SWEET but PSYCHO 2.

4. kapitola

Rika LightDark:

Oslava byla báječná, všichni se báječně bavili, Ezra s Lukou a Splendym dělali hlouposti a sem tam někoho pokropili vodou nebo něčím lepka-

„Ezro!" rozčílila jsem se když mě polili - počkat to je punč!

„Promiň mami, hned to napra-" dala jsem ruku na znamení že má mlčet a jen co jsem luskla prsty byla jsem suchá.

„Příště ať se to neopakuje." Pokárala jsem ji, ale nemoha jsem se na ni zlobit, byla jako já. Taky kolikrát vylomeniny a někdy i nějaká ta omluva.

„Je ti hodně podobná." Objal mě kolem pasu Jeff.

„Já vím."

„A to si ještě představ to vychovávání. Příště mi žádného prcka na starost nedávejte." Vztekal se Link a my se tomu začali smát.

„Neboj, taky doufám, že už žádné příště nebude. A když už by bylo tak budu tady a vychovám to dítě sama."

„Když už jsme u těch dětí, nezdá se vám, že se spolu ti naši dva malý nějak moc baví?" připojila se do debaty Jane. Všichni jsme se na ně podívali.

„Taky bych řekla." Odpověděla jsem.

Ještě nějakou tu hodinu jsme si povídali, sušili a smáli se. Až když bylo něco kolem půlnoci všichni šli do svých pokojů. Jen já musela ještě vyřešit jednu záležitost s temným lesem.

Dívala jsem se chvíli na temný les z balkónu. Je dost dlouho co jsem musela obnovit „papů" pro obyvatelé temného lesa.

„Zvládneme to, jako vždy." uklidňovala mě Death.

„Spíš se bojím co se stane, když neuspějeme. Teď se hraje o mnohem víc než jen o náš život. Je tu i má dcera." Oponovala jsem a povolala svoje křídla. „Takže do toho." Odrazila jsem se od balkónu a padala dolů, kde jsem teprve roztáhla křídla a letěla k temnému lesu.

Jelikož do lesa nesmím vletět musela jsem přistát na okraji a jít tam po svých.

Po asi půl hodině jsem konečně dorazila do středu samotného temného lesa. Nebylo to tu zrovna moc veselé.

Zrovna když jsem se chtěla vydat k srdci tohoto místa začali se po mě sápat duše lidí, které jsem zabila.

„To kouzlo už znovu použít nemůžeme." Upozornila mě Death.

„Toho jsem si vědoma!" chtěla jsem vytáhnout meč, ale to mi znemožnili duše. Chtěla jsem se bránit, ale nešlo to. Jednak mě ochromil strach a jednak tady bylo nebezpečné používat magii a navíc chapadla by mi taky moc nepomohla.

Podařilo se mi vytáhnout meč a tím přesekat pár duší napůl. Jenže mě někdo povalil na zem a já se nemohla hýbat. Každou končetinu mi drželo minimálně 5 duší a pomalu ze mě vysávali energii. Neměla jsem na výběr. Zkusila jsem křičet. Osvojila jsem si jaksi jednu schopnost díky které můžu pomocí svého křiku porazit nebo spíše ochromit celkem dost velké množství nepřátel.

‚Sakra! Nefunguje to. Tak ještě jednou.' zařvala jsem co mi plíce stačili, ale ani to moc nepomohlo.

„Mami! Mami! Mami!" křičela-

„Uteč, holčičko!" křikla jsem na ní, ale s ní to ani nehlo. Místo toho popadla můj meč a šla mi na pomoc.

‚Teď nebo nikdy!'

„Virtus lucem!" zakřičela jsem a do lesa prošlo několik paprsků světla a před námi se vytvořili meče. Všechny duše jsme kosili a jejich „těla" se rozpadala v prach a zároveň je to posílalo k Zalgovi do očistce.

„Tak rychle neutečete." Ozvalo se mi za zády.

„Nech nás odejít!" křikla jsem po jedné své „milé" oběti, kterou jsem zabila ohledně toho že mě chtě poslat na psychiatrii.

„Já se tě nebojím. Už jednou jsem tě zabila, dokážu to znovu. LUX!" křikla jsem a celý les osvětlilo světlo, které rozprášilo všechny duše a já zasadila poslední úder.

Avšak se mi zamotala hlava a já upadla do bezvědomí.

Pohled jedné duše:

Tak tohle se tady ještě nestalo. Blbec jeden nagelovanej. A to se k němu připojili jeho kamarádi ze školy.

Málem bych taky zemřel, ale kupodivu jsem to přežil. Najednou padala Rika na zem, ale chytnout jsem jí nemohl.

„Pomůže mi někdo!?" křičela nějaká mladá holka po lese a držela tak tak svoji dceru. Nedošla jí odpověď a já ji pomoct nemůžu. Přeci jenom jsem jenom duše.

„Měla by jsi nejdřív obnovit bariéru a dát nám papů." Zašeptal jsem jí do ucha a zase se schoval. Jenom luskla prsty a zase byla jak bariéra tak papů aspoň teda na nějaký den den.

Ezra:

Upřímně vůbec nemám šajna co se to právě stalo. Slyšela jsem že je matka poměrně dost silná, ale tohle by mě nenapadlo. Ale ten kolaps jsem vůbec nečekala.

Jenom co jsem vyšla z toho zapeklitého temného lesa teleportovala jsem se do zámku.

„Odneste jí na ošetřovnu a postarejte se aby se vyléčila!" rozkázala jsem strážným a ti ji odnesli na ošetřovnu.

„Co se tady děje?" zeptal se otec.

„No mamka byla v temném lese, tam použila nějaké kouzlo, všichni se rozpadli a ona zkolabovala." Vysvětlila jsem všechno ve zkratce. Okamžitě se rozběhl na ošetřovnu a s ním i Slendy a ostatní.

Všichni byly celou noc u mamky a já byla v zahradách a hrála si s elementy. Vytvářela jsem různé obrazce.

Takže jsem tu zase a nesu vám kapitolku. Asi je zase o ničem, ale hlavně že je. Doufám, že se vám kapitolka líbila, každý komentář i vote potěší a po případě napište co by jste změnili.

Zatím se s vámi loučím

-Manakria