LEAVE A COMENT :) PLEASE
O několik dní později
Sledovali je z bezpečné vzdálenosti, ona párátka, jak je „Jared" nazval, připravovala nějaký rituál. Maie přeběhl mráz po zádech, nevěděla jestli to způsobil studený vítr nebo pohled na čarodějky.
„Nemělo jich být pět?" zeptala se a podala dalekohled otci.
„Mělo." řekl klidně „Ale nějak se namnožili."
„Pět nebo patnáct," ozval se Jake čistící odstřelovačskou pušku „tahle slečna zvládne všechny."
„Jen aby.." zamumlala tiše Maia. Nevěřila, že eliminovat čarodějky bude tak lehké, kdyby ano, nenajímali by přece je. Podívala se na svou pušku opřenou o strom. Pět nebo patnáct...
„Začneme." ozval se otec. Všichni se rozešli na svá místa. V hledáčku se jí objevila drobná blondýnka, Carol. Mířila jí na hrudní koš. Nádech, výdech...Položila prst na spoušť, chvilku vyčkávala, stiskla a....nic.
„Co to sakra..?" zvedla zmateně hlavu od hledáčku, před skupinou čarodějek se zavlnila jakási bariera, v ní plavalo šest kulek. „Vidíte to co já?" ozvalo se z vysílačky.
Maia se rychle svezla z mírného svahu dolů a zamířila na otcovu pozici.
„Co budeme kurva dělat?" zalehla vedle něj. Vypadal zmateně.
Najednou se ozval výbuch. Někdo jim tam hodil granát, sledovala jak se bariera zavlnila, skoro jako by se trochu oslabila. „Kterej kretén?!" zařval do vysílačky Tobias.
„Sorry." ozvalo se, podle hlasu to vypadalo na Toma. Tobias mu chtěl něco důrazně vysvětlit, ale Maia ho zastavila. „Tati...koukej."
Dvě z čarodějek jako by omdlévaly, ale zatím se držely na nohou. „Ony drží tu bariéru...." vydechla. „Tome kolik máš těch granátů?"
„Asi...ještě čtyři."
„Tak házej."
Postupně se ozvaly další čtyři výbuchy. Dvojice čarodějek omdlela už při druhém výbuchu, pak ještě dvě u třetího a další u čtvrtého, to snížilo jejich počet na deset. Bariera se zdála být oslabená, Tobias zkusil vystřelit. Kulka sice prošla, ale vychýlila se a nikoho nezasáhla. Viděla jak se bariera znovu zavlnila, další výstřely , uvědomila si. Jedna kulka zasáhla cíl. Zbývalo devět.
„Jestli na to půjdeme takhle, budeme tu do Vánoc a já slíbil ženě, že budu na Vánoce doma." ozval se Ben z vysílačky.
„Vždyť nemáš ženu." odpověděla mu zmateně Maia.
„Ale mohl bych..."
„Máš pravdu," řekl Tobias, svlékající si bundu „půjdeme na to po staru."
Mužovi oči zazářily tmavě zelenou barvou, obličej se mu změnil tak, že připomínal spíš bestii než člověka, uši se zašpičatily a na rukou mu narostly ostré drápy. Z hrdla bestie se vydral děsivý řev, odpovědí mu bylo zavití vlkodlaků. Berserk vyrazil k barieře, viděla další čtyři siluety blížící se stejným směrem.
Dívka zavřela oči. V hlavě se jí promítala vzpomínka na Dallas. Nesmí mě to ovládnout. Měla strach, že úplnou přeměnu nezvládne, že nezvládne tu bestii, která je její součástí. Uslyšela něčí zavití plné bolesti. Odhodila bundu.
.
Carol uviděla další blížící se bestii. Ale tahle byla jiná. Žena. Uvědomila si. Zajímavé. Monstrum zastavilo před barierou, oči mělo na rozdíl od muže světle zelené, zařící, drápy i tesáky byly o něco kratší, uši stejně zašpičatělé. Pokračovala v zaříkání.
Jeden muž se snažil říct něco směrem k ženě. Z nosu a uší mu tekla krev. Místo slov vyšlo jen bolestivé zaskučení. To jako by bestii ještě víc rozzuřilo. Se zařváním a vrhla do bariery.
.
Maia se vrhla do bariery. Ta ji ihned srazila k zemi, pokusila se zvednout, ale jako kdyby na sobě měla tunu zaváží. V uších jí hučela krev, cítila jako by jí někdo lámal všechny kosti. Vykřikla bolestí. Zaryla drápy do země a snažila se posunout. Z nosu jí kapala krev. Otočila hlavu směrem k otci. Nehýbal se. Vykřikla znovu. Cítila jak upadá do bezvědomí.
Ne! Tady nechcípnu! Znovu se pokusila posunout. Pohnula se tak o deset centimetrů. Po krku jí stékala krev z uší. Dívka znovu vykřikla, pak zůstala bez hnutí ležet.
.
Ležela na něčem měkkém, otevřela oči. Byla na louce, zmateně se rozhlédla kolem.
„Tady." ozvalo se. Naproti ní, u jejích chodidel seděl muž. Holou hlavu mu pokrývala tetování a bradu zdobila bradka. Měl na sobě halenu a černé kalhoty.
„Jsem..?"
„Ne...ale si tomu velmi blízko." Vyděšeně polkla. „Ale no tak, to se na berserka nehodí," pokáral ji. „zvlášť na někoho z mojí linie."
„Kdo si?"
„Ragnar," odpověděl „a teď mě dobře poslouchej Nino, musíš se probudit." Najednou stáli na útesu. „Musíš vás zachránit."
„Jak?!" řekla zoufale dívka „Ta čarodějka má větší moc než já! Nedokážu se dostat přes tu barieru!"
„Čarodějka čerpá sílu ze Země, ty jí máš v sobě."
„Co-" strčil jí z útesu. Vykřikla.
.
S nádechem otevřela oči. V ústech cítila chuť krve. Zavrčela. Podívala se na čarodějku za barierou. V hlavě jí zněla Ragnarova slova. Posunula se blíž ke kraji. Snažila se postavit na nohy. Povedlo se. Usmála se na čarodějku. Zuby měla zbarvené od krve. Čarodějka sebou cukla, její společnice začaly ustupovat.
Se zvířecím zařváním vyběhla z bariery a vrhla se na čarodějku. Ta nestihla ani uhnout a dívka jí jedním pohybem přeťala hrdlo. Slyšela výkřiky okolo. Bariera najednou zmizela.
Vrhla se na další čarodějku a pak další a další. Nakonec už zbývala jen jedna, tu dohnala v lese.
„Prosím...Ne..."
Maiin obličej nabral lidskou podobu, zůstaly jen zeleně zářící oči. Sklonila se ke krčící se ženě.
„Nezabiju tě," řekla klidně „potřebuju aby o tomhle někdo vyprávěl, až zase budou mít čarodějky nápad štvát proti sobě upíry, vzpomeň si na tenhle den, řekni jim co se tady stalo."
.
Zamířila zpátky k otci. Začínal nabírat vědomí, stejně jako Ben, Tom a Jake. Jediný kdo se nehýbal byl Chris. Přešla k němu. Tvář měl ledově studenou, na obličeji měl zaschlou krev. Pohladila ho po vlasech. Po tvářích jí stékaly slzy. „Ne.." zavzlykala. Někdo ji objal.
„Musíme jít." bylo poslední co slyšela omdlela.
