Ta Nevinná

-9-

Koukám na jeho obličej neschopná slov. Je to Gab, ten kterej nechtěl abych jsme šla tak mě tu drží v náručí a dělá jaki by to bylo naprosto normální.

Konečně se na mě koukne a promluví ,, jedem domů, už tu nemůžeš být. Koukni se co jsi udělala. Totálně jsi pod sebou podtrhla podlahu. Jsou tu lidi z dost vlivných míst a ty ses tu zapsala jako ta na baru co se pomalu svléká,, je dost naštvaný, ale to nic nemění na tom, že nikam nejdu. ,, Gabe pust mě, nejdu nikam. Chci tu bejt a užít si party!,, kuňknu. Gab mě postaví na zem, vezme můj obličej do dlaní a zpříma mi koukne do očí. ,,Iri, tohle není dobrý nápad. Prosím aspoň jednou mě poslechni,, jeho hlas zní vážně ustaraně, v očích se mu něco chvěje. Odráží se mu tam strach, obavy, naděje a prosba. Nedokážu dál hledět do jeho očí a tak uhnu pohledem na své boty. Nic neříkám,ale on stále vyčkává.

Ozve se ohlušující rána a pak už jen křik. Gab mě chytí a utíká semnou do nějaké místnosti. Vytáhne zpoza opasku pistoli. ,,zůstaň tu a ani se nehni,, řekne naléhavě a běží pryč. Vyděšeně sedím a hledím na jeho záda. Slyším výkřiky a vystřeli, krčím se v koutě se zarytýma ušima.

Někdo mi přitiskl k hlavě něco studeného. ,,postav se a zkus jen ceknout,, zařve na mě. Pomalu se postavím a jdu tam kam mě dotyčný vede. Nohy se mi třesou a tak má chůze vypadá spíš jako chůze staré babičky.

K chlapovi přijde několik dalších chlapků ,, co sní uděláme? ,, zeptá se ten co drží pistol u mé hlavy. ,,jako ovečka poslouží dobře a když jsem jí viděl dnes na baru tak si i pořádně užijeme,, řekne výsměšně chlap s černými vlasy. ,, nee prosím pusťte mě, já vám k ničemu nebudu,, prosím, ale oni se začnou smát. ,, ty nám posloužíš na víc věcí,, odpoví ten s černými vlasy. Ucítím boles ze zadu hlavy a najednou se propadám do tmy.

***

Otevřu oči, jsem přivázaná k židli. Nohy mám od sebe a ruce za zádama. Děsně mě bolí hlava, snažím se vyprostit z provazů, ale nejde mi to. Čím vice pohybů dělám, tím víc se mi lano zařezává do mých končetin.

Otevřou se dveře a v nich stojí nějaká osoba. Podle postavy je to chlap, ale nevidím ho je tu moc tma. Zavře dveře a jde ke mě. Ten parfém mi je povědomí. ,, ahoj Iri,, promluví a mně. Jako by se mi srdce zastavilo. Ten hlas bych poznala všude ,, Jaku? Prosím pomoz mi ,, prosím. ,,Tobě to Iri ještě nedošlo viď! Nejsem tvůj kámoš, jen jsem chtěl získat tvoji důvěru a dostat informace o Erlessovi. Díky tobě jsem zjistil kde bude dnes večer. Bohužel se nám ho nepodařilo zabít a teď někde lítá, ale on se vrátí. Pro tebe určitě, jsi jeho nový objev, jeho nová hračka.,, řekne výsměšným tónem. ,,On se pro mě, ale nevrátí. Skoro se neznáme, nezáleží mu na mě.,, špitnu. ,, Už to, že ti poslal kytky a můžeš mu tykat je zázrak, ale za to, že zastřelil mého kámoše se mu pomstím.,, odvětví hrubým hlasem. ,, Sebastian by urcitee nikoho nezabil! Je to slušný člověk i když trochu náladový.,, odvětím. Můj hlas zni mnohem jistěji než jsem očekávala. Jake se začne smát, ale ne už tím jeho typickým chrchlavým smíchem, nýbrž výsměšným. ,, Erlesson a slušnej?! Ten který je z nás nejhorší? Ten největší krvežíznivej vrah?

