Tak tu mám další příběh s Ninou. První kapitola je trochu kratší, taková ochutnávka :-D Zanechte koment - Talvi
Našlapovala tiše jako kočka. Plížila se kolem stěny, v ruce držela pistoli a u pasu měla dvě další. Uslyšela hlasy, jazyku nerozuměla, ale tón naznačoval hádku. Přiblížila se o pár kroků blíž, naklonila se aby viděla přes rám dveří. Ve vetší místnosti stáli dva muži, ti kteří se dohadovali, každý s sebou měl dva bodyguardy držící v ruce samopaly. Ve středu místnosti stála obrovská bedna. Podle toho co věděla to mělo být zboží pro které byli poslaní. Narovnala se do původní pozice a zkontrolovala zbraň.
„Tak kolik?" ozvalo se ze sluchátka v jejím uchu.
„Šest...čtyři mají samopal, ti dva budou mít zřejmě jenom revolvery." odpověděla šeptem.
„A zboží?"
„Na místě."
„Máš dvě minuty." bylo poslední co slyšela. Nasadila plynovou masku a z kapsy vytáhla slzný granát. Odjistila a hodila ho přímo mezi stojící šestici. Neváhala, odjistila další a hodila.
Z místnosti plné slzného plynu byly slyšet výkřiky a nadávky. Vběhla do místnosti. Než stihl kdokoli zareagovat ozvaly se čtyři výstřely. Tři ze čtyř bodyguardů to dostali do hlavy, čtvrtý do krku. Přeskočila jeho zmítající se tělo a vrhla se na muže v obleku. Jednou ranou ho omráčila. Najednou slyšela výstřel a skoro současně ucítila bolest v pravé noze.
„Kurva!" zaklela a schovala se za bednu.
Lehce se naklonila z poza bedny, okolo hlavy jí proletěla kulka, stáhla se zpátky. „Tos posral." Oči se jí zeleně rozzářily. Oblezla bednu z druhé strany. Viděla jak střelec utíká z místnosti, ještě stačila rychle vystřelit. Podle zvuku věděla že trefila. Vyběhla za ním.
Nedoběhl daleko, vrhla se mu na záda a strhla ho k zemi. Musí zůstat na živu. Ozval se jí v hlavě otcův hlas. Vzala muže pažbou pistole a tím ho omráčila. Tělo nasraně vlekla zpátky. Nohu měla skoro zahojenou.
Oba muže spoutala k sobě a přes hlavu jim přetáhla pytle. Změřila si kalhoty.
„Nesnáším krev, nikdy nejde vyprat." postěžovala si a opřela se o bednu.
O chvilku později se otevřeli příjezdové dveře. Venku parkoval černý hummer.
Vystoupila z něj tříčlenná skupinka. „Máte zpoždění."
„Naložte je." rozkázal uprostřed stojící muž. „Maio, si v pohodě?" otočil se na ni.
„Jo jen škrábnutí." mávla rukou. „Co s tou bednou?"
„Klientovi lidi si jí vyzvednou, my mu máme přivést akorát tyhle dva." ukázal na zmítající se zajatce. Dál se nevyptávala, šla si sednout.
„Sedím v předu." zahlásila. V hlavě jí zaznělo Tobiasovo rčení. Kdo moc ví, brzo zhebne. Proto se dál ani vyptávat nechtěla.
.
.
.
Předávání úlovku klientovi pro ni bylo poněkud rozpačité. Počítala že na ně bude čekat postarší mohutný drogový boss. Typický kmotr, místo toho na ně čekal vyšší, hubený Brit v obleku, nemohlo mu být víc než pětatřicet. Byl sice obklopený gorilami, ale přece jen čekala víc. A tenhle že má pod palcem drogovou zlatou stezku?
Věnovala zmatený pohled otci. „Vážně? Tomuhle je chceš předat? Co jim udělá, pozve je na čaj?" seděli jsme v autě.
Otec jí věnoval vážný pohled. „Přestaň. Až bude probíhat předávka, budeš mlčet jasné? A nedívej se mu do očí, rozumělas?!" Britská Medúza..
„Ano."
„Ano co?"
„Ano pane." řekla klidně. Cítila na zádech pohledy ostatních. Otevřela dveře a vypadla z auta. Vytáhla jednoho ze zajatců a táhla ho směrem k Medúze. Dotyčný se začal probírat z bezvědomí, zesílila stisk. „Žádné blbosti, jasné." zasyčela mu výhružně do ucha.
Zastavili se asi dva metry od klienta a jeho goril.
„Vidím, že vše proběhlo v pořádku." konstatoval Brit. Zdálo se, že víc než zajatci ho zaujala Maia.
„Ano, v nejmenším." přitakal Tobias.
„Nuže...můžeme přejít k platbě, Rory." kývnul na jednoho ze svých. Ten se vydal k Tobiasovi a předal mu dva kufříky. "Zbytek dostanete převodem, podle dohody." Mezitím přešel Brit k Maie. Sundal zajatci z hlavy pytel. Prohlédl si ho.
„Věřil jsem ti." řekl chladně. Zajatec vytřeštil oči. Muž v obleku vytáhl pistoli a namířil mu ji k hlavě. „Věřil jsem ti a ty si mně zradil." zmáčkl spoušt. Kulka prošla hlavou a zasáhla Maiu do nohy.
„Do prdele!" vyjekla. Byla potřísněná krví. „To už je dneska po druhý!" Najednou jí někdo podpíral.
„Omlouvám se," řekl Brit „nechal jsem se unést." Vedl ji k jejich autu.
„Když někomu chcete ustřelit hlavu postavte ho proti zdi, tu to nebude bolet!" odtáhla se od něj a kulhala k autu. „Sbohem." ohlédla se na něj. „ A máte skvrnu na obleku."
„Jak se jmenuješ?"
„Maia." to už za sebou zabouchávala dveře u auta. Už tři roky se jmenuju Maia.
