No Boys Allowed [CZ] ✔

#19

Šli jsme zrovna s Danem domů, když mi začal zvonit telefon.

Jake volá...

Dan mi ukázal palec nahoru a trochu poodešel.

"Ahoj, Jaku," špitla jsem do telefonu.
"Zlato," vydechl Jake a mně se sevřelo hrdlo. Stékaly mi slzy po tvářích.
"Můžeme se ještě teď vidět? Zítra odjíždím."
Rozvzlykala jsem se nahlas: "Jaku, já bych tě viděla moc ráda, ale nezvládnu to, nemůžu," zavrtěla jsem hlavou, i když to nemohl vidět.
"Adelie, prosím, potřebuju tě ještě vidět. Nemůžu odjet jen tak."
"Jaku, já... Já vážně nemůžu. Je mi to líto, ale byla bych na tom ještě hůř než jsem teď."
"Adelie..."
"Jaku..."
"Nezapomenu na tebe," zašeptal Jake na druhé straně.
"Já na tebe taky ne," řekla jsem roztřeseným hlasem a zavěsila jsem.

Chtěla jsem se zhroutit na zem, ale Danovo medvědí objetí mi v tom zabránilo.
"Budeš...mít...zmáčené...tričko," vyrazila jsem ze sebe mezi vzlyky.
Dan se zasmál: "To je to poslední, co mě teď trápí, Adelie."
Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do tváře: "A co jiného tě tak trápí?"
Pokrčil rameny: "Například to, že se moje nejlepší kamarádka trápí," oslnivě se na mě usmál.

Já jsem si nikdy pořádně nevšimla, jak je Dan hezký. Nebo ne, že nevšimla, spíš jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Nebo žádnou? Ani vlastně nevím, proč jsem se na to zaměřila právě teď, ale prostě mě to nějak zaujalo, jak se na mě usmál.

"Já jsem tvoje nejlepší kamarádka?" pokusila jsem se mu úsměv oplatit.
"Jo," cvrnkl mě do nosu, "nejlepší kamarádka, která neumí předstírat smích," pronesl pobaveně, chytl mě kolem ramen a vedl k našemu domu.

-----------------

Seděla jsem na posteli a jedla zeleninový salát, který jsem si nachystala na oběd, když se ozvalo klepání na dveře a vzápětí se mezi nimi objevil Dylan.
"Jak je?" zeptal se opatrně a pořád stál mezi dveřma.
Přestala jsem žvýkat sousto, které jsem měla v puse a hodila jsem na něj vražedný pohled.

Dylan si povzdychl, zavřel za sebou dveře a sedl si vedle mě na postel.
"Ségra, promiň. Já vím, že jsi naštvaná, že jsem zavolal tátovi, ale měl jsem o tebe starost."
Zvedla jsem ruku, abych zastavila jeho projev a ušklíbla jsem se: "Nemusíš mi to říkat, vím to od Tonyho."
Brácha se na mě tázavě podíval.
"Přišel za mnou včera na zahrádku, když jsem byla vydýchat tu zradu a všechno mi to 'vysvětlil'," naznačila jsem prsty uvozovky.
"To jak potom odešel?"
Přikývla jsem.
"Stejně jsem nepochopil proč se tak vypařil."
Pokrčila jsem rameny, zvedla jsem se z postele a zanesla už prázdnou misku od salátu do kuchyně.

Dylan mi ovšem pořád nedal pokoj a zase se objevil u dveří.
"Přemýšleli jsme s Tonym, že bysme si dneska skočili k moři. Nechceš vzít třeba Taru a Dana a jít taky?"
Přivřela jsem oči: "Popřemýšlím nad tím," řekla jsem, ale přesto už jsem hmatala po telefonu.

More s mym brachou a Tonym?

Napsala jsem Taře, která mi odpověděla obratem.

Tony me nezajima, ale tvojeho brachu beru :D

Zasmála jsem se nad její odpovědí a pokračovala jsem v zjišťovací akci.

-----------------

Nakonec se přidal ještě Jason s Laylou a Dan šel taky.

Opalovala jsem se na osušce, zatímco všichni ostatní dováděli v moři, když najednou se na mě snesl proud kapiček.

Rukou jsem si zaclonila oči, abych viděla, kdo to způsobil. Tony.

"Tak jak se cítíš?" sedl si vedle mě.
"Asi tak, jako když ti odjede někdo koho miluješ," oznámila jsem mu a znovu jsem si lehla.
"Tak ten pocit neznám."
"Hm," zamručela jsem.
"Ale znám pocit, když někoho beznadějně miluješ a on o tom nemá ani tušení."
Zvedla jsem se na loktech, abych na Tonyho viděla: "Já pořád nedokážu pochopit to, že máš nějaké city."
Tony se začal smát, jako bych řekla vtip roku.
"Neboj, Adelie," poplácal mě po rameni, "jednou to třeba pochopíš."
Ušklíbla jsem se a zavrtěla hlavou: "Nemyslím si."
Vyvolala jsem další smršť smíchu.

"Čemu se tu vy dva smějete?" sesunula se vedle mě z druhé strany na svou osušku Layla.
"Já ničemu," řekla jsem. Pak jsem se zvedla a zamířila se zchladit do vody. Bylo neúnosné horko.

Napila jsem se drinku, který mi přihrál číšník.
Seděly jsme s Laylou u plážového baru a kecaly o kravinách.
"Proč si mi neřekla, že s Tonym spolu chodíte?" podívala se na mě najednou.
Zarazila jsem se: "Co prosím?" zeptala jsem se ještě s náznakem pobavení v hlase.
"Vždycky, když se k tobě přiblížil jsi na mě vrtěla hlavou jako, že to nic neznamená, ale on mi dneska řekl, že spolu chodíte."
Zatřásla jsem hlavou, jakoby mi to mohlo pomoct vytřepat z ní všechny ty nesmysly, co jsem právě slyšela.
"Já teda nevím co přesně ti Anthony navykládal. Ale co vím jistě je, že nic z toho co ti řekl není pravda."

Jenom, co jsem to dořekla, jsem se zvedla a mířila za tím blbečkem.

Tony se zrovna něčemu smál s Dylanem. Super, aspoň bude bráška vědět, co je jeho nejlepší kámoš zač.

Přidusala jsem k nim: "Takže my dva spolu chodíme? Že o tom nic nevím," vyplivla jsem ze sebe nasupeně.
Tonyho úsměv se ještě rozšířil.
"Můžeš se mnou mluvit, sakra?" zařvala jsem vytočeně.
"Ségra, uklidni se," řekl Dylan poklidným tónem.
"Ty," namířila jsem na Dylana ukazováček, "se do toho nepleť. Ty totiž vůbec nevíš, co je Tony zač." Otočila jsem se zpátky na toho idiota: "Tak mluv, do prdele už," zařvala jsem na něj znovu. Toho už si všimla i Tara, Dan a Jason a začali se přibližovat.

Tony mě chytl za paži: "Pojď za mnou, vysvětlím ti to. Ale v klidu," pokusil se mě odtáhnout někam bokem.
Vytrhla jsem se mu: "Nesahej na mě," zasyčela jsem. Zakroutila jsem hlavou a smutně se usmála: "Jsi pořád stejný hajzl, Tony," otočila jsem se na patě a mířila k osušce, abych si zbalila věci a vypadla z tohodle debilního místa. Ještě mě ale něco napadlo, tak jsem se otočila a ještě směrem k Tonymu poznamenala: "Lituju tu holku, kterou 'miluješ'."
Pak už jsem na nic nečekala a šla pryč.