Bodyguard [CZ Larry Stylinson]

Bodyguard [24]

Byl jsem sice unesen, ale kamarády Tohle celé byla léčka na Louise a já jsem opravdu zvědav na jeho reakci. Teda, já osobně jí samozřejmě neuvidím, ale otec mi pak určitě bude vyprávět. Nebo mi Louis něco řekne.

Přespal jsem u Johna, který je strašně fajn kamarád. Opravdu. Celé tohle byl nápad otce, zpočátku jsem ho vůbec nechápal. Až John mi pořádně vysvětlil, oč vlastně půjde. Něco mi říkalo, že za tohle nás Louis bude chtít zabít, protože je to poměrně dost svinské. Ale v tuto chvíli jsem to neřešil a spokojeně usínal po párty, na které jsem vlastně byl. Ta párty nebyla plánovaná, ale John využil toho, že tady konečně po dlouhé době jsem, a tak jsme si udělali s jeho kamarády nějakou tu oslavu. Alespoň něco, když už mělo jít vlastně o únos.

Druhý den mě přivezli domů k otci a já půl dne strávil v altánku za domem na naší zahradě. Opravdu jsem zvědavý, co mi bude pak otec vyprávět, jak se Louis choval. Já vím, není to od nás nic hezkého, a zvlášť po tom, co se před pár dny stalo. Alespoň jsem měl dostatek času přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo.

Až po pár hodinách jsem ho uviděl, jak sedí s otcem v obýváku. Věděl jsem, že díky tomu, že sedí zády ke mně, k oknu do zahrady, mě neuvidí. Já ho sleduji a i trochu se dají odhadnout jeho reakce, co zrovna dělá. A abych pravdu řekl, vůbec, ale vůbec se mi to nelíbí. Ale nic s tím nemohu udělat. Čekal jsem, že to dopadne špatně, ale to, jak to dopadlo teď, jsem opravdu nečekal.

Viděl jsem ho, jak jde blíže ke mně, otevírá dveře na zahradu a prostě jde. To všechno by samozřejmě bylo v pořádku, na tom nic není. Ale to, co jsem viděl v jeho pohledu, bylo opravdu zvláštní, fakt že jo. Na jednu stranu bylo poznat, že je rád, že jsem nebyl opravdu unesen. Ale to, co jsem viděl na druhou stranu, jsem nedokázal rozluštit. Opravdu jsem netušil, co si mám o jeho pohledu myslet.

Když ke mně přišel, objal mě a to mě dost překvapilo. Ale pak jsem mu objetí oplatil a vydechl. Podíval jsem se do domu na otce, který jen přikývl a odešel.

„Harry, ani nevíš, jak strašně mě to vyděsilo." odtáhl se z objetí a díval se mi do očí. Chytil mě za ramena a já vydechl.

„Promiň, kdybych ti to řekl, nebylo by to ono. Samozřejmě jsem se na tom nebavil, nejsem takový." zavrtěl jsem hlavou a taky se mu díval do očí. Louis se podíval směrem k domu a po chvíli se podíval zpátky na mě. Nechápal jsem to, ale dle jeho následujícího činu, jsem pochopil, proč se tam díval.

Začal se totiž po tom přibližovat svými rty k těm mým a přivíral oči. Když jsem ucítil jeho dokonalé rty, na těch mých, nemohl jsem nic dělat. Překvapilo mě to. Sakra, vždyť se teď může kdokoliv dívat. Dobře, ne kdokoliv. Jen jedna osoba – otec, ten by se mohl dívat. Zase na druhou stranu, altánek má střechu a pokud šel nahoru, nemusel by nás vidět.

Povzdechl jsem si a raději na to nemyslel, oplácejíc Louisovi polibky. Tohle bude jednodušší. Měl dokonalé rty, které stále chutnaly stejně dokonale.

Po chvíli se odtáhl a podíval se na mě s úsměvem na tváři, který byl i na té mé.

„V pořádku?" šeptnul jsem. Cítil jsem, že by bylo dost zbytečné mluvit nějak moc hlasitě, narušilo by to dokonalost této chvíle.

„U mě už ano." usmál se a pohladil mě po tváři.

„L-„ „H-„ zasmál jsem se. Oba dva jsme chtěli něco říct, a v tu samou chvíli. „Mluv, Lou." přikývl jsem a pousmál se.

„Víš, Harry.. já ti musím něco říct." vydechl a schoval si ruce do kapes. Polkl jsem, tohle nevypadalo vůbec dobře.

„Mluv, Louisi. Nenapínej mě, prosím."

„Dobře, promiň," podrbal se na zátylku a díval se na mě. „Já.. já se do tebe totiž zamiloval." ztuhl jsem a chystal se mu odpovědět, ale v tu chvíli mi zazvonil mobil a přerušil tak mou myšlenku, protože mi volala máma!

________________________________________________

Normálně nevěřím vlastním očím. 4.1 K VOTES. Jsem za to strašně ráda, ani nevíte jak moc. 

A taky jsem se chtěla omluvit, že jsem dlouho nepsala. Nějak jsem na to neměla náladu, ale díl jsem rozepsaný měla už asi 4 dny a když je ten deštivý víkend, tak mám u taťky dostatek času a tak píšu. Nebude to asi moc dlouhé, idk...