Ta Nevinná

-8-

Je čas, čas na přípravu na tu slavnou párty. Měla bych si vzít šaty, ale mně se nechce. Začnu přemýšlet o krátkých křesťáskách a tílku, ale když si to na sebe vezmu tak to okamžitě zavrhnu. Ne že by mi to neslušelo, ale doprovod pana kultivovaného nemuže takhle přijít oblečen. Sáhnu do skříně pro krásné kremové šaty, ke kterým si vezmu menší jehly. Prodlužují mi nohy. Pak už zbývá jen nalíčit a vydat se dolů a čekat na odvoz.

Je přesně 19:00 a můj odvoz stojí před mým domem. Rozloučím se s paní Morfiovou, která právě seděla ve svém křesle a koukala se na Dr. House. ,,uži si to holčička,, řekla mi panií Morfiová. Já jí jen poděkovala a šla ven.

Před domem stála velká černá limuzína. Zarazila jsem se v půlce pohybu a jen jsem na ní zírala. To nemůže být můj odvoz, ne pro holku jako jsem já. Z auta vystoupil pan Erlesson ,, Dobrý podvečer slečno Beensová.,, pozdravil mě a otevřel mi dveře. ,, Dobrý,, odpověděla jsem mu. Posadila jsem se do auta a on je za mnou opatrně zavřel. Posadil se vedle mě a dal znamení šoférovi a auto se rozjelo.

Cesta netrvala moc dlouho. I když někomu se to jako dlouho může zdát. Celou cestu bylo ticho, jen naše pohledy se párkrát střetly, ale to bylo vše. Bylo mezi náma určité napětí, oba jsme chtěli něco říct, ale jako by nikdo z nás nechtěl začít

Auto zastavilo před velkým domem. Vypadal dost luxusně. Velký, prosklený dům s velkou zahradou. Všude se ozývala hlasitá hudba. Pan Erlesson mi otevřel dveře a nabídl mi své rámě, které jsem s radostí přijala.

Vešli jsme do domu, který byl narvaný k prasknutí. Všude plno lidí, ať už střízlivých nebo přiopitých. Mé oči těkaly od jedné věci k druhé, nemohla jsem se té krásy a nespoutanosti, kterou dům vyjadřoval zbavit. ,, Máte to tu nádherné pane Erlessone,, řekla jsem mu po dlouhé době mlčení. ,, Děkuji slečno Beensová, ale co kdybychom si začali takat? Já jsem Sebastian,, řekl příjemným hlasem, který jsem u něj ještě neznala a natáhl ke mně ruku. ,,Iri,, odvětila jsem a stiskla jeho ruku. Byla teplá, jeho stisk byl pevný a svůj pohled upíral do mých očí. Nevydržela jsem to a uhla jsem před jeho pohledem. Na tváři měl vítězoslavný ušklebek. ,,co si dáš k pití?,, zeptal se mě ,, bílé víno prosím,, naši objednávku vyřídil na baru. Barman nám hned dal pití, poděkovali jsme a pan Erlesson ... teda Sebastian mě vedl k hloučku mužů v černých kvádrech.

,,Zdar hoši,, pozdravil je Sebastian. ,, čus Sebe,, všichni zvolali. ,, tohle je Iri,, představil mě Sebastian ,, ahoj,, pozravili mě sborově. ,, To je zas další štětka na dnešní noc? ,, zeptal se ho vysoký blonďák. Okamžitě jsem strnula a upřela svůj pohled na blonďáka. ,,Drž hubu Marku,, stěkl po něm kluk vedle něj. ,,ježiši, ty nadělaš,, Sebastian jen stál a nic neříkal. Mě to ale dost štvalo, jestli to tak je tak ať počítá s pořádnou pomstou. ,,omluvte mě prosím na okamžik,, řeknu a vzdálím se od nich.

Sednu si na bar a barman se me zeptá ,, tak co si dáte?,, ,,něco po čem zapomenu na to jak se jmenuju,, řekla jsem, ale ne proto, že jsem byla naštvaná, ale potřebovala jsem se uvolnit. Barman mi to podal, když v tom si ke mně přisedl Sebastian ,,už jsem ti řekl, že ti to moc sluší?,, složil mi kompliment, ale mně v hlavě pořád zněla věta: To je zas další štětka na dnešní noc? ,,děkuju,, řeknu trochu podrážděně. Možná, že bych mohla něco provést.

Vstanu ze židle a postavím se na bar. Rozkročím nohy, abych měla dobrou stabilitu a začnu kroutit svými boky. Rukama si prohrábnu vlasy a sjíždím níž přes mé křivky k mému pevnému zadečku. Vezmu si okraj šatů a trošku je vytáhnu výš. Předkloním se aby bylo vidět na má ňadra, ale pak se hned narovnám a začnu po sobě předjíždět svými prsty. Koukám po davu, abych tam našla Marka. Ukážu mu jaká jsem štětka. No možná to taky bylo kvůli tomu abych naštvala Sebastiana.

Našla jsem ho nedaleko baru, naše pohledy se střetly. Ukázala jsem mu prstem ať ke mně přijde. Mark jen kývnul a vylezl za mnou. Přijdu k němu blíž a rukama prijíždím přes jeho hrudník, otvírám se mu o rozkrok a stále se mu koukám do očí. Mark mě najedno chytne kolem pasu, přitiskne si mě k sobě tak, že cítím teplo jeho těla. Najednou se nademě předkloní a já jsem tak donucena se prohnout v zádech. Markova hlava se blíží k mému hrudníku. Přejede ho pohledem a pak už mi uštědří polibek na krk.

V tom okamžiku mě někdo strhne pryč. Ocitnu se v náručí někoho jiného. Kouknu se na toho kdo mě drží v náručí. Když uvidím tu tvář srdce se mi na chvíli zastaví. Vykulím na něj oči a mlčky na něj koukám...