Ta Nevinná

-4-

Odejdu do kuchyně, kde si vezmu jablko a zas se vrátím do svého pokoje. Sednu si k notebooku a začnu dělat prezentaci do školy. Nikdo ve škole naštěstí neví co dělám večer. Kdyby se to dozvěděli tak by mě okamžitě vykoupli. Chodím totiž na právnickou školu a když porušíme jakýkoliv přestupek tak můžeme říct studiu sbohem.

Vše do školy už mám a tak si zapnu facebook a kouknu se co je ve světě nového. Škola mi začíná až od desíti takže není kam spěchat. Ještě shlédnu pár videi a pak už se musím jít obléct a vyrazit na cestu.

Jdu do školy a mám špatný pocit, jako by mě někdo sledoval. Naštěstí se zanedlouho ke mně přidá i Sky. Mám hned lepší pocit. Ona je stejně praštěná jako já. Všechny mé obavy se rozplynou, smějeme se při vzpomínce na to, jak jsme parádně napálily Johna. Jeden by řekl, že jsme z toho už vyrostli, ale není nad to se vrátit zpět do dětských let.

***

Je tu nuda jako obvykle. Jedna nudná hodina za druhou, až do hodiny, kdy jsme měli právo s Měchryčem. Právě byl zabrán do výkladu právních norem, když v tom někdo zaťukal na dveře. Z poza dveří vykoukla paní sekretářka ,, Omlouvám se že ruším pane kolego, ale potřebovala bych si vypůjčit slečnu Beensovou.,, řekla svým jemným hláskem. ,, ovšem,, odvětví učitel a pokyne na znamení, že můžu odejít.

,,Slečno Beensová, dnes zamnou byli dva muži. Mám vám předat tento vzkaz,, řekne a podá mi bílou obálku. Vůbec nevím od koho to je. ,,To musí být omyl. Ja od nikoho nic nečekám,, odpovím jí a snažím se ji vrátit obálku, ale ona odmítne. ,,Pánové říkali, že budete protestovat a tak vám mám ukázat toto,, podává mi další obálku na které je mé jmeno. Tu už přijmu. Sice pořád vůbec nevím od koho by mohla být, ale začínám být dost zvědavá. Chci se otočit a odejít zpět na hodinu, když v tom na mě paní sekretářka promluví ,, mám vám vyřídit, že ne vše je takové jak se zdá,, Udiveně na ní koukám. Ona se jen otočí a jde chodbou zpět do své kanceláře. V ruce mám stále vzkaz s obálkou, má zvědavost se začíná stupňovat, musím vědět kdo to napsal! Právo ale utíká a já tu pořád stojím. Zamknu korespondenci do skříňky a jdu na hodinu.

***

Potichu si sednu do lavice, abych netušila učitelův výklad. Snažím se soustředit na učivo, ale pořád musím myslet na to kdo to poslal a co mi píše. Zbytek hodiny utíkal strašně pomalu, píšeme zapisky do sešitu a já ani nevím co píšu. Všechny mé myšlenky se točí jen kolem jedné věci... kolem dopisu...

Sláva, nekonečně dlouhá hodina skončila. Rychle se zvednu z lavice a jdu pro dopis. Odemknu skříňku popadnu věci a jdu domů.

***

Odhodím tašku ke stolu, vezmu si dopis se vzkazem a sednu si na postelel. Otevřu vzkaz a začnu číst...

Ve středu v šest

Pan Erlesson? Jestli si hraje na tajemného a romantického tak se mu to nehorázně daří. Sázka, že kdyby to dostala jakákoliv jiná holka, tak by tu skákala až ke stropu. Sáhnu po dopise, opatrně ho roztrhnu, vyndám dopis a nechám se unášet písmeny...

Dobrý den slečno Beensová,
Dřív než vyrazíte do klubu, zastavte se ve vedlejší kavárně D.Y.C. cafe. Budete tam v sedm. Paní Morfiové řekněte, že jdete s Marxem vašim kamarádem ze základky na kafe.
Buďte přesná.

Přeji hezký zbytek dne.
Erlesson

Nevěřícně jsem za na to koukala. Jak někdo může být tak sebejistý. Ani neví jestli se mi to hodí a už je to samozřejmost? Ten člověk je vážně strašnej. Odhodím dopis na postel a jdu dělat veci do školy, dnes jsme toho totiž dostali požehnaně...

***

Je čas vyrazit, jen musím vymyslet co řeknu paní Morfiové. Nemůžu říct, že budu s Marxem, když se budu vracet kolem druhé domů a přespání by mi nedovolila. Leda, že bych spala u Sky. Super takže plán mám. Teď ještě něco na sebe a můžu vyrazit.

Má to být v kavárně, takže bych měla jit slušně oblečená. Vytáhnu ze skříně legíny a tílko, ale usoudím , že na schůzku s mým možná budoucím zaměstnancem se to nehodí. Vezmu si teda černé šaty bez ramínek, které mi končí v půli stehen. K tomu černé lodičky, vlasy nechám volně splynout s mými rameny.

Seběhnu schody a zakřičím ,, jdu s Marxem ven a přespím u Sky,, dlouho se nic neozývá a tak se jdu podíva co se stalo. Paní Morfiová spokojeně oddechuje ve svém křesle s knížkou na prsou. Seberu ji a položím na stolek vedle křesla, na knížku položím vzkaz, aby se o mě nebala. I když po minulé noci si myslím, že jsem ji starostí udělala víc než dost. Ještě přikryju paní Morfiovou a pak už odcházím ven.

Je krásné slunečné počasí a tak jdu pěšky. Sice mě budou bolet nohy, ale to je jedno. Mám dobrou náladu nevím proč, ale mám pocit, že dnešek bude ještě dost zajímavý...