Bodyguard [CZ Larry Stylinson]

Bodyguard [21]

James mi ještě tentýž večer sdělil, že jede na dva dny do Skotska a že to tak tady mám teď celé na povel. Ono se to řekne někdy na povel, ale naštěstí zrovna u Harryho je to v pohodě. Teda, ugh, v pohodě. Po tom, co se ještě před pár hodinami stalo... no nevím, či to bude s ním v pohodě.

Společně jsme to pak šli i říct Harrymu, který ode mě zcela těkal pohledem a snažil se dělat, že tam nejsem. I když to moc dobře po tom, co se asi před půl hodinou stalo, nejde. I já se mu snažil vyhýbat pohledem, protože to fakt bylo šílené. O to šílenější to bylo kvůli tomu, že tady byl jeho otec.

Oba jsme se s Harrym rozloučili a šlo se spát. Teda, nevím, jak na tom byl Harry, ale já jsem rozhodně usnout nedokázal. A to jsem se opravdu snažil. Stále jsem se převaloval na posteli zleva doprava, chvíli jsem hrál na mobilu hry, pak si zase četl. Nebo se procházel jen tak po pokoji. Stále jsem musel myslet na to, co se dneska večer stalo.

A taky jsem přemýšlel nad tím, co by se vlastně stalo, kdyby Harryho otec nepřišel. Líbal bych ho dál? Ale vždyť jeho rty... ty jeho rty byly tak dokonalé. Ne, Louisi, vzchop se! Proboha, máš ho chránit a ne se s ním olizovat a nedej bože se do něj zamilovat!

Nakonec se mi podařilo usnout asi okolo druhé hodiny ranní, protože to opravdu dříve nešlo. A tak jako tak to bylo jistě únavou.

Ráno mě vzbudil hluk z kuchyně, a protože James už tady nebyl, došlo mi, že jediný, kdo může teď dělat něco v kuchyni je Harry. Protřel jsem si oči a podíval se na hodiny. Fúú, bylo půl desáté! To jsem vážně spal tak dlouho? Sakra..

Protáhl jsem se, oblékl si tepláky a tričko a šel dolů.

„Co tady proboha vyvádíš?" uchechtl jsem se a opřel se o futra. Bylo vidno, že mě neslyšel a ani nečekal, protože poskočil.

„Uhm.. já.. já.. chtěl, snídani udělat, víš.." otočil se na mě a já mohl vidět, jak je rudý v obličeji. Držel jsem se, protože jinak bych se začal dost hlasitě smát. Místo toho jsem mu po chvíli šel pomoci s úklidem nádobí, přičemž jsme se párkrát sebe i dotkli a mě projela zvláštní jiskra, energie, ani sám nevím, jak to vlastně nazvat.

Pak jsme společně udělali na snídani nějaký salát, já nám uvařil kávu a pak už jsme se jen bavili, jedli a pak uklidili. Na oběd jsem nám objednal čínu, protože nám naše ranní kulinářské vymýšlení snídaně bohatě stačilo, a navíc jsem měl na ni fakt hroznou chuť.

Během oběda mi Harry navrhl, no spíše mě požádal o to, že by potřeboval do obchodu, protože jeho otec slaví za 4 dny narozeniny. A on že by na ně potřeboval koupit dárek, jen ještě prostě neměl kdy. S úsměvem jsem přikývl a tak jsme asi okolo druhé hodiny vyrazili.

Jeli jsme do nákupního střediska nedaleko bydliště. Nechtěl jsem s ním takhle, vlastně tajně, někam jezdit. Zaparkovali jsme v pozemce a pak šli nahoru. Procházeli jsme asi 10 obchodů, až jsme nakonec zakotvili v takovém krásném malém krámku, ale na druhou stranu byl poměrně luxusní, protože košili nebo kravatu pod 10 liber jste zde neobjevili.

Sedl jsem si na jednu ze sedaček a nechal jej vybírat. Mezitím jsem se díval i trochu po lidech, nikdo mi nepřišel nijak podezřelý nebo tak. Vzal jsem si tedy mobil a začal na něm hrát.

Asi po patnácti minutách bylo v obchodě najednou hrobové ticho. Schoval jsem mobil, postavil se a začal hledat Harryho. V tu chvíli jsem ale ucítil palčivou bolest na zátylku a pak už jen uslyšel jedinou věc.

„Loui.."

____________________________________________________

Snad mě za tento díl nezabijete xD ☺ 

Takové to, když si řeknu, že budu díl přidávat každý týden... Vždycky žasnu nad lidma, kteří si díly dokážou předepsat :D Jako možná bych to taky dala, ale musela bych během týdne napsat vždycky tak 3 díly a zveřejnit jen 1 :D :D

Ten obrázek je vlastní výroby... 

Proto vypadá tak strašně...