Rozdílní (FF-Loki)

Nepřátelský les

Lara

"Už je moc pozdě, měli by jsme jít spát." navrhnu nebo spíš raději uteču od dalších nepříjemných otázek.

"Máš pravdu. Dobrou noc." řekne.

Nevýznám se v jeho vykyvách nálad, někdy přátelský a někdy mám pocit, že bych ho nejraději uškrtila holíma rukama.

Loki

Oba ležíme daleko od sebe, dělí nás ohniště. Je ticho, jde slyšet jen praskající oheň.

"Měla jsi někdy přítele?" zeptám se ji, protože nechápu, jak může být sama.

"Měla." řekne bez emocí.

"Proč jste se rozešli?" zajímá mě ten důvod.

"Nerozešli jsme se, umřel. Už se dneska prosím na nic neptej." požádá mě.

Nedokážu si představit, že by ji někdo opustil. Musí být hodně silná, když je kolem ní tolik smrti a smutku, který na sobě nedává ani znát.

Lara

Neměl by se ptát, prostě neměl. Některé vzpomínky jsou hodně bolestné. Měla jsem svou pravou lásku, Simona, hluboce mě miloval. Vzali jsme se, měli překrásný dům se zahradou, ale nemohli jsme mít děti. I přesto mě furt miloval, miloval mě presto, že on stárl o hodně rychleji než já. Byla jsem sním až do jeho smrti, když už si nepamatoval nikoho, ale na pár vteřin se mi podíval do tváře a řekl: "Byla jsi to nejlepší v mém životě co mě mohlo potkat. Nelituji ani jednoho dne prožitého s tebou, vždycky tě budu milovat." to byla jeho poslední slova.

Z pod bundy vytáhnu řetízek na jehož konci jsou dva prstýnky. Jeden můj a jeden jeho. Taková malá věc a je v ní tolik vzpomínek. U kápne mi slza. Řetízek ihned schovám pod bundu, stejně tak zaženu tyhle vzpomínky.

Pokusím se usnout, téměř spím, když ticho prořízne vlčí zavytí. Rychlím pohybem se posadím, Loki udělá to samé. Oheň uhasl.

"Taky jsi to slyšel?" zeptám se ho.

"Jo, jen doufám, že se nám to jen zdálo." odpoví s ostražitostí.

Rozhlížím se do tmavého lesa. Všude je hluboká tma. Ještě začne sněžit. Najednou zahlédnu v houští jasně žlutý svítící pár očí, po chvilce jich začne přibývat.

"Zlato, měla by ses za mě schovat." nakáže mi.

"To ty by ses měl za mě schovat, Zlato." odporuji.

Na vteřinu po mě hodí vražedný pohled. "Jak myslíš, při nejhorší donesu na Zem jen tvojí mrtvolu." řekne jen tak.

To samé bych mohla říct o tobě. Ale to si nechám pro sebe. Jeden z vlků na mě skočí, ale než mě stihne kousnout vrazím mu dýku od krále hluboko do srdce. Padne mrtví na zem. Koně! Rychle běžím za nimi, ale už je příliš pozdě a ještě k tomu jsem obklíčená vlky. Použij magii. Nabádá mě Silas. Podívám se jestli mě Loki vidí. Sněhová vichřice se zvedla na tolik, že krom vlků nevidím nic.