V Argentině už byli skoro týden. Kromě pár obchodních schůzek se nestalo nic zvláštního. Maia se začínala nudit. Jelikož její zaměstnavatel měl posledních pár dní k uchu permanentně přilepený telefon a španělsky sekýroval kohokoliv kdo byl na druhé straně, měla většinu dne volno. Nejdřív si rozhodla zopakovat španělštinu, poté strávila dvě hodiny v tělocvičně, pak si dala sprchu a šla si zaplavat a takhle pobíhala většina jejích dní. Na schůzkách probíhalo vše jako po másle, od Hillových argentinských přátel dokonce dostala i přezdívku. Sorpresa, -překvapení. Nikdo asi nečekal, že někoho jako Hill bude hlídat někdo jako je ona.
Zrovna když přišla z bazénu, slyšela z vedlejší místnosti hlas. Byl v kuchyni.
„La reunión se organizó para esta noche..." řekl naštvaně „no no lo llame a él...Así que mañana, el lugar sigue siendo el mismo? Bien." položil telefon. Prohrábl si vlasy. „Idioti." Chvilku jej pozorovala. Jako obvykle na sobě měl bílou košili a pískové kalhoty, chodil bosky. Světle hnědé vlasy měl rozčepýřené, kůže začala chytat opálení, takže vynikly zelenomodré oči. „Kdo?" zeptala se. Trochu sebou cukl.
Neslyšel ji přijít. Vždycky chodila hrozně tiše. „Nikdo." otočil se na ni. Vlasy měla ještě mokré z bazénu. Na sobě upnuté tílko, pod kterým se jí rýsovali svaly, a šortky. Hleděla na něj chladnýma modrýma očima. „Zdá se že můj další kontakt se trochu zpozdí, tím pádem máme dnešní večer volný...." nic neříkala „Tak mě napadlo, co bys řekla večeři?"
„To zní skvěle." usmála se. „Ale někde ve městě, tenhle hotel už mi leze krkem."
„Dobře, řeknu Andrému ať se po něčem podívá."
.
.
.
Nemám co na sebe...Vztekle hodila tričko na postel. Stáhla ve spodním prádle před skříní a propalovala ji vražedným pohledem. A proč mi na to vůbec tak záleží?! Zavřela skříň a zamířila k posteli. Prostě mu řekne, že nikam nejde a je to.
Ozvalo se zaklepání na dveře. Hodila na sebe župan a šla otevřít.
Dovnitř vstoupil Hill, v ruce měl papírovou krabici. Rozhlédl se po pokoji. „Nemám nic na sebe." vysvětlila.
„Tak to se ti tohle bude hodit." podal jí krabici. „Doufám, že jsem trefil velikost."
Vytáhla z ní bílé letní šaty, tak do půlky stehen, pod nimi jako bonus ještě sandálky na klínu. „Máte skvělý odhad." pochválila ho. „Děkuju." Zamířila do koupelny. „Skvěle padnou." ozvalo se.
Nazula si sandálky. „Waau, máte vážně skvělej odhad." Zase si prohrábl vlasy.
„U bot jsem podváděl, zjistil jsem velikost když si byla plavat." Mrkl na ni. Trochu se začervenala.
„Ehm...asi už můžeme jít..?" vysoukala ze sebe. Musel se nad tím usmát. Sorpresa.
.
.
.
O pár hodin později už dopíjeli druhou láhev tequily. Maie šlo opíjení o něco pomaleji, ale i tak se jí začínal motat jazyk. „Tkže...jak se absolvent Oxfordu...dostane k takovýhle práci?" hodila do sebe dalšího panáka.
„Coincidencia..." zagestikuloval.
„Náhody neexistujou...neměl z tebe..." zapomněla co chtěla říct „neměl z tebe bejt právník nebo...tak."
Odfrkl si. „Taková nuda...to bys mi přece nepřála..." další panák. „A jak....jak se dostala tak krásná holka k týhle práci?" zamžoural na ni.
„Destino.." odpověla. Oči jí posmutněli. Vzal její ruku a políbil ji.
„El destino puede cambiar."
„Nemluv na mě španělsky...víš že hovno rozumím." zasmála se. „Došlo pití."
„Máme další..." zamával na číšníka.
.
.
Na hotel dorazili k ránu. Vedla ho do jeho postele. Posadila ho na ni a začala mu sundavat sako. Něco zabručel. Nevěnovala tomu pozornost. Položil hlavu na její břicho. „Zůstaň tu se mnou." udělal na ni psí oči. Pohladila ho po vlasech. Usmál se. Co to dělám? Brit se svalil do polštářů. Dala mu nohy na postel a urovnala mu polštáře.
Lehla si za něj a objala ho. To bude kocovina...
