SWEET but PSYCHO 2.

3. kapitola

Rika LightDark:

Nějakou dobu jsme si jen tak povídali u mého oblíbeného místa a jak to tak vypadá tak teď už není jenom moje, ale i Ezry. Zjistila jsem, že máme dost věcí společných a napravovala se ta prázdnota, která nás dělila 15 let.

Po asi hodině se přede mnou objevil fénix.

„Copak mi neseš?" zeptala jsem se fénixe, který mi přistál na rameni. Na noze měl vzkaz, který jsem si převzala a přečetla.

„Drahá Riko,

Jsme velmi rádi, že jsi v pořádku a naše dcera také. A jak už víme tak jí Zalgo dal jeho pozvánku takže je teď nejspíš u tebe. Napadlo nás tedy, že by jsme mohli všichni přijít a udělat takovou menší oslavu, že by jsme se všichni poznali. Ale asi by jsi nám musela poslat myslím si, že všem pozvánky jelikož většina ji použila nebo darovala.

S pozdravem

Slendy a Jeff." dočetla jsem dopis a po jiném fénixovi jsem poslala kamínky, které se přemění v tetování díky kterému se může téměř neomezeně objevovat v tomto světě.

„Ezro, budeme mít oslavu, která bude i poznávací. Poznáš zbytek naší rodiny a k tomu svého otce." Dopověděla jsem a zvedla se ze země.

„A kdo má dojít?" zeptala se mě Ezra.

„Jenom tvůj táta a strýcové s tetami a možná se objeví i Luka." Odpověděla jsem a vyšla ven z bariér, která obklopuje celé toto magické místo. Následně jsme se vydali na cestu do zámku, který byl celkem daleko.

„Kdo je Luka?" zeptal se po chvíli Ezra.

„Syn našich přátel." Odpověděla jsem jí.

„A jaké budeme mít oblečení?" ptala se dál.

„Vezmeme s normálně šaty, ale ty budou asi po kolena. Ale ty jsi můžeš vybrat co si vezmeš na sebe. V pokoji jsou dvoje dveře, jedny vedou do koupelny a druhé do šatny, kde najdeš celkem dost oblečení, bot a doplňků." Odpověděla jsem jí. Ona mě objala.

„Děkuji."

„Není za co. Je to má povinnost se o tebe postarat, když už jsem se o tebe nemohla postarat těch 15 let." Ukápla mi slza, která když dopadla na půdu začalo mrholit a pak pršet. Běželi jsme rychle do hradu, jelikož křídla jsou v dešti celkem na nic.

Jeff the KILLER:

„Hele došla nám odpověď!" křičel Link. Jen co jsme si všimli fénixe, ale tenhle klove. Položil nám balíček na stůl a odletěl zpět.

„Ahojte vespolek!" zakřičela Jane ode dveří.

„Ahoj strý-" chtě pozdravit Luka, ale jen co si všiml Linka a Zalga jako by zkameněl a ani se nehl. Celkem vtipný pohled.

„Neboj se nás. Já jsem Dark Link a tohle je Zalgo. Nejsme až tak zlý, ale on je spíš střelený." Ukázal Link na Zalga a začal se smát.

„Hele co se tady děje?" ptal se Zalgo.

„Ale nic, jdi spát dál." Odpověděl mu se smíchem Link. „Jde se otvírat balíček."

„Jaký?" ptal se Clock.

„Rika je s naší dcerou u ní ve světě, my se domluvili, že by jsme udělali takový seznamovací večírek, ale Rika nám musela poslat pozvánky." Vysvětlil jsem stručně Clockovi a šel k balíčku, který nám donesl fénix. Jen co jsem ho otevřel oslepila nás záře a pak už většina cítila jen bolest. Podívali jsme se na ruce a měli jsme tam malou růži.