Ta Nevinná

-3-

Posadíme se ke stolu a pak Erlesson promluví ,, Slečno Beensová, jak už jsem říkal tady Gabovi potřebuju na párty dívku, která by byla tanečnicí na mém večírku.,, Sedím tam a koukám na něj jak zmatené štěně. Čekala jsem nějaký průser a ne pracovní nabídku. Nic jsem neříkala a tak pokračoval ,,Byl bych moc rád, kdyby jste to byla vy. Když jsem vás dnes viděl a ne jen to, tak jste mě přesvědčila, že vy jste ta kterou hledám.,, Potěšilo mě, že jsem ho potěšila, že jsem se mu líbila, ale nebyla jsem si jistá jestli to mám vzít. ,,Na podrobnostech se domluvíme ve středu. V šest vás vyzvednu před vaším domem.,, Oznámí mi jako by to bylo uzavřené. ,,Pane Erlessi moc si vážím vaší nabídky, ale nejsem si úplně jistá, že vaší nabídku přijmu. Řeknu trochu s obavami. On se na mě upřeně zadívá a řekne ,, Nechte mě abych vás přesvědčil ve středu na té večeři. Nutit vás do toho nebudu,, nakonec se rozhoupu a odpovím ,,dobře, nechám si to ještě projít hlavou,, Pan Erless se nepatrně usměje, postaví se a už se chystá k odchodu. ,,Ve středu v šest slečno Beensová,, řekne hrubým hlasem. Ještě kývne na Gaba a odchází z kanceláře pryč. Nervozitou vydechnu a posadím se zpět na židli. ,,Myslím, že to není dobrý nápad Iri,, promluví na mě po chvíli Gab. Trochu se leknu, úplně jsem totiž zapomněla, že on je v místnosti také. ,,Mám z toho smíšené pocity ,, odpovím mu se sklopenými víčky. ,, Vím, že neznáš ještě všechny podrobnosti, ale pan Erless není tak nevinný člověk jak se zdá na první pohled. Nechci ,aby ses zapletla do něčeho špatného,, řekne mi. Mám, ale pocit, že ví něco víc než já. Z jeho hlasu je cítit obava, smutek a naděje. ,,Možná kdyby jsi mi řekl proč je to špatné tak bych měla důvod říct ne.,, Řeknu už trochu naštvaně. Vždy jsme si vše říkali tak proč najednou takové tajnosti? ,,Rád bych ti to všechno řekl, ale nemůžu,, s těmi slovy zabloudí Gabovy oči k jeho prstům se kterýma si nervózně hraje. To už mě vážně namíchne, vstanu ze židle a zakřičím na něj ,,Tak si to nech pro sebe!,, Zabouchnu za sebou dveře a nechám tam udiveného Gaba se zapnutýma rukama.

Rázným krokem odcházím pryč. Slyším už jen ránu, která se ozvala z Gabova kutlochu. Pokračuju v cestě chodbou dál a dál. Stejně si to jen Gab vybíjí zlost, jako vždycky když ho někdo naštve. Jediný kdo má právo být naštvaný jsem já! Vždy jsme si vše říkali, ale najednou když jde o práci s panem kultivovaným tak se změní na záhadného jako je on?! Kašlu na něj rozhodnu se jak já budu chtít. Potřebuju se rozptýlit a tak udělám to první co mě napadne. Sednu si za bar a začnu do sebe nalývat jednoho panáka za druhým. Po několika skleničkách vylezu na bar a začnu se pohybovat do rytmu písničky.

***

Otevřu oči a pocítím strašnou bolest hlavy. Rozhlédnu se kolem sebe. Jsem ve své posteli a naštěstí oblečená. Vyhrabu se zní a jdu do koupelny, kde si napustím si vanu a ponořím se do vroucí vody. Snažím si vzpomenout co se stalo po mé hádce s Gabem. No nedá se tomu říkat hádka, ale naštvaná jsem stále. Proč mi nechce říct pravdu? Nikdy jsme neměli tajemství, sice to je můj šéf, chováme se k sobě jako bratr a sestra. Většinou to je, ale on kdo má taha z bryndy.

Scházím dolu ze schodů, když v tom se předemnou objeví paní Morfiová. ,,Tak mladá dámo, tvoje noční výlety skončily !!! Co si o sobě vlastně myslíš?! Že se budeš vracet domů ožrala?! Dala jsem ti volnost, ale tímhle můj pohár trpělivosti přetekl ! Od teď budeš doma do jedenácti!!,, křičela na mě paní Morfiová. Koukám na ní a nevím co mám říct. Vůbec nic si ze včerejší noci nepamatuju. Od té doby co jsem odcházela od Gaba mám okno. ,, Omlouvám se vám, slibuju, že už se to víckrát opakovat nebude,, vysoukám ze sebe odpověď. ,,To máš pravdu, protože teď se budeš slečinko smekat,, odpoví mi naštvaně. Nemá cenu se s paní Morfiovou dohadovat. Akorát bych si to zhoršila. Doufám jen, že mě pustí ve středu na tu večeři...