Ta Nevinná

-2-

Je pondělí večer a já se chystám do klubu. V koupelně si načešu vlasy do volného drdolu, na oči si dám řasenku a podtrhnu to leskem na rty. Nechce se mi dnes řešit co si mám obléct a tak na sebe hodím jen černý korzet a kraťásky. Nazuju si boty, které nesnáším, ale do klubu je nosit musím. Jsou to černé jehly od Gluess, které jsem si musela koupit kvůli Gabovi. Gab je můj šéf. Je to děsný pedant, ale jinak je to fajn chlap. Dokáže se s náma domluvit a když potřebujeme tak nás uvolní. Není jak ostatní chlapy s kterými se potkávám každý den na place.

Venku dvakrát zatroubí auto. ,,Iri je tu Gab,, volá na mě paní Morfiová. Otevřu dveře od svého pokoje a scházím ze schodů. Uvidí mě paní Morfiová a pousměje, ale je zřejmé že ji vadí co mám na sobe. Nic ale neřekne. Rozloučím se sní a jdu za Gabem do auta.

Pozdravíme se a Gab mi začne vyprávět o tom co se včera stalo v klubu. ,,Včera byl v podniku bohatý chlápek a říkal, že schání výpomoc na jednu party a požádal mě o to jestli by jsi nemohla jit ty. Dnes se za tebou staví,, oznamil mi. ,,Co je to vůbec zac ten chlápek?,, Docela mě zajimalo s kým budu mi tu čest. ,, Vůbec netuším neznám ho, ale působil dost kultivovaně.,, Připadalo mi ,že mi to oznamuje s nějakým respektem... jako by ho už znal dýl a bál se ho. Ale nechtěla jsem se hádat a tak jsem to nechala být. Zbytek cesty jsme už nemluvili a já přemýšlela co po mě ten pan kultivovaný bude chtít...

***

Hraje tu hlasitá hudba a já se kroutím na podiu kolem tyče. Pomalu kroužím boky a dávám na obdiv svůj zadeček. Rukama předjíždím přes své tělo a obmotávám se kolem tyče. Kolem mě je slušný hlouček lidí. Koukají a natahují ke mně ruce. ,,kraťasy dolů,, ozve se někde a další se k tomu přidávají. Neda mi to a rukou se blížím k lemu kraťásků, rozepnu knoflík se zipem a spadnou mi z boků na zem. Odhalím tak své krajkové černé kalhotky, neměla jsem toho jeste dost a v davu jsem zahledka jednoho kluka, který sem vubec nezapadal. Vypadal tak upraveně, slušně, příjemně,... vůbec sem nezapadal. Mé oči po něm pořád šmátraly. Nedalo mi to a vytáhla jsem ho na pódium, posadila jsem ho na židli. Rukama si prijíždím přes svá ňadra a pokračuji až k mému rozkroku. Sednu mu na klín a svým rozkrokem dráždím ten jeho. Jeho výraz zůstává neutrální, pořád na mě hledí, ale ani náznak úsměvu. To mě nabudí a začnu bohybovat svou pánví a snažím se o to, aby dosáhl rozkoše. Po nějaké době se mu v očích zaleskne chtíč, ale hned zase zmizí, jako by nechtěl, aby někdo zjistil co právě teď prožívá. Písnička dohraje a já z něj slezu. Naposledy se mu kouknu do očí a usměju se na něj. On si jen narovná košili a odchází někam do davu. Ještě chvíli se za ním koukám, ale pak začíná další písnička a tak se zas věnuju své práci.

V půlce songu přijde Valerie, že Gab chce abych za ním okamžitě přišla. Slezu tak z pódia a jdu do jeho kutlochu, kde s náma probírá závažné věci a podle Valeřiného výrazu se obávám, že to vážné bude...

Naposledy se upravím a výročím dovnitř. Tady se neklepe, jsme tu jak jedna rodina a tak tu máme volný režim, ale v tu chvíli bych si přála, abych zaklepala. Gab totiž nebyl v místnosti sám. Seděl tam s tím chlápkem s kterým jsem byla na pódiu. Určitě si šel stěžovat, že jsem na něj vůbec sahla, ale proč by sem teda lezl? Všichni vědí, že tenhle klub není jen o hudbě a chlastu. ,, Iri tohle je Erless,, oznámí mi Gab. Pan Esless vstane a potřebse mi rukou ,,Erless,, představí se mi. ,, Těší mě pane Erlssi, jsem Iris Beensová,, Koukám mu do očí a nemůžu do nich proniknout. Lidem se často koukám do očí, protože podle nich poznám, co si myslí, jak se cítí. Pan Erless je ale výjimka. Vubec se v něm nevýznám. Působí tak .....upraveně, profesionálně, vychovaně, drsně, tajemně a pro spoutu holek určitě i neodolatelně.

No...pan kultivovaný je tu...