Přijde ke mně ještě blíž, rozváže mi ruce od židle a vleče mě ke stěně, kde je připevněná tyč. Chtěla jsem se z jeho sevření dostat, ale Jake je silnější. Přivázal mi ruce nad hlavu k tyči. Vyděšeně jsem se na něj koukala, nevěděla jsem co semnou bude. ,,Jacobe, okamžitě mě pusť,, zařvu na něj, ale je mi to prt platné. Rozrhne mi šaty, a svýma nechutnýma rukama na mě začne sahat. ,, Jacobe okamžitě potrestaň,, řeknu už zoufale. Jemu je to ale jedno co říkám. Rozthne mi šaty a já před ním stojím jen ve spodním prádle. Začnu křičet, ale to jsem neměla dělat. Okamžitě mi na tváři přistála facka. Vyděšeně na něj koukám a nával strachu se začíná stupňovat. Už se neodvážím ani pípnout. Jen tam tak stojím s rukama přivázanýma nad hlavou a modlím se aby to už skončilo. Jacobovi ruce přijíždí po mých ňadrech, přes mé bříško až k mému rozkroku. Všechny svaly v těle se mi náhle stáhnou. Snažím se mu znepříjemnit přístup, ale vůbec to nepomáhá. Jeho ruka je už na mém stehně, zavřu oči a najednou ucítím prudké trhnutí. To byly mé kalhotky, které pak odhodil někam do kouta. Lepil se na mě, svými prsty po mě pořád předjížděl. ,,Notak uvolni se. Vím, že to chceš stejně jako já,, promluvil na mě Jake. Byl tak slizký a neodbytný, a tak jsem na něj z posledních sil začala řvát ,, Jacobe, okamžitě mě pust, udělám cokoliv jen mě nech jít...,,

Jake se jen pousmál, rozvázal mi ruce a dovlekl mě za vlasy k posteli. ,, Lehni si a ruce dej nad hlavu,, Udělala jsem to co po mě chtěl. Lehla jsem si, on už byl svlečený, klekl si nade mě a rukama mi roztáhl nohy. V tu chvíli jsem litovala toho co jsem řekla, ale aspoň tak budu moct varovat Sebastiana, že po něm jde a taky najít Gaba jestli je v pořádku.

Jeho ruka mi zajela mezi mé nohy. Nejdříve přijíždí přes mé pysky, až se probojuje k mému ploštěváčku. Všechny me svaly jsou stažené a chce se mi brečet. Dobrovolně jsem se odevzala takovému...vrahovi. Vůbec mě nešetří a vrazí do mě dva prsty. Bolí to a tak ze mě vyjde zaúpění. ,,Uvolni se princezno, nebude tě to tak bolet,, řekne a pohladí mě po tváři. Ucuknu před jeho dotykem a on jen nesouhlasně zavrtí hlavou. ,,Nezapomeň, že já jsem tu ten, kdo tu určuje pravidla,, řekne a v tu chvíli do mě vrazí ten svůj kolík. ,,aaa,, vyjde ze mě zaúpění a on se jen usměje. Děsně to bolí, mám pocit, že mě rozthne. Snažím se před jeho pohyby uhýbat, ale moc to nejde. Drží si mě blízko u těla a svírá mi ruce, při každém jeho pohybu se jeho svaly napínají. Má krásné tělo, ale v tuhle chvíli k němu mám odpor. Po nekonečných jeho přírazech a strašné bolesti se jeho dech zrychlí a dojde až ke svému vrcholu.

Vyklouznu z jeho sevření, každý můj pohyb mě šíleně bolí. Začnu hledat šaty z kterých moc nezbylo. Zakryju s nimi aspoň část svého těla a jdu ke dveřím. Chytím za kliku, ale je zamčeno a tak se zeptam Jacoba ,,Jaku, kde jsou klíče?,, On se na mě jen podívá a usměje se. To už mně ale nedá a zvýším hlas ,,Jacobe, kde jsou ty klíče!!,,