No Boys Allowed [CZ] ✔

#4

Tonyyyy AKA Anthony AKA Neandrtálec :D

Zazvonila jsem u Tařiných dveří. Chvilku se nic nedělo a pak na mě vykoukla její hlava.
"Čáu,"řekla vesele, ale potom si všimla mojeho výrazu. "Adelie, co se stalo?" zeptala se a zahnala mě dovnitř. "Pojď do obýváku, jsem sama doma," řekla a potom šla za mnou.
Vypálila jsem tam jak raketa a pořád jsem přecházela z jedné strany na druhou. Nedokázala jsem se uklidnit.
Tara mě chvilku pozorovala a když jsem se ani potom nezastavila, přišla, stoupla si přede mě a pevně mě chytla za ramena, abych se zastavila. "Adelie, CO...SE...STALO? Vždyť ty jsi úplně rozklepaná."
"On se mě pokusil políbit," řekla jsem zaraženě.
Tara se zamračila: "Kdo?" zeptala se nechápavě.
"Tony," zavrčela jsem.
Tara pomalu roztáhla pusu do óbrovského kolečka: "Cože?!" zapištěla potom. Teď začala po pokoji přecházet jako lev v kleci ona. "Co si to ten hajzl dovoluje?" řvala nahlas. Pak se prudce otočila a zadívala se na mě. "Nestihl to, že ne?"
Zavrtěla jsem hlavou. Tara si nahlas oddychla. Bylo mi hrozně. A nejhorší bylo, že mi bylo tak hrozně, protože jsem nevěděla, jestli je to proto, že se mě Tony pokusil políbit, a nebo protože to nestihl. Sakra, Adelie, vzpamatuj se.

"Co budeš dělat?" zeptala se mě Tara.
Začala jsem se uklidňovat. "Budu dělat, že se nic nestalo a při nejbližší příležitosti nakopu tomu blbečkovi zadek."
Tara se zahihňala: "Stará dobrá Adelie je zpět."
Kývla jsem: "Jo, byla jsem trochu mimo, ale to už je pryč. Už ze sebou nenechám takhle zacházet. I když, že by se mi tam chtělo vracet, to ani ne..." zapřemýšlela jsem nahlas.
Tara ke mně přišla blíž a pohladila mě po ruce. "Třeba už tam nebude."
Pousmála jsem se: "Třeba."

Rozloučila jsem se s Tarou a šla koupit to pečivo. A šla jsem co nejpomalej jsem to uměla. Vážně se mi totiž nechtělo vracet domů. To pomyšlení, že tam pořád bude bylo příšerné. Ne, ještě jsem nebyla natolik v pohodě, abych mu mohla nakopat prdel. Bohužel.

"Kde je ta Adelie?" zaslechla jsem, když jsem za sebou práskla domovníma dveřma. Začalo to ve mně vřít. Já mu dám, kde je ta Adelie.
Vletěla jsem do obýváku jako fúrie a zarazila jsem se. Na gauči seděl rozvalený taťka.
"No konečně! Má dcera se nepohřešuje," vstal a šel mě obejmout.
"Byla jsem akorát koupit snídani, tati," vysvětlila jsem mu otráveně a objetí opětovala.
Přišel Dylan z koupelny. "No podle toho, jak jsi vyletěla nasupená ven, to tak nevypadalo." Na chvilku se zamyslel a pak prohlásil: "Divný, že Tony se zpakoval hned po tobě. Ale ten byl zas nějaký skleslý."
Táta mě pustil, o krok ustoupil, aby se na mě podíval a měl pusu od ucha k uchu. "Tony?" zeptal se se zdviženým obočím.
"Nikdy! S ním nikdy nic!" řekla jsem až moc důrazně.
Taťka zvedl ruce, jakože se vzdává a Dylan se chechtal.
"Jdi někam, brácha," poslala jsem ho do patřičných mezí. Mu to ale vůbec nevadilo, rozesmál se ještě víc.
Naštvaně jsem šla do kuchyně. Bohužel šel za mnou taky táta. Když jsem si vytahovala donuty k snídani, opřel se o linku a pozoroval mě. "Jake přijel z Anglie." Zarazila jsem se. Jake. Ten krásný Jake co brigádničil u táty ve firmě a vždycky po mně pokukoval.
"Aha," řekla jsem jakoby nic. Táta se zasmál. Nemělo cenu mu něco nalhávat, věděl, že jsem do něj zabouchlá. Nebo spíš byla. Než jsem začala nenávidět muže a dala si předsevzetí. Co jsem totiž slyšela, tak Jake byl taky pěkný sukničkář. Podle otcových slov, se otočil za každou sukní co se kolem něj mihla. Škoda, no.

-----------------

Povídali jsme si v kuchyni u snídaně, když mi zavibroval mobil.
"Á, pořád zástupy obdivovatelů?" zeptal se pobaveně táta. Protočila jsem oči.
"Já na ně kašlu, tati," oznámila jsem mu a natáhla se pro telefon.
"To vidím, zlatíčko," mrkl na mě.
Zavrtěla jsem hlavou.

Terence: Ahojky, jak zijes? :)

To vážně? Po třech měsících si jenom tak napíše? Zhnuseně jsem zavrtěla hlavou a odhodila mobil daleko ode mě.

Terence, ten který mě měl spasit po hrůzném zážitku z mojeho poprvé. Dobrý to bylo do doby než jsem zjistila, že vlastně dělá skoro to stejné. Jeden z těch, kterému šlo zase jenom o jedno. Teď se ozval asi po třech měsících potom co mě přemlouval naposled, abych si s ním šla užít. Bože.

Chtěla jsem vědět o co mu jde, tak jsem se zase pro telefon natáhla a naštvaně naklovala odpověď.

Ahoj, normalka, ty?

Taťka s Dylanem celé moje počínání pobaveně sledovali.
"Tony?" zeptal se Dylan zase s plnou pusou.
"Jak, Tony? Ten přece nemá moje číslo," řekla jsem nechápavě.
Dylan sklopil pohled a pilně studoval vzor na ubrusu. Prudce jsem vstala.
"Dylane!" zaječela jsem.
Chtěl něco říct, ale přerušil ho můj mobil. Chňapla jsem po něm.

Terence: Taky, copak delas ve volnem case, porad nic moc?

Prý nic moc, idiot. Akorát jsem tehdy měla období, kdy jsem se často nudila a neměla co dělat. A najednou se někdo stará.

Je to mnohem lepsi. Co ty?

Zamračila jsem se.
"Tak kdo ti to píše?" zeptal se mě nedočkavě Dylan.
"Terence," řekla jsem otráveně.
"Děláš si ze mě prdel? Já toho hajzla zabiju!" rozčílil se Dylan.
"Co ti udělal?"zeptal se znepokojeně táta.
"Normálně ji využil, hajzl. Hrál si na spasitele a to jenom proto, aby se s ním vyspala," řekl znechuceně.
"Ty ses s ním vyspala?" zeptal se šokovaně taťka.
Protočila jsem oči. "Ježiši, tati. Taky nemusíš vědět všechno."
"No ne, tak jestli ti ublížil."
Dylan se uchechtl. "Napíchl ji na rožeň."
Táta mu lupl pohlavek, já jsem ho označila za prasáka a šla jsem radši k sobě do pokoje.

Terence: To je super. Co takhle se videt nektery den?

Pane bože! Za co mě trestáš?
Ne, nevyspím se s tebou.

To nevim, podle toho jestli bude cas.

Cink!

Terrence: Tak snad by sis udelala...

Právě že asi ne...