Tuto kapitolu věnuji Artemisovi.Díky, Uli.
A je tu čtvrtek. Rozhodla jsem se přihlásit do nějakého kroužku. Zřejmě florbal. Ten já miluju. Na základce jsem byla nejlepší hráč. Na gimplu, kam jsem do teď chodila, jsem na tom byla stejně. Lepší než všichni kluci.
...
,,Tak se připravte, pozor, písk."
A hrálo se. Já to prožívala s nadšením. Máme tu dobré hřiště, naštěstí jsem si s sebou vzala to nejnutnější: florbalku.
V týmu jsem s ňákým Erikem, Šimonem, Pepou (kterýmu všichni říkají Pope) a s Klárou. Jsme ti jen dvě holky. Tak jsem se s ní dala potom do řeči.
...
,,Tak to máš dobrý. Mě sem taťka donutil jít."
Je to vlastně zvláštní. Já tu jsem dobrovolně, přitom jsem zjistila, že jí to jde vlastně líp než mně. To se moc nestávalo. Ale co. Je to fajn holka, až na to, že toho moc nenamluví.
...
,,Market, jsi tu?"
Po chvilce ticha se ani nemusím ptát. Jako vždy: není tu. Vždy dochází až večer. Chodí do jiné třídy. Má k tomu důvod.
ČTEŠ
Julie, zatoč.
RomanceJulie je normální dívka s normálním životem. Jednoho dne se rozhodne poznat svět-odletí jen tak s jedním kufrem do Anglie. Přitom se vsadí s vlastní matkou, jak dlouho tam vydrží. Vydrží tu tíhu nového světa či bude muset zpátky domů? Je něco, co by...
