
     Už je nás tu jen pár. Vážně bychom to tu měli ukončit. Profíci jsou jen dva plus Kyle, pak jejich koně, Ankara a já. Pokud teda před chvílí nikdo z nich nezemřel.
     Vykročím směrem dolů z kopce. Nohy mi mrznou a mravenčí mi v nich. Kdysi jsem někde četla, že po pár minutách v chladu se začne tělo proti zimě bránit. Snad to bude už za chvíli. Klepu se a cítím, jak mi pod nosem raší rampouch. Za chvilku ze mě bude sněhulák.
     Možná by mě zahřál běh. Naklušu si, ale po pár krocích mi to podjede a já se kutálím dolů ze svahu. Hmm, tohle je rychlejší.
Na konci kopce se o něco zarazím. Je to moje vina. Můj kůň je mrtvý. Ležím ve sněhu a začínám litovat, že jsem při Sklizni vůbec vylezla z domu. Možná bych to vážně měla vzdát. Zůstat tady a už se nezvednout. Za chvíli budu určitě mrtvá.
Najednou mě však něco postaví na nohy. Je to obrovský třesk. Obrovská rána vycházející z lesa. Celkem mě to polekalo. Že by nějaká past? Následují dvě rány z děla. Asi ano.
     Napadlo mě to jít prozkoumat. Nemůže to být blbost? Dříve než se však vydám po směru výbuchu, z lesa uslyším další zvuky. Ty však uvítám. Je to třídobé dunění a řehot. Vysoký a kobylí. Je to Ankara.

Wow, zvládla jsem to docela rychle. Takže příběh se nám už chýlí ke konci XD Jinak teď od neděle až do pátku budu na lyžáku takže nic vycházet nebude :/ Pokusím se ještě do konce týdne vydat kapitolu 3S (Speed, Strength, Stamina) pokud ještě neznáte, přečtěte si ^=^

(684)