Rozdílní (FF-Loki)

V plné síle

Lara

"Co chcete dělat s tou skříňkou?" zeptám se Groka.

Usměje se, nebo spíš pokusí se o to. "Jdeš na chyře holčičko, svůj plán ti neřeknu, ale povím ti ten jeho." nakloní se ke mě blíž a zašeptá. "Potřebuje krev a to všechnu."

"Čí krev?" zeptám se taky šeptem.

"Přeci tvoji, princezno La Gun."

Jak může vědět kdo jsem?

"Ty to asi nevíš, ale tím že jsi jediná ze svého druhu je na tebe vypsána v celém vesmíru víc než slušná odměna." poví

"Co s námý uděláte?" ptám se.

"Tebe princezno prodáme, živou či mrtvou a jeho sníme, je nám jinak k ničemu." řekne jako by to bylo v celku normální někoho zabít nebo sníst.

Zvedne se vlhkost, cítím ji na své kůži. Za pár chvil se rozprší. To mi hraje zrovna do karet.

"Poslední dny jsem měla fakt dost špatný. Doopravdy jsem vytočená a tak ti doporučuji abys nás pustil nebo tobě a tvé skupině něco udělám." teď já mu začnu vyhrožovat.

"A co nám chceš udělat, když jsi v řetězech?" směje se.

"Takže nás nepustí te?" ujišťuji se

"Nikdy, to bych musel byt blázen." směje se s ním celá parta skřetů.

Prší

"Víš co se stane z voudou když se dostane do malé skulinky a zmrzne?" zeptám se ho.

"Co?" neví o čem mluvím.

Pár kapek sjede do spoje v řetězech, vodou nechám zmrznout a ta rozdrtí moje okovy. Jsem volná i Loki, který je furt v bezvědomí.

Stojím před skupinou cca deseti skřetů

"Jak si to udělala?" jsou zmatení

"Pusťte nás nebo zemřete?" přehlédnu jeho otázku.

"Jak nám může ublížít taková malá holka a ještě k tomu neozbrojená?" rozesmějí se

"Kdo říká, že budu bojovat férově?" povím jim.

Cítím jak mým tělem proudí opojná energie. Vlasy mám zmáčené deštěm i přes oblečení cítím jak mi září znamení na zádech až pálí. Veškerý hněv, který byl ve mě nastřádán.

Vím o každé kapce, která spadne z nebe. V okruhu jednoho metru kolem sebe je zastavím než dopadnou.

"To nás má zabít déšť?" chechtají se.

Kapky které se kolem mě vznáší donutím zmrznout. Vzniknou krystalky ostré, jak žiletka.

Tohle bude hodně bolet. Střípky začnou kolem mě rotovat. Skřeti přestanou být tak sebejistí. Vyšlu na ně roj střípků, které vypadají jak roj včel.

Řežou je, někteří se snaží dostat ke mě ale přes mou barikádu neprojdou a hnet jsou rozemletí. Celá jsem od jejich krve.

Už jsou jen tři. "Bojuj férově!" křikne jeden z nich na mě.

Tak dobře. Natáhnu jednu ruku vedle sebe. Rozrotovaé částice se přemístit k mé ruce a zhmotní se do podoby ledového kopí.

Každý z planety La Gun musí být už raného věku cvičen v jednotlivích bojí.

Jeden ze skřetů se ke mě rozběhne a ihned ho nabodnu nahrot. Rychle umírá.

Zatím, ještě žijí Grok a jeho kumpán. Oba se na mě vrhnou jeden z mečem a druhý z dřevěnou palicí. Musím si dávat pozor ze všech stran. Ten s tou palicí je neopatrný a podaří se mi mu proříznout hrdlo.

"Na princeznu to není zas tak špatný." řekne poslední skřet, Grok.

"Dík." nechci se nechat rozhodit.

Dívá se mi do očí, zkouším ho ovlivnit. Nečekaně se rozběhne na mě z mečem a jen, tak tak mu stačím uhnout.

"Tohle na skřety nefunguje, už to na mě zkoušel tady náš princ. Oba máte přitom stejný pohled akorát tobě se víc rozzáří oči a vypadá to že tě to baví víc než jeho." rozmluví se.

Jak mě on může srovnávat s ním? Kašlu na pravidla férovosti. Hodím po něm kopí které se mu zabodne do hrudi a přišpendlího ke stromu.

"To mě má jako zabít?" přidušeně se mě zeptá.

Dojdu k němu. "Tohle má jen trochu bolet, ale ta voda co taje z toho kopí má za úkol dostat se ti dosrdce a zastavit ho. Tohle tě má zabít." nepoznávám se. Cítím, že se mi to líbí a nemělo b tomu tak být.

Vidím jak trpí, čekám do poslední chvíle dokud mu nevyhasnou oči.

Chci jít skontrolovat Lokiho, ale uprostřed cesty projede mým bokem ostrá bolest. Klesnu na kolena. Dotknu se dlaní místa na boku, když si prohlédnou ruku je odkrve. Asi jsem tomu meči neuhla moc rychle.

Loki je ještě v bezvědomí, ale ne na dlouho. Vyhrnu si látku abych zjistila jak moc je rána hluboká. Ostří meče minulo orgány, to je dobře. Rána je moc velká, naštěstí není hluboká.

Musím si to zašít, mohla bych ji nechat zahojit, ale na to nemám dostatek energie.

Už delší dobu jsem si uvědomila, ze nejsme na zemy, ale na nějaké jiné planetě, která jí je hodně podobná. Jsou zde rostliny které znám, ale i ty které jsem v životě neviděla.

Zahlédnu tu, kterou potřebuji. Vypadá jak liána, ale je tmavě modrá, skoro černá. Má hojivá vlákna její lýko se požívá na stehy.

Nejdřív musím tu ránu vyčistit. Poblíž najdu dýku, kterou nechám rozžhavit. Když svítí čepel sítě červenou až oranžovou barvou, stáhnu ji z plamene. Zatnu zuby a dýku přiložím na ránu. Vnitřek rány se stáhne, ale stejně se neubráním výkřiku, který prořízne ticho krajiny.

Zašívání je už méně bolestné. Tvář mám orosenou potem. Opřu se o strom kde je Loki. Ihned upadám do spánku bebo spíš do bezvědomí.

Loki

Ten kretén mi ale dal. Hlava mi snad praskne. Sáhnu si temeno, ale co to? Mám volné ruce. Řetězy jsou rozbité a kolem se valí mrtvoly nebo to co z nich zbylo.

Zajímalo by mě kdo to udělal, mít toho muže na své straně, všechny bitvy by byly rázem vyhrané i bez teseraktu. Tohle by nedokázala udělat žena a kdyby to byla, hned bych z ní udělal svou paní.

Když se postavím skontroluju midgarďanku, dýchá, sice ji bílá jak stěna a od krve, která není její, ale vypadá že jinak bude v pohodě.

Uslyším dusot kopyt.

"No, doprdele." zakleju nahlas.

To my ještě scházelo. Elfové, kterým to tady patří asi nebudou moc rádi, když mě uvidí.

Přijede rovnou celá královská družina i s králem Thranduilem.