SWEET but PSYCHO 2.

1. kapitola

Dark Link:

Jsem já to, ale kus blba. Kdybych jí to neřekl mohli jsme teď slavit bez jakých koliv potíží, ale já jí to prostě musel říct a teď to musím vyřešit.

Otevřel jsem si portál a objevil se přímo před domem, kde bydlí Rika.

„Tak do toho." Odhodlal jsem se k tomu abych zaklepal. Po chvíli mi otevřel Slendy s za ním byl Jeff s kudlou.

„Sakra lidi co se tady děje to jsem já, Link!" vychrlil jsem ze sebe, jen co jsem si všiml, že Jeff se napřahá s nožem.

„Promiň, ale je to teď trochu dost hektické. Zjistili, že Rika má dceru a myslí si, že ji má pořád u sebe, ale ona je u tebe, ale pojď dovnitř." Pozval mě Jeff dovnitř. Bylo to tu stejné, ale přesto jiné.

„To je právě to o čem jsem chtěl s vámi mluvit." Začal jsem a ve dveřích se ukázala naprosto bledá Rika.

„Co se děje s mojí dcerou?" zeptala se a začala padat.

„Moc dobře víš, že by jsi se neměla moc namáhat." Pokáral ji Slendy a dal ji na gauč.

„Jako je v bezpečí, ale když jsem jí řekl, že nejsem její pravý otec a že její matka ještě pořád žije, rozčílila se a utekla asi za Zalgem. A ten ji sem asi pošle." Dořekl jsem a všichni se na mě vražedně dívali.

„Jak jsi mohl! Mohla být ještě v bezpečí, ale ty ji takhle ohrožuješ! Ty snad ani nemyslíš!" řvala na mě Rika a mě připadalo, že je taková, jako byla kdysi.

„Riko, měla by jsi se uklidnit."

„Nechte mě!"

„Uklidni se!"

„NE! Jdu za svou dcerou." Řekla a nás jako by zmrazila.

Rika LightDark:

„Konečně jsi se rozhodla bojovat?" ozvala se mi v hlavě Death.

„Jo. Už se nikdy nevzdám a budu bojovat, už jenom kvůli svojí dceři."

„Tak to ti ráda pomůžu. Ezra je u Zalga v hradu, musíme si pospíšit, aby ji neposlal do světa lidí." Dořekla Death a vytvořila bránu do Zalgova hradu, kde jsme byli během chvilky. Jen co jsem přistála uprostřed nádvoří pocítila jsem ten krásný pocit energie, který by nabil snad i mrtvolu.

„Taky se ti tady tak líbí?" zeptala jsem se Death.

„Jo. Je tu nádherně a aspoň můžeme nechat naši moc proudit."

„To máš pravdu. Takže honem do hradu." Rozhodla jsem a ze zad se mi vylezli křídla, která byla o hodně větší než si pamatuji.

„Kde je!?" křičela jsem na všechny možné.

„Kdo?" zeptal se nějaký strážný přiškrceně, když jsem ho držela za krk.

„Riko, to by snad i stačilo." Ozval se Zalgo.

„Kde je moje dcera!?" křičela jsem a strážného zabila.

„Hlavně se uklidni. Místo toho aby se kolem tebe utvořila mlha ti rudě žhnou oči." Tohle mě probralo a já se aspoň trochu uklidnila, ale křídla si pro jistotu nechala.

„Strýčku, kdo to je?" objevila se nějaká holka za Zalgem.

„Tohle je tvoje maminka, Ezro." Odpověděl jí Zalgo.

„To není možné. Ona je přeci ve světě lidí."

„Jestli, že mi nevěříš tak nevěř, jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku." Otočila jsem se, pár krát máchla křídly a už jsem byla venku z hradu.