No Boys Allowed [CZ] ✔

#27

"Vy dva...spolu?" vykoktala jsem ze sebe po chvíli.
"My dva spolu co?" zeptal se Dylan.
"No já nevím, co spolu máte. Proto se asi ptám, ne?" řekla jsem nabroušeně.
"Adelie, nerozčiluj se, nic spolu nemáme. Jenom si povídáme," snažila jsem mě uklidnit Layla, ale vzhledem k tomu co měla na sobě, se jí to moc nepovedlo.
"Děláte ze mě akorát blbku," otočila jsem se na patě a šla k sobě do pokoje.

Vlastně mi ani nevadilo, že spolu ti dva jsou. Šlo mi o princip. Mohli mi to normálně říct a nedělat ze mě idiota.

Už asi tři hodiny jsem nevylezla z pokoje. Akorát se mi začínalo chtít čůrat, což byl tak trochu problém.

Potichu jsem otevřela dveře a rozhlídla jsem se kolem, jestli je čistý vzduch. Nic jsem neviděla a neslyšela, tak jsem rychle přeběhla na záchod.

Už jsem si umývala ruce, když jsem uslyšela zvonek a vzápětí hlasy.

"Zdar, kámo, pěknej ohoz," zachechtal se Tony. Do prdele.
"Nazdar, vole."
"Můžu?"
"Jasný," odpověděl můj milovaný bratr. Kdybys jen věděl, Dylane.

Povzdychla jsem si, sedla jsem si na pračku a vytáhla telefon z kapsy, rozhodnutá nevylézt, dokud Tony nezmizí. Jako bych se vrátila o čtyřiadvacet hodin zpět.

Jedním tahem palce jsem odemkla mobil a vyskočila tam na mě esemeska.

Neznámé číslo: Najdu si te a dodelam to, co jsem zacal, kote 😋

Proboha jenom to ne. Tohodle jsem se celou dobu bála a už to bylo tady. Telefon mi vypadl z ruky na zem a já jsem ho tam následovala. Kolena jsem si přitáhla k tělu a obličej zabořila mezi ně. Takhle jsem seděla asi půl hodiny, než se rozrazily dveře.

"Do prdele, to jsem se lekl," zaklel Tony. "Adelie, co tu děláš?"
Zavrtěla jsem hlavou a dál zůstávala ve stejné pozici.
"Stalo se něco, zlato?"
"Přestaň mojí ségře říkat zlato," ozval se Dylanův pobavený hlas z pokoje.
Tony si jenom povzdychl a přidřepl ke mně. "Adelie?" pohladil mě po vlasech. "Princezno, proč tady tak sedíš?" staral se.
Poslepu jsem nahmatala telefon a podala mu ho.
"Kurva," uslyšela jsem ho po chvíli nadávat. Potom už jsem jenom cítila, jak si mě přitáhl do objetí. Z očí se mi spustily slzy.

"To bude dobrý, Adelie. Hlavně neplač. Spolu to zvládneme, hm?" snažil se mě Tony uklidnit.
"Nebude to dobrý, Tony. On si mě najde, sám jsi to četl."
"A ty si jako myslíš, že já s Dylanem ho necháme, aby ti něco udělal?"
"To nemůžete uhlídat," zavrtěla jsem hlavou.
"Co nemůžeme uhlídat?" uslyšela jsem za sebou ostražitý hlas Dylana.
Zvedla jsem hlavu a viděla jsem jak Tony kývl hlavou směrem k mojemu telefonu, který teď ležel na pračce.

"Ten zmetek," vydechl nenávistně Dylan, když si přečetl tu osudnou zprávu. "Tohle mu nedaruju. To mu jenom tak neprojde," vrtěl hlavou a zase rudnul.
"Dylane, neblbni," pokusila jsem se mu vymluvit jakoukoliv kravinu, která mu právě vyvstanula na mysli.
"Nebude sahat na moji malou sestřičku! Už jednou jsem ho na to upozornil a víckrát to dělat nehodlám. Kurva už!" zařval, až jsem poskočila a Tony si mě k sobě víc přitisknul. Ani jsem si neuvědomila, že mě pořád objímá. A že já mám ruce na jeho hrudníku. Super no.
"Já už nejsem malá, Dylane," zašeptala jsem.
"Sakra, jsi malá, na tohle jo. Já nenechám nějakého blbečka, aby ti ublížil," zamumlal, potom se otočil a odešel pryč z bytu.

"To je v hajzlu, Tony," vydechla jsem a konečně jsem se od něj odtáhla.
"Nic není v hajzlu, Adelie," řekl a zase mezi náma zrušil tu mezeru, kterou jsem před pár vteřinama vytvořila. "Já nedovolím, aby ti ten zmetek ublížil, princezno," pohladil mě po vlasech.
Zase jsem o kousek ustoupila.
Tony se uculil: "Ty se mě bojíš?"
Zavrtěla jsem hlavou.
"Tak proč přede mnou couváš?" nepokrytě se mi smál.
"Nebojím se tebe, ale toho co ke mně údajně cítíš," vysvětlila jsem mu a zadívala se mu do očí.
Pohled mi chvíli intenzivně oplácel a řekl: "Já jsem si nedělal srandu, Adelie. Myslím to vážně." Udělal krok ke mně: "Miluju tě."

Zasmála jsem se. Spíš z hysterie než, že by mě to pobavilo. "Jak mě můžeš milovat, když o mně nic nevíš?"
"Tak to se pleteš, vím o tobě všechno, zlato."
"Nevíš nic, Tony," zavrtěla jsem hlavou. "Nevíš, jaké hnusy už jsem s klukama zažila, nevíš jak se cítím, když mi děvkař jako ty řekne, že se do mě zamiloval a už vůbec nevíš, jak se cítím, když mi borec, který mě málem znásilnil, napíše, že dodělá to, co začal. Je to hrozný pocit, naprosto příšerný a já bych ti nikdy v životě nepřála tohle zažít," poslední větu jsem už říkala v slzách, nebo spíš křičela.
Tony zase zrušil mezeru mezi náma a znovu mě stiskl v objetí: "Adelie, kolikrát ti mám říkat, že nedovolím, aby ti ten hajzl ublížil?"
"Ty nechápeš, že to není možné uhlídat? Jednou přijde okamžik, kdy se mnou nikdo nebude, kdy bude mít šanci to udělat," vzlykala jsem.
Tony mě chytil za bradu a zvedl mi obličej tak, abych se na něj podívala: "Udělám všechno proto, aby ten okamžik nenastal, princezno. Slyšíš? Všechno."
Zavrtěla jsem hlavou na znak nesouhlasu, ale Tony mě umlčel. Umlčel mě polibkem. Člověk by řekl, že v mojí situaci nebudu mít na líbání ani pomyšlení, ale mě to uklidňovalo. To, jak mi pomalu přejížděl jazykem přes rty a čekal, jestli ho pustím dovnitř.

Neudělala jsem to, odtáhla jsem se, vystrčila jsem ho z koupelny a zamkla za sebou. Emoce se ve mě praly, každou chvíli jsem cítila něco jiného a teď zrovna nastala doba, kdy jsem litovala toho, že jsem se od Tonyho zase nechala políbit.

⬆ na fotce - Layla :)