SWEET but PSYCHO 2.

Prolog

Ezra:

Co jsi pamatuji nikdy jsem neměla maminku jen tatínka a to byl Dark Link. Byl ke mně moc hodný a už jako malou mi pomáhal a učil mě všemu možnému od stylů boje až po kouzla a všelijaké pečetě. Pamatuji si jak jsem se ho jednou zeptala od koho mám ten přívěšek a on mi nedal odpověď, vždy říkal, že mi to poví až budu starší.

Dnes je mi 15 a má se uspořádat pořádná oslava. Strašně se těším.

„Ezro, zlatíčko. Musím ti něco říct." Posmutněl taťka.

„Tati co se děje?" ptala jsem se.

„Mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chceš slyšet jako první?"

„Asi tu špatnou."

„Nejsem tvůj otec." Nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším.

„A ta dobrá zpráva?"

„Vím, kdo jsou tví rodiče."

„A proč jsi mi to neřekl dřív!?" křičela jsem na teď už Dark Linka.

„Bál jsem se tvé reakce. Protože jestli jsi biď jen trochu po své matce, můžeš mě přetrhnout jako hada pouhým mrknutím oka." Tohle už jsem nemohla dál poslouchat. Běžela jsem k bráně, která má tu možnost mě přenést kamkoliv budu chtít.

„Ezro, co se děje?" ptal se mě strýc Zalgo.

„Ty jsi věděl, že mám svoji pravou rodinu?!"

„Prosím, uklidni se, jinak to tady všechno zničíš. A ano vím, že máš i pravou rodinu, ale to tvoje matka tě tehdy odvedla k nám, ale né proto, že by tě nechtěla, ale proto, aby tě ochránila." Snažil se mě Zalgo uklidnit.

„A zavedeš mě za nimi?" zeptala jsem se.

„Můžu tě tam jen poslat, ale i to je lepší než nic."

Takže první kapitolka nebo spíš prolog je na světě. Doufám, že se vám začátek zatím líbí ;)

Zatím se loučím a uvidíme se u další kapitolky ;)

-Manakria