No Boys Allowed [CZ] ✔

#30

I když se mě očividně Tony chystal políbit, nezabránilo to něčí ruce, poklepat mě po rameni.
"Tak jsem tě našel," usmál se škodolibě Martin, když jsem se otočila.
Než jsem ze sebe stihla něco vykoktat, stoupl si přede mě Tony: "Máš nějaký problém, kámo? Protože jestli jo, tak ho budeš muset řešit se mnou."
"A co ty seš její? Bodyguard nebo vrchní šoustač?"
Tony zaťal pěsti a já jsem ho chytla za paži, aby neudělal něco, čeho bysme později všichni litovali. Pochopil a zhluboka vydechl: "Je to moje holka, ty kreténe. Moje holka. A já nenechám, aby jí kokot jako ty vyhrožoval."
Jeho holka?
"Já jsem tvoje holka?" zašeptala jsem s vědomím, že mě Tony neuslyší. Spletla jsem se. Sotva jsem to dořekla, stál čelem ke mně.
"Jo, ty jsi moje holka, jenom moje, jasný?" řekl a pohladil mě po tváři.
"Hele, budete tu vrkat ještě dlouho, nebo už si tu tvoji buchtu můžu půjčit?"
Tonymu se mihl plamen v očích, otočil se zase zpátky na Martina a vypálil mu jednu přímo mezi oči. Potom mě vzal za ruku a odtáhl pryč z Pubu, než stihl kodokoliv cokoliv namítat.

-----------------

"Tony?" zeptala jsem se mého kluka. Ano, čtete dobře. Mého kluka.
Byli jsme u něj doma, v jeho posteli. Oblečení, nemyslete si, že jsem mu hned roztáhla nohy.
Měla jsem položenou hlavu na jeho hrudi a on mě hladil po vlasech. Jenom jsme tak leželi a mlčeli. Než jsem to ticho přerušila.
"Copak?"
"Kdy to řeknem bráchovi?"

Dylan byl jeden z mála, kdo o mě a Tonym ještě nevěděl. Bála jsem se mu to říct, protože i když se vždycky smál Tonyho vtípkům směřovaným ke mně, věděla jsem, že takového kluka si vedle mě nepředstavoval. Ba naopak, Tony byl přesně ten typ, před kterým jsem chtěla, aby mě Dylan chránil. Teda to jsem si myslela, než jsem si s ním něco začala. Teď už jsem věděla, že to není pravda. Tony byl naprosto dokonalý přítel. Pozorný, milý, zatím věrný (dva týdny). Nikdy bych neřekla, že se takhle dokáže chovat k holce. Vždycky jsem si myslela, že jsou mu dobré akorát tak na postelové hrátky. I když možná se ke mně choval tak hezky, protože jsem mu ty hrátky odmítla poskytnout. Řekla jsem mu, že jestli to vydrží měsíc a pořád ho budu zajímat, tak o tom začnu přemýšlet a slovo přemýšlet jsem hodně zdůraznila. Aby si nemyslel, že mu za další dva týdny řeknu: "Jdem na to."

Tony si povzdechl: "Nevím, princezno. Celkem se toho bojím. Nechci o něj přijít. O tebe taky ne. A nevím jak to skloubit, protože Dylan bude nasranej, hodně nasranej. Nejednou mě upozorňoval, ať se neopovažuju na tebe sáhnout."
"Layla mi říkala, že bysme mu to měli říct. A má pravdu, je mi to blbé vůči ní i ostatním. Všichni okolo bráchy to ví, ale před ním musí hrát, že se nic neděje a my dva se pořád nesnášíme."
"Já jsem nikdy neřekl, že tě nesnáším. Já jsem tě měl vždycky rád," poznamenal důležitě Tony. "Tys mě snad někdy nesnášela?" zvedl hlavu, aby mi viděl do obličeje.
Pokrčila jsem rameny: "Byla doba, kdy jsi mi hodně lezl na nervy. A není to tak dávno."
"Jsem hluboce raněn," nechal Tony hlavu zase spadnout na polštář.
"Ale kuš," zasmála jsem se a sedla jsem si vedle něj.
"Kam jdeš?" zeptal se Tony smutně.
"Usmířit si tě," řekla jsem potichu, když jsem se blížila k jeho rtům.
"Bude sex?" přerušil mě s pobaveným výrazem.
"Blbečku," zasmála jsem se a bouchla ho do ramene. "Vždycky musíš všechno pokazit."

Tyhle poznámky byly na denním pořádku. Věděla jsem, že si ze mě Tony dělá akorát tak srandu, i když na druhou stranu mi bylo jasné, že doufá, že jednou moje odpověď bude kladná. Ani si nedokážu představit, kdy naposled musel tak dlouho abstinovat. Protože dřív bylo jeho minimum dvě za týden.

"Né, promiň, Adelie. Víš, že si ty kecy nedokážu odpustit."
"No, to už jsem si všimla," povzdechla jsem si a šla k zrcadlu upravit si vlasy. Trčely mi na všechny strany a mě to neuvěřitelně rozčilovalo.

"Kam se chystáš?" zeptal se mě Tony šeptem, když si stoupl za mě a chytil mě za boky.
"Domů."
"Né," zaržál Tony a zabořil mi hlavu mezi krk a rameno. "Nepustím tě," zamumlal potom.
"Budeš muset."
"Princezno, nenechávej mě tu," začal mě líbat na krk.
Potlačila jsem vzdech, protože mi bylo jasné, že bych odtud tak rychle neutekla.
"Musím," řekla jsem, vykroutila jsem se Tonymu a spěchala rychle ke dveřím, aby mě nechytil.
Zaklapla jsem je za sebou a když jsem scházela ze schodů, ozvalo se zhora: "Jsi na mě zlá."

Zasmála jsem se a chystala se strčit klíč do zámku, když mě vyrušil Jasonův hlas.
"Ty jsi zlá na toho nejvyššího?" smál se.
"Cože?" otočila jsem se na něj s nechápavým výrazem.
"No, ten hlas zhora ti říkal, že jsi na něj zlá," smál se mi pořád Jason. "Ale netušil jsem, že bůh má Tonyho hlas. To mě fakt nenapadlo," teď už se přímo řehtal.
Když jsem si představila Tonyho jako boha, rozesmála jsem se taky.

"A co jinak, jak jde život?" zeptal se mě Jason, když jsme se dostatečně vysmáli.
"Ale jo, poslední dobou celkem v pohodě," uculila jsem se.
"Slyšel jsem," zamrkal Jason významně.
Vykulila jsem oči.
"No netvař se, ségra mi to řekla."
"Ale…," vyrazila jsem ze sebe.
"Neboj se, vím, že Dylanovi nesmím nic říct," pohladil mě po rameni.
"Ufff," oddechla jsem si.
"Ty se ho asi hodně bojíš, že?"
"Nedovedeš si představit jak moc."
"V pohodě, ode mě se vážně nic nedozví," usmál se na mě povzbudivě Jason.
"Děkuju."
"Kamarádi si musí pomáhat, no ne?" rozevřel náruč a já jsem ho objala na znak vděčnosti.

⬆Na fotce Jason 😊