Rozdílní (FF-Loki)

Našeptávač

Loki

Jezero nevypadalo, že je nějak velké, ale cesta nám trvala přes dvě hodiny. Se západem slunce jsme dopluli k břehu. Nemělo cenu dnes ještě pokračovat v cestě. V téhle části krajin jsou vřesoviště a bažiny, už i ve dne je tahle cesta nebezpečná natož tak v noci.

Na pláží, kde jsme ničím nekrytí, ale za to máme výhled do všech stran, postavíme ohniště. Možná by se mi i povedlo zapomenout na hlad, kdyby mi to jen nepřipomínál můj hladový žaludek.

"Měli by chom najít něco k jídlu." oznámím.

"Vy dva zkuste něco ulovit, já zustanu tady a pohlídám oheň aby neuhasl." navrhne Lara. Raději bych šel lovit s ní, ale když si to přeje takhle.

Když vejdeme do lesa, který vypadá strašidelně. Thor se mě zeptá: "Co dala Lara tomu převozníkovi?"

"Nejsem si úplně jistý, vypadalo to jako řetízek s nějakým přívěškem. Říkala, že to byla část její lidské minulosti." povím co vím.

"Nepřijde ti, že se úplně tak nepovažuje za člověka?" položí otázku, která mě donutí hluboce se zamyslet.

"Něco na tom bude." vzpomenu si na její podivné zářící znamení. "Je u lidí normální aby jim modře zářila kůže?" zeptá se ho na otázku, která mi vrtala na tolik v hlavě až jsem na ni téměř zapomněl.

"Ne, tohle rozhodně nedělá normální lidská kůže." potvrdí moji domněnku Thor.

"V tom případě je tady dalších pár otázek. Co je zač, když není člověk? A jestli že není člověk, proč chce aby jsme si mysleli, že jím je?" pronesu své myšlenky na hlas.

"Myslím, že na tyhle otázky zná odpověď jen ona." vzdychne Thor, když se prodýrá houštím.

"Thranduil něco věděl, říkal že je vázán mlčenlivosti, možná s Larou uzavřel nějakou dohodu." vybavím si.

"Pššš." utiší mě.

Podívám se jeho směrem a uvidím divočáka.

Lara

Počkám až si budu jistá, že jsem sama. Dojdu ke břehu jezera. Cítím z něj smrt, utrpení, strach který přejde i na mě.

Je mi to líto, princezno. Ale čas už pomalu

"Poprvé v životě mám doopravdy strach."

Není se čeho bát.

"Silasi, budu stejná jako teď, myslím to tak, jestli to budu pořád já?" strachy se zeptám.

Ne, nebudeš to ty. Budeš lepší, silnější.

"Co když to nechci?" začnu se vzpírat. Nikdy jsem nechtěla být odlišná nebo lepší. Chci být normální.

Pokud se tomu začneš bránit, zabijetě to. A proto ti zaručeně radím, poddej se tomu. Zasyčí jak had

"Mlč! Já budu rozhodovat o svém životě a JÁ se rozhodnu co chci! Už nestojím o tvé rady, chci být sama ve své hlavě. Odejdi!!!" zakřím na hlas.

Jak si preješ, princezno. Zazní zlověstně v mé hlavě.

Najednou se mým tělem prožene ukrutná bolest celého těla, nevydržím stát na nohou, podlomí se mi kolena a já klesnou na zem. Všechna bolest se mi přemístí do hlavy, mám pocit že za malou chvíli praskne.

Loki

Když jsme se vraceli z lovu s vynikající kořistí, definitivně jsem se rozhodl, že si s Larou musíme promluvit o tom kdo doopravdy je.

Už vycházíme z lesa na pláž. Vidím jak v dálce Lara stojí u břehu jezera k nám zády. Z ničehož se zhroutí na zem, oba s Thorem vyběhneme za ní.
Utíkám seč mi sílí stačí, uvnitř svého nitra cítím svíravý pocit, jakoby nějakou část mě drtil svěrák, který se neustále utahuje.
Snažím se běžet co nejvíc to jde, ale mám pocit jako bych byl stále na jednom místě. Nakonec se mi povede k ní dostat.

Celé tělo má v křeči. Ruce má v pěst, div že si nehty nezaryje do kůže. Dýchá rychle jako by se měla za chvíli utopit. Oči, její oči jsou neobvykle tmavě modré.

"Co je s ní?" trochu víc než bych chtěl zakřičím hystericky na Thora.

Poklekne k ní a prohlédne ji. "Má v sobě našeptávače." řekne to, tak jakoby to bylo zcela normální.

"Našept...co?" jsem zmatený.

"Našeptávač je bytost podobná černému hadu s tmavě modrými pruhy, jeho tělo není téměř hmotné a aby mohl žít najde si jedince který má co nabídnout a parazituje na něm. Dostane se do člověka přes sny." poučuje mě během toho, co se na ni můžeme jen dívat.

"Jak ho z ní dostaneme?" zeptám se ho dychtivě.

"Jedinou možností je ho vylákat ven." povzdychne si.

Další díl je na světě :D

Jak vás příběh baví? :)