No Boys Allowed [CZ] ✔

#31

"Brácha, potřebovala bych ti něco říct," řekla jsem potichu směrem k Dylanovi.

Chystala jsem se mu říct o mně a Tonym. Ten u toho chtěl sice být, aby Dylan nezabil mě, ale jeho, akorát že mě přišlo, že teď je ta pravá chvíle. Seděli jsme spolu u televize a oba koukali tak trochu skrz obrazovku. Já jsem přemýšlela, jestli to na něj mám opravdu vybalit a brácha kontroloval každou chvíli telefon.

"O co jde?" otočil se na mě, ale pořád hleděl na obrazovku mobilu.
"Potřebovala bych, abys mě u toho vnímal," jemně jsem ho upozornila, že mi nevěnuje dostatek pozornosti.
Zvedl pohled: "Jo, jasně, promiň," omluvil se mi a odložil telefon vedle sebe na sedačku.
Zhluboka jsem se nadechla: "Já někoho m..."
"Promiň, Adelie. Vydrž chvilku," přerušil mě Dylan, když mu zabrněl mobil a vrhl se na něj.
Protočila jsem oči. Už jsem to mohla mít za sebou, ale ten člověk, co si říká můj bratr mi to vůbec neulehčoval.

S úsměvem na tváři chvilku zíral na displej a potom se začal zvedat. "Sestřičko, dopovíš mi to až se vrátím, jo? Musím na chvilku za Laylou."
"No jasně, kam jinam," povzdychla jsem si. "Pěkně na mě poslední dobou kašleš, bratře!" zařvala jsem za ním do předsíně.
"Ale no tak," vykoukla na mě dredatá hlava, "až se vrátím, tak ti to vynahradím," mrkl na mě.
"Tak jenom aby to nebylo o půlnoci," zamrmlala jsem si pod vousy.
"Já jsem to slyšel," rozezněl se bytem Dylanův smích ještě než za sebou zavřel dveře.
No, tak bylo fakt podařený.

-----------------

Už to bylo tři hodiny od toho, co Dylan zmizel a já jsem pořád seděla na tom samém místě v obýváku a sledovala televizi. Nebo vlastně nesledovala, neměla jsem vůbec ponětí co tam teď běží.

Tony: Princeznooooooo, chlipnik se nudiiiiii 😂

Zasmála jsem se.

A co ja s nim? Urcite zna spoustu zpusobu jak se zabavit :P

Odpověď přišla obratem.

Tony: Jo, to on by vedel, ale potreboval by k tomu slecnu, ktera bydli o patro niz nez on :D

Layla uz je zaneprazdnena mym bratrem, Anthony :D

Čekala jsem na odpověď minutu, dvě, tři, čtyři a... lekla jsem se zvonku.
Pohodila jsem telefon na stůl a šla otevřít.

"Layla ať si je zaneprázdněná kým chce, já strašně toužím potom zaneprázdnit tebe," vrhl se na mě Tony jenom jsem otevřela dveře.

Zasmála jsem se a couvala před ním, protože měl v očích ten chtivý výraz, který jsem moc dobře znala.

"Mně neutečeš, zlato. Musím se ti pomstít za to hnusný oslovení, který na mě pořád aplikuješ. A pomsta bude sladká," přimhouřil oči a napřáhl ke mně ruce.
Zaječela jsem a utíkala k sobě do pokoje. Snažila jsem se tam rychle doběhnout a zamknout se tam, ale Tony byl hrozně rychlý. Chytil mě už na prahu. Pak si mě přehodil přes rameno, což si vysloužilo daší můj skřek, a shodil mě na postel.
"A teď mi Adelie dá pušinku," zaksichtil se na mě.
Našpulila jsem pusu: "Toníček si nějak věří," chytla jsem ho za tváře.
Tony mi zabořil hlavu do ramene v záchvatu smíchu: "Gratuluju, zlato. Teď se ti podařilo Toníčka úspěšně odrovnat. Toníček," zakroutil hlavou.

-----------------

"But my love is all I have to give
Without you I don't think I can live
I wish I could give the world to you
But love is all I have to give," pěl Tony zatímco se válel v mé posteli a já jsem chystala občerstvení.
Překvapeně jsem zvedla obočí a strčila hlavu do dveří pokoje: "Backstreet Boys?"
Poslal mi vzdušnou pusu: "To všechno pro tebe zlato."
"Já neposlouchám Backstreet Boys," zasmála jsem se a když jsem šla zpátky do kuchyně dodala jsem: "Ale jak vidím, tak ty jo."

"Co jsi říkala?" ozvalo se mi těsně u ucha až mi z ruky vypadl nůž.
"Ještě jednou mě takhle vyděsíš a rozejdu se s tebou," zasyčela jsem na něj.
Tony mě silou otočil čelem k sobě: "To neuděláš, princezno," mrkl na mě.
"Myslíš?" zaculila jsem se na něj.
"Chyběl bych ti."
"Máš nechutně velké sebevědomí, Anthony."
"Používej laskavě moje vlastní jméno, zlato, nebo budu nucen ti naplácat."
"Fyzické tresty už se dneska nenosí."
"V tomhle případě jo," zasmál se Tony, přitisknul mě k sobě a plácl mě po zadku.
"Hej," zapištěla jsem.
"Ale no ták, zlatíčko," zašeptal Tony a jazykem obkroužil můj spodní ret.
Zabořila jsem mu ruce do vlasů. On mi pohladil zadek a posadil na kuchyňskou linku.
"No vidíš, že to jde," usmál se do polibku.
Pak už jsem si nevšimala ničeho kolem sebe. Tohle byla Tonyho nejlepší schopnost, přimět mě nevnímat nic a nikoho kromě něj.

"Ty vole, to si ze mě, kurva, děláte prdel, ne?!"
Tony ode mě odskočil a přitiskl se co nejblíž k lince, aby stál co nejdál od Dylana, který byl rudý vzteky.
"Brácha, uklidni se," řekla jsem opatrně
"Jak se mám uklidnit? Jak se mám, do prdele, uklidnit? Vy dva se tu cucáte a já se mám uklidnit? Tohle nemůže být pravda, ty vole," zavrtěl hlavou.
"Dyle, já..." chtěl mu Tony něco říct.
Dylan ho zastavil pohybem ruky: "Drž hubu, Tony. Ty na mě, kurva, vůbec nemluv. Já jsem ti věřil, slíbil jsi mi, že na ni nic nezkusíš!"
"To není tak jak to vypadá," rozhodil Tony rukama.
"Nemluv, sakra," upozornil ho znovu Dylan se zaťatýma zubama. "Jak dlouho jste ze mě chtěli dělat idiota, hm?"
"Dneska ráno jsem ti to chtěla říct, ale ty jsi na mě kašlal, jako ostatně teď pořád."
"Já jsem na tebe nikdy nekašlal. Sakra, dělal jsem pro tebe první, poslední a ty mě potom takhle podrazíš."
"Podrazím? Jako vážně? To není žádný podraz, sakra."
"A co to je? Jak říkáš tomu, když před nejbližším člověkem tajíš to, že s někým chrápeš? Počkat ne s někým, s mým nejlepším kámošem."
"Já s Tonym nechrápu, do prdele!"
"Ne? A co s ním teda děláš? Vždyť on nic jiného s holkama neumí, Adelie."
"Jsi trapný," odfrkla jsem si.
"Já ne, Adelie, já ne." Chytl se za hlavu: "Chráním tě jak blbec a ty mi to takhle oplatíš."
"Sakra, ty pořád nechápeš, že já už nejsem malá? Nepotřebuju chránit, postarám se o sebe sama!"
"Jo? A kde teda budeš bydlet?" ušklíbl se.
Hlavou mi proletělo něco jako obrovské zklamání z toho kluka, který měl být můj skvělý bratr. Z toho, že mě touhle otázkou vlastně vyhodil z domu.
"Kdekoliv, ale tady už ne," řekla jsem, otočila jsem se na podpatku a šla do pokoje sbalit si ty nejnutnější věci.

Přes slzy jsem neviděla, co všechno házím do tašky, ale bylo mi to v tu chvíli jedno. Prostě jsem brala to, co mi přišlo pod ruce.

"Já jsem ti věřil, Tony."
"Nemáš důvod mi nevěřit dál, Dylane. Já Adelie miluju."
"A to si myslíš, že ti budu věřit? Tobě? Ty neumíš milovat," hořce se zasmál Dylan.
"Kurva, už mě s těma kecama sereš. Víš uplný hovno o tom, co cítím," řekl podrážděně Tony.
"Jo, já vím totiž vždycky úplný hovno, Tony."

"Kdyby ses nechoval jako idiot, řekla bych ti to dřív. Nebála bych se," řekla jsem Dylanovi odměřeně, když jsem kolem těch dvou procházela pryč.

Praštila jsem za sebou dveřma, sedla si na schody a rozbrečela jsem se.
Stal se ze mě bezdomovec.