Ona je plná života, který rozdává
On je plný smrti, kterou seje po světě
Ona chce být v ústraní
On chce vládnout všem a všemu
Každý by řekl o Laře, že je hezká, pracovitá a každému pomůže, ale nikdo neví, že ve skutečnosti není z této planety. Umí o...
"Není tu nějaká možnost jak by se mohl vyhnout tomhle trestu?" Lara? Téměř ji nepoznávám, bílé vlasy, stříbrné šaty, ano, musela být princeznou, ale já byl slepí.
Hathor se k ní otočí a očividně jí taky udivý ta přeměna. "Jak bylo řečeno, Lauriel La Gun, naděje světa." je tak teatrální. "Ano, je tu možnost, sice na jeho trestu to nic nezmění, bude člověkem. Můžeš mu dát šanci na lepší život. Vymažeš všem lidem, bohům, elfům atd. vzpomínky na to co provedl, jediná ty budeš vědět pravdu, kterou nebudeš moci nikomu říct a jestli to porušíš bude tě to stát život." řekne přísným hlasem.
"To bych zapomněl na svou rodinu?" zeptám se Hathor.
"Ze svého původního života by jsis nic nepamatoval, rodinu, přátelé, milenku, nepřátele, nic. Vše by zmizelo jakoby to byl jen pouhopouhý sen." vysvětlí mi.
Je to hodně lákavé, ale zapomenout na ni? U přu svůj pohled na Laru. Ne, na ni bych nikdy nemohl zapomenout. Nedkážu si představit, život bez magie, to by bylo jako nemít ruku! To už radši smrt! Nebo zapomnění.
Lara
"Udělám to jen pokud si to bude přát." učiním rozhodnutí.
"To už je jen na tobě princezno, ale jednou na tu svou dobrotu doplatíš. Nezapomeň na má slova." varuje mě.
Nestojím o její rady. Směřuji svůj pohled na Lokiho a čekám na jeho odpověď.
Hlavu kterou měl skloněnou, zvedne mým směrem. Jeho pohled je smířený, ale ty oči. Jsou plné smutku a naděje. V tu chvíli mi bylo jasné jaká bude jeho odpověď.
"Chci aby jsi to udělala, vem mi moje vzpomínky. Žádám tě o to." řekne s prosebným výrazem ve tváří, téměř o to ždoní.
"Hathor, zbav ho těch pout a nechejte nás na chvíli o samotě." upřu na ni velitelský pohled.
Nevěřícně si mě prohlíží. "Udělej co říkám!" zakřičím na ni. Zhluboka se nadechnu, "Prosím." dodám klidnějším hlasem.
Bez jakých koliv slov udělá oč jsem ji žádala. Máchnutím ruky zmizí jejich neviditelná pouta. Hathor chytne Thora pod paží a odvedeno z místnosti. Loki je celý ztuhlý a tak při pokusu dojít ke mě se mu podlomí kolena. Dojdu k němu s napřaženou rukou, kterou mu nabízím jako oporu.
Vzhlédne k mé ruce a poté k mým očím. "Víš, že bych tě teď klidně mohl zabít?" zeptá se mě.
"To samé bych mohla říct i já." povím s ledovým klidem a se stále napřaženou rukou.
Loki
Příjmu její pomocnou ruku. Jsem o dost vyšší než ona, ale také vím, že by mi dokázala mrknutím oka zlomit vaz.
Ty její ledově krásné oči. Už neodolám všechny smysly v těle mi říkají abych se jí dotkl, poprvé a nejspíš i na posledy. Svou dlaní ji pohladím po tváří, neuhne pohledem ani neucukne. Důvěřuje mi.
"Na ty vlasy si asi nikdy nezvyknu." promnu jeden z jejích ledové bílých pramenů.
Máchne rukou a nej pramen který svírám v ruce se zbarví do její původní barvy. "Mám radši svou původní barvu." vysvětlí s úsměvem.
"Jak jsi to udělala?" zeptám se jí se zvědavostí.
"Kouzlo." odpoví s tajemným úsměvem na rtech.
"Proč jsem tě jen nepotkal před tím vším?" pronesu tuhle řečnickou otázku. "Možná by vše dopadlo úplně jinak." sklopím svůj zrak na špičky svých bot.
Ucítím její jemnou ručku na své tváří. "Nic si nevyčítej. Měl by si to brát jako novou životní šanci." snaží se mě povzbudit.
Podívám se jí do očí a vidím jak ji po tváří sklouzává slza která se změní na ledovou kroupu, jenž je podobná perle.
"Jsem rád za tuhle příležitost, ale na co mi bude život, když v něm nebudeš ty ?" zeptám se jí. "A moje magie." potichu dodám sobecky.
Neodpoví. Chytnu její ruku, která leží na mé tváří a přitulím se k ní. Jsme tak blízko sebe. Druhou rukou si přitáhne můj obličej ke svým rtům. Pro člověka by byla chladná ale pro ledového obra je její polibek plný vášně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když se odtáhne, praví: " Tohle je mé sbohem a naschledanou."
Nevím co udělala, ale upadám do hlubokého spánku.
Lara
Nechtěla jsem již nadále prodlužovat naše loučení. Tolik mi to trhalo srdce po tom co řekl.
Když jsem ho políbila, do úst jsem mu vdechla mlhu zapomění. Ještě jsem se stihla rozloučit těsně před tím, než upadl do spánku zapomění. Do zapomnění které bude trvat tak dlouho, dokud se nezmění.
