12. Horse Hunger Games || THG FF || ✖️

21. „Začni už něco dělat"

Dneštní noc byla jedna z nejhorších, které jsem kdy zažila. Poté, co mi Naomi sdělila ty důležité informace usnula vyčerpáním, a já s ní. Zdály se mi prazvláštní sny:

Běžela jsem po louce plné květin a motýlů. Válela jsem se ve voňavé trávě a pozorovala luční kobylky a také Ankaru, jak se spokojeně pase. Potom jsem došla k tmavému lesu, na jehož kraji stáli Corďa a Naomi. Oba se na mě podívali a pak jakoby se smutným výrazem se Corďa otočil a krokem vešel do lesa. Naomi, jakoby se nemohla rozhodnout, stála stále u kraje. A pak se stalo něco divného. V lese jsem zahlédla siluety lidí a koní. Po chvíli se jejich obrysy začaly vyjasňovat a já v nich poznala padlé splátce i s jejich koňmi. A potom jsem zahlédla i Seana. Díval se na mě, ale z jeho výrazu jsem nedokázala nic vyčíst. Jako vždy.

Probudila jsem se kolem sedmé ráno. Ihned jsem kontrolovala, jestli jsou všichni v pořádku. Uf, byli v pohodě. Jen Naomi mluvila ze spaní. No, spíš něco mumlala. Něco jako:
,,Zčni ž ňco ďlat. Zčni ž ňco ďlat. Zčni ž ňco ďlat!" Začni už něco dělat. Začni už něco dělat. Začni už něco dělat! Asi bych měla začít něco dělat.
       Možná bychom mohly udělat další nájezd na profíky... A pomstít Zoe a Seana. Hmm, dobrý nápad. Aspoň ty hrozné hry ukončíme trochu rychleji. A brzo to bude za námi.

,,Já si myslím, že na plánovanou vraždu profíků plán nepotřebujeme" prohlásila sebevědomně Naomi, když jsem jí ohlásila svůj nápad.
,,Ano, přesně. Dává to totiž logiku" zamručím ironicky a přemýšlím nad další větou. Než ji ale pronesu, předběhne mě má spojenkyně: ,,Tak co navrhuješ? Vtrhnout tam a prostě je pozabíjet podle tebe není dobrý nápad?"
Naomi si vztekle založí ruce na prsou. Takhle rozzlobenou jsem ji ještě neviděla. Myslela jsem, že se jedná o klidnou a sympatickou dívku. Teď mi však ukázala, že se umí i naštvat.
,,Víš, nejsi jediná komu někoho zabili" pokračuje, tentokrát tiše a smutně. Vím, co teď přijde. ,,Moje klisna..." nedořekne Naomi, protože se jí zlomil hlas v půlce věty.
Je rozhodnutá ji pomstít, ale takhle to nejde. Nebo snad ano? A proč bychom se vlastně měli všichni zabíjet? Ano, je to účel her... Ale jak to sakra může někoho bavit?!
Nevím, možná si to ještě rozmyslím, zabíjení není dobré. Ani jako pomsta. Sice vám to ulehčí srdce a mysl, ale budete pak spokojení? Pocit spokojenosti z vraždy...
Jestli se odsud někdy dostanu domů, bude ze mě úplně jiný člověk. Už si nikdy nebudu dělat legraci z her a z nešikovných splátců, kteří na svou hloupost zaplatili životem. Budu mnohem starší. Budu úplně jiná. Už nebudu Jenn.
Tenhle pocit mě přivádí do rozpaků. Pocit, že pokud přežiju - což je vážně nepravděpodobné - bude ze mě jiná osoba.
,,Ok, ještě nad tím popřemýšlíme, jo? Dáme si čaj, najíme se a třeba nás něco napadne, platí?" navrhnu co možná nejinteligentnější řešení svojí společnici. Ta jen mlčky přikývne a natáhne se pro termosku s čajem. Naomi byla totiž po dnešní noci stále ještě trochu podchlazená a tak jí čaj udělal dobře.
      Naše jeskyně je zasypaná jen tenkou vrstvou sněhu, ale zatím se neodvažujeme vylézt. Ještě by tam na nás mohl někdo čekat. Nějaká nečekaná návštěva.

Ave všichni! (to je zase pozdrav)
Vítám vás všechny u další kapitoly - opět po asi 21 817 832 939 letech. A doufám, že se vám aspoň trochu líbila^=^ Každopádně vám chci poděkovat za už skoro 4K přečtení u téhle FF! Jste boží^^

DÚLEŽITÉ!!!
A taky bych vám chtěla oznámit, že 1. 10. jsem dělala ZZVJ (někteří už možná ví z Drawing Booku) a složila jsem! XDXDXDXDXDXDXDXDXD Ajsemprostěmegamocšťastná!!! Takže pokud to někoho zajímá, v průběhu týdne možná přidám nějaké fotečky a popis k ZZVJ do Info Booku:) takže pokud vás něco ohledně ZZVJ zajímá, tak se mi svěřte do komentářů a já na vaše otázky v Info Booku ráda odpovím :D
Tak zatím bye^^