Bodyguard [CZ Larry Stylinson]

Bodyguard [22]

Nevím, jestli říct naštěstí, nebo bohužel, ale náš polibek byl přerušen otcem, který zrovna v tu chvíli přišel. Cítil jsem se opravdu zvláštně. Ne, že bych se nikdy nelíbal, pár polibků už jsem za sebou opravdu měl. Ale fakt, že to byl zrovna Louis mě na tom dostával ze všeho nejvíce.

Asi za hodinu za mnou přišel otec společně s Louisem a já opravdu netušil, co si mám myslet. Ani Louisův výraz moc nenapovídal, spíše mě děsil. Byl takový smutný, nešťastný. Proboha! Snad se mu nepřiznal a teď mi otec přišel oznámit, že má Louis padáka a že mi bude hledat nového bodyguarda. O tohle bych totiž rozhodně nestál, protože už jsem si na Louise zvykl. Nechci do života někoho nového. Beztak by mi našel nějakého starého chlapa, abych neměl žádné pokušení. Ženskou by mi nedal, tím jsem si jist. Protože ta by mě sváděla a srala na to, že mě má hlídat. A tak by se mohla pokoušet svést mého otce – vždyť by se tak stala přítelkyní bosse mafie. Co víc by si mohla přát, že ano?

Nakonec to naštěstí dopadlo tak, že mi otec jen přišel oznámit, že teď na dva dny odjíždí. A zřejmě chtěl Louisovi ještě sdělit nějaké informace, proto šel s ním. Stejně ani nevím, jestli ho Louis vnímal, protože se mi kolikrát vpíjel do očí a pár minut jsme se sledovali. Hmm. Takže teď tady budeme 2 dny spolu sami. Super, co lepšího si přát? Sám teď nevím, zdali je to ironie nebo ne.
Vůbec nevím, jak jsem usnul. Stále jsem o všem přemýšlel. Bylo těžké nemyslet na to, jak se spojily naše rty. Byla na nich cítit jemná chuť alkoholu, typoval by, že měl předtím whisky nebo něco tvrdšího. Ale zároveň v nich cítil něhu, něco, co nikdy necítil.

Spal jsem asi do osmi. Probudil jsem se celkem čilý, takže soudím, že jsem usnul včas, rozhodně jsem neměl jen pár hodin spánku. Chvíli jsem ještě byl v posteli naslouchal. Když ale bylo ticho, usoudil jsem, že je čas vstát. Louis naštěstí spal. Šel jsem do sprchy, pak šel na počítač a asi ve čtvrt na deset jsem dostal hlad. Louis pořád spal, takže mi nezbývalo nic jiného, než si udělat něco sám. Sakra.

Oblékl jsem si tepláky a tričko a šel jsem dolů. Po cestě jsem přemýšlel co si udělat a nakonec jsem se rozhodl, že si udělám vaječinu. Jenže tady byl problém – nevím, kde co v kuchyni je. A tak jsem začal hledat, dokud jsem nenašel pánvičku. Vařečku a nože jsem věděl, to byly věci, které jsem občas i použil, nebo jsem prostě zabloudil do špatného šuplíku a objevil to tam.

Pánev jsem tedy našel, jenže... jenže to na mě všechno začalo padat. Sakra! Tohle určitě Louise vzbudí. Tohle se nemělo stát, mělo to být v tichu.

Uslyšel jsem kroky. Stál jsem zády k lince. V rukách jsem měl hrnec a pánev a okolo mě bylo pár kousků hrnců.

„Co tady proboha vyvádíš?" poskočil jsem, protože jsem si tak nějak myslel, že se mi ty kroky jen zdály nebo tak.

„Uhm.. já.. já.. chtěl, snídani udělat, víš.." otočil jsem se na něj a byl zcela rudý v obličeji. Viděl jsem na něm, že nemá daleko do toho, aby vybouchl smíchy..

Nakonec jsme společně udělali na snídani salát a kávu. Poté jsme uklidili jak nepořádek v hrncích a pánvích, tak taky v kuchyni. K obědu Louis navrhl, že by mohl objednat čínu a já s úsměvem přikývl. Čínu jsem neměl k obědu fakt dost dlouho, táta tohle většinou nepreferoval. Raději si nechal od služky uvařit jídlo. Ne, že by nebylo dobré, ale tak změna je změna.

Když oběd dorazil, sedli jsme si s ním na gauč do obýváku a pustili si k tomu nějaký ten film. Během toho jsem Louisovi navrhl, jestli bychom si nemohli zajet do obchodu. Otec měl za 4 dny narozeniny a já neměl dárek. A teď, když tady dva dny nebyl, byl nejlepší čas mu to sehnat.

Z podzemek jsme vyšli nahoru do obchodního domu. Opravdu jsem neměl představu nad tím, co mu koupím, ale nakonec jsem zakotvil v trošku dražším obchodě s košilemi a kravatami, protože ty otec nosí dost, a tak si myslím, že to bude vhodný dárek..

Začal jsem vybírat. Nikdy jsem nevěděl, že je opravdu tolik barev. Bylo to těžké, protože jsem mu chtěl koupit něco, co by nosil dohromady – takže ano, košili i kravatu.

Vybíral jsem, když v obchodě bylo najednou ticho. Ono i předtím tady nehrála hudba, ale teď tady bylo fakt podivné ticho, až nebezpečné. Kolem mě se objevili asi 3 muži v černém, a než mi stihli zakrýt ústa, dokázal jsem z nich vyloudit jen jediné.

„Loui.." a pak už nevím. Najednou byla tma a já nedokázal ovládat ani jednu svou končetinu. Opravdu nic. Tma a bezmoc.

_____________________________________________

Vůči dalšímu dílu - nevím, kdy jej máte očekávat, ale asi někdy ke konci příštího týdne O:)

Pokud jste se divili, proč je stejný obrázek (toho si nikdo nevšiml xD), tak ↑ máte vysvětlení :